Vladimír Klecanda

Technology

12 hours ago

Author

Vladimír Klecanda (25. září 1888 Praha - 3. dubna 1946 Praha) byl český a československý historik, archivář, člen druhého odboje domácího i zahraničního, politik a člen Československé strany národně socialistické, za kterou byl po roce 1945 poslancem Prozatímního Národního shromáždění.

Biografie

Mládí

Jeho otcem byl Jan Klecanda (1855-1920), matka Matylda, rozené Mašková (1859-. ). +more Nejpozději od roku 1887 již celá rodina žila v Praze (starší bratr Jan se narodil v Teplicích). Otec byl menšinový pracovník, redaktor a autor děl pro mládež (uváděl jako povolání "spisovatel"). Bratr Jiří Klecanda (1890-1918) emigroval po začátku první světové války do Ruska, kde se významně podílel na přípravě československé samostatnosti a na zakládání Československých legií v Rusku. Další bratr, Jan Havlasa (původním jménem Jan Klecanda) byl spisovatel, cestovatel a československý diplomat.

Studia a akademická kariéra

Vladimír Klecanda studoval v Praze, na Sorbonně, na École des Chartes v Paříž i a na Institut für Österreichische Geschichtsforschung ve Vídni. Působil jako archivář v českém zemském archivu. +more Po dobu několika let působil na československém vyslanectví ve Vídni jako přednosta československé kulturně-historické komise. V roce 1924 se habilitoval na filosofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě, kde byl od roku 1928 mimořádným a od roku 1931 řádným profesorem pomocných věd historických. Delší dobu pak zastával post generálního sekretáře Učené společnosti Šafaříkovy a šéfredaktorem její revue Bratislava. Byl zemským jednatelem Pečlivosti o mládež a jednatelem Zemského spolku pečlivosti o zmrzačelé na Slovensku, angažoval se v rozvoji slovenské turistiky. Po vzniku Slovenského státu byl nucen odejít ze Slovenska a působil pak na Univerzitě Karlově.

Odbojová činnost

Za druhé světové války byl aktivní v domácím odboji pod krycím jménem dr Luděk Kalvoda a byl členem - a záhy generálním tajemníkem - Politického ústředí domácího odboje. Po Vánocích roku 1939 odešel přes Jugoslávii do Francie, kde od 1. +more února 1940 působil jako přednosta informační služby při Československém národním výboru v Paříži. Později přešel do Velké Británie. Zde zasedal v Státní radě Československé a byl aktivní v exilových spolcích akademiků a učitelů. Byl rovněž členem výkonného výboru International Associations of University Professors and Lecturers. V Londýně vydával měsíčník Kruh zaměřený na politické a kulturní otázky. Uspořádal také archív československého zahraničního exilu. V květnu 1941 byl zvolen velmistrem Národní Velké Lóže Československé v exilu. Mezitím v Protektorátu byla nacisty pronásledována jeho rodina. Manželka Eva (rozená Anna) byla nejdříve 9 měsíců vězněna ve věznici na Pankráci, poté propuštěna, a ihned po atentátu na Heydricha deportována s dcerou Evou do terezínské Malé pevnosti, odkud byla koncem srpna 1942 odvlečena do Osvětimi, kde v říjnu 1942 zemřela (údajně na tyfus). Dcera Eva Provazníková pak byla po dobu tří let vězněna v koncentračním táboře Ravensbrück.

Poslanec Prozatímního Národního shromáždění

V letech 1945-1946 byl poslancem Prozatímního Národního shromáždění za národní socialisty. Zde zasedal až do své smrti. +more Pak ho jako náhradník vystřídal Václav Hlavatý. Po roce 1945 se stal členem výkonného výboru národně socialistické strany. V parlamentu se stal předsedou kulturního výboru.