Vlastenecká fronta (Rakousko)

Vlastenecká fronta ( Vaterländische Front, VF) byla rakouská vládnoucí politická strana v době austrofašismu. Měla v programu sjednocení rakouského lidu v myšlence nacionálního a katolického „rakušanství“ a odstranit politické a sociální rozdíly.

Politická strana byla založena 20. května 1933 kancléřem Engelbertem Dollfussem jako jediná povolená strana v zemi. +more Dollfuss ji strukturoval na základě italského fašismu, avšak na rozdíl od něj byla pevně spojena s katolickou církví a nepropagovala žádné rasistické myšlenky. Vyzdvihovala rakouský nacionalismus, rakouskou nezávislost a rozdíly mezi Rakouskem a Německem, především kulturní a náboženské (Německo viděla jako zemi ovládanou protestanty).

Vznikla spojením křesťansko-sociální strany (z níž Dollfuss vzešel), agrárního Landbundu a paramilitantní organizace Heimwehr. Ostatní politické strany byly zakázány, především tedy komunisté, sociální demokraté a v neposlední řadě nacistická Národně socialistická německá dělnická strana.

V Rakousku zavedla autoritativní režim založený na myšlenkovém konceptu „stavovského státu“ (něm. Ständestaat), který se v mnoha bodech opíral o encykliku papeže +more'>Pia XI. Quadragesimo anno z roku 1931. Ta však stavovský koncept navrhovala jako uspořádání společnosti nikoliv státu.

Kancléř Dollfuss byl při neúspěšném pokusu nacistů o převzetí moci v červenci roku 1934 zastřelen a v roli předsedy Vlastenecké fronty i v kancléřském křesle ho zastoupil Kurt Schuschnigg, který v jeho protiněmecké a austrofašisstické politice pokračoval následující čtyři roky. V roce 1938 byl však nacisty donucen rezignovat, Rakousko bylo den poté anektováno Třetí říší a stalo se její pevnou součástí až do jejího rozpadu.

Historie

Vlastenecká fronta byla vyhlášena Engelbertem Dollfussem 20. května 1933 při 250. +more výročí vítězství nad tureckým obléháním Vídně (Türkenbefreiungsfeier) a její první generální shromáždění (Generalappell) se konalo 11. září 1933 v Prátru na klusáckém dostihovém závodišti „Wiener Trabrennplatz“ (Trabrennbahn Krieau). Spolkový zákon o Vlastenecké frontě z 1. května 1934 (Bundesgesetz vom 1. Mai 1934 BGBl. II Nr.  4/1934) definoval spolkového kancléře vůdcem Rakouského spolkového státu, jež svolával radu vůdců (Führerrat), jmenoval svého zástupce, spolkové a zemské vůdce, určoval jejich oblast působnosti, ustanovení a strukturu Vlastenecké fronty (§ 3, 4, 5, a 6). Výkon mandátu byl možný pouze pro členy VF a vyžadoval vůdcův souhlas (§ 7). Spolkovým zákonem z 20. května 1936 (Bundesgesetz über die Vaterländische Front vom 20. Mai 1936 BGBl. II Nr. 160/1936; „Frontgesetz“) se Vlastenecká fronta stala jedinou vládnoucí stranou a spolkový kancléř zároveň vůdcem VF.

Období 1936-1938

Po nastoupení spolkového kancléře Kurta Schuschnigga do funkce frontového vůdce došlo také k reorganizaci Vlastenecké fronty. Státní sekretář Guido Zernatto byl Schuschniggem jmenován generálním sekretářem, jeho úřad vedl Albert Hantschk, šéf osobního a politického oddělení. +more Generálnímu sekretariátu podléhala všechna oddělení a referáty VF: osobní a organizační oddělení, oddělení finanční správy (Vermögensgebarung), kontrolní a revizní oddělení (Kontroll- und Revisionsdienst), oddělení reklamní služby (Werbedienst); referát pro právní záležitosti (Rechtsangelegenheiten), intervenční referát (für Interventionen), referát pro zahraniční záležitosti Rakouska (Auslandsösterreichertum), kulturní referát, referát pro „Volksdeutsche Arbeit“, referát pro ženské záležitosti s dílem pro ochranu matek (Mutterschutzwerk), tiskový referát (Pressereferat) s tiskovým mluvčím.

Organizační struktura Vlastenecké fronta se členila do šesti stupňů:

:1. Vůdce VF (Frontführer), jeho zástupce (Stellvertreter) a rada vůdců (Führerrat) :2. +more Ústřední sekretariát: sestával z generálního sekretáře a jeho zástupce; vedoucí úřadů, služebních skupin a oddělení, referenti; též vedení pro díla VF (VF-Werke): „Neues Leben“, „Österreichisches Jungvolk“, „Mutterschutzwerk“, „Kinderferienwerk“ a „Frontmiliz“ :3. Zemské rady (9): zemský vůdce (Landesführer) a jeho zástupce, zemský sekretář a zemští referenti :4. Okresní rady (262) :5. Místní rady (4. 735) :6. Členové (2,536. 237, 61,5% voličů).

Rada vůdců jako hlavní poradní orgán čítala mimo hlavního vůdce VF, jeho náměstka a generálního sekretáře VF nejvýše 40 členů. V radě zasedalo devět zemských vůdců, dva zástupci každé hlavní stavovské skupiny a spolkovým vůdcem jmenovaní státní občané bez ohledu na jejich stavovskou příslušnost. +more Členy poradního sboru zemského vedení jmenoval zemský vůdce. Zemský poradní sbor mohl sestávat z nejvýše 25 členů. Po uveřejnění obsahu rakousko-německé smlouvy z 11. července 1936 (Juliabkommen) informoval generální sekretář Vlastenecké fronty státní sekretář Zernatto v úterý 14. července 1936 o novém složení rady vůdců VF a zemského poradního sboru. Případné doplnění mělo být provedeno v nejbližších dnech. Úřední období jmenovaných členů poradního sboru končilo 31. prosincem 1938.

Členové rady vůdců VF: Bedřich/Friedrich Stockinger, spolkový ministr obchodu a dopravy; inženýr Julius Raab, prezident rakouského živnostenského svazu; dr. Ludwig Draxler, spolkový ministr financí; Josef Reither, dolnorakouský zemský hejtman; Hans Grossauer, bývalý státní sekretář; dr. +more Reinhold Möbius, advokát; dr. Filip Charvat, ministerský rada; dr. Hans Pernter, spolkový ministr vyučování; Augustin Kraft, zemědělský rada ze Štýrského Hradce; Rudolf Hoyos-Sprinzenstein, předseda státní rady; dr. Oswald Menghin, rektor vídeňské university; dr. Willibald Plöchl, soukromý docent na vídeňské universitě; Robert Feifer, kráječ obuvnické továrny Áterna; Georg von Thurn und Valsassina, hrabě, státní rada; Karel Emil Fürstenberg, princ; dr. Josef Rinaldini, spolkový kulturní rada; Adolf Wessely, člen představenstva odborového svazu; Alois Weinberger, předseda odborové organizace; Alfred Jansa, polní maršálek; Hans Waldsam, odborový sekretář (redaktor Christlich-sociale Arbeiter-Zeitung); hrabě Alfons von Piatti, statkář; kněžna Fanny Starhemberg; Ludwig Urban, státní rada, prezident svazu průmyslníků; Josef Lengauer, místoprezident odborového svazu; Johann Staud, prezident odborového svazu; Edmund Weber, dvorní rada, ředitel úřední tiskové kanceláře; Martin von Kink (syn Martina Kinka průmyslníka), místoprezident svazu průmyslníků; dr. Richard Eberstaller, rada vrchního zemského soudu; Franz Maier zemský vůdce mládeže Východní marky (Ostmärkischen Sturmscharen).

Díla Vlastenecké fronty

VF-Mutterschutzwerk Se zřizováním díla na ochranu matek „Mutterschutzwerk“ (MSW) podle italského vzoru Opera nazionale maternità ed infanzia (Národní dílo pro mateřství a dětství) se započalo ve všech rakouských spolkových zemích v roce 1934 z nařízení Engelberta Dollfusse. Vedení bylo svěřeno Nině Wolfring. +more V roce 1935 vznikl také ženský referát VF (Frauenreferat VF), vedený Fanny Starhemberg, prezidentkou rakouské katolické ženské organizace Katholische Reichsfrauenorganisation Österreichs (KRFOÖ).

* VF-Werk „Neues Leben“ Podle italského modelu byla 1. července 1936 založena také vlastní kulturní organizace pro trávení volného času VF-Werk „Neues Leben“ (Nový život), do jejíž kompetence spadalo tzv. +more lidové vzdělávání (Volksbildung). Prostřednictvím umění, poezie, výtvarného umění, hudby, divadla, filmu, rádia a přednášek měla organizace přispívat k „utváření rakouské národní pospolitosti“. V popředí státního zájmu stálo pěstování lidových zvyklostí (Volksbräuche), rodina a domácnost, lidové písně a amatérská divadelní činnost.

* VF-Werk „Österreichisches Jungvolk“ Vznik nové jednotné mládežnické organizace „VF-Werk Österreichisches Jungvolk“ oznámil státní tajemník spolkového kancléře a zástupce vůdce Vlastenecké fronty Guido Zernatto na tiskové konferenci 29. srpna 1936. +more * VF-Werk „Frontmiliz“ Usnesením ministerské rady z 10. října 1936 došlo k rozpuštění dosavadních dobrovolných branných svazů: Heimatschutz, úderných oddílů Východní marky / Ostmärkische Sturmscharen, Freiheitsbund, formací křesťansko-německých turnerů / Wehrzüge der Christlich-deutschen Turnerschaft a Burgenlandských ostrostřelců / Burgenländische Landesschützen, což bylo o pět dní později zveřejněno ve spolkové sbírce zákonů (Bundesgesetz über die Auflösung der freiwilligen Wehrverbände BGBl. 335/1936). Po usneseni zákona o rozpuštění branných svazů a po provedení změny ve vládě pověřila ministerská rada zvláštní ministerské komité formulováním doplňovacích ustanovení pro vybudování frontovní milice a k převedení zbraně schopných členů branných svazů do frontovní milice VF (Abänderung des Bundesgesetzes über die „Vaterländische Front“ BGBl. 336/1936).

Tisk a propaganda

Vedle oficiálních tiskovin (Wiener Zeitung, Reichspost, Neue Freie Presse, Neue Wiener Journal, Schönere Zukunft, Der christliche Ständestaat) provozovala VF vlastní veřejné listy a interní publikace pro VF-funkcionáře: k první skupině patřily regionální „Mitteilungen“ (zprávy zemského a okresního vedení VF), „Vaterländische Front“ vídeňské VF, týdeník „Der Beamte“ pro státní zaměstnance, kam běžně přispívali Kurt Schuschnigg, Edmund Weber, Walter Adam nebo Eduard Ludwig. Z neveřejných to byl interní maloformátový týdenník „Informationsdienst der Vaterländischen Front“ (redakce VF Am Hof 4, tiskárna a nakladatelství „Vorwärts“ AG).

Odkazy

Literatura

Reference

Externí odkazy

Österreichischen Nationalbibliothek-Bildarchiv Austria: [url=http://www. bildarchivaustria. +moreat/Pages/Search/Result. aspx. p_iPage=1&p_ItemID=2]obrazový archiv Vaterländische Front[/url] * Propaganda film: [url=https://youtu. be/38pvzQoQjLE]Die Vaterländische Front[/url].

Kategorie:Zaniklé politické strany v Rakousku Kategorie:Politické strany založené roku 1933 Kategorie:Politické strany zaniklé roku 1938