Hoyosové

Historie

Rod Hoyosů patří ke starým španělským rodinám, své jméno odvozují od názvu městečka El Hoyo de Pinares v Ávilské provincii v dnešním regionu Kastilie a León. Některé zdroje kladou jejich původ až k potomstvu vizigótského krále Chindaswintha. +more Jisté je, že již v raném středověku zastávali členové rodu vysoké úřady v Kastilském království. Juan de Hoyos (1481-1561) působil ve službách císaře Karla V. , zastával funkce guvernéra v Terstu (1545-1558) a v hrabství Gradiška (1558-1561). Jeho syn Juan (Jan Křtitel) (1506-1579) sloužil od dětství u dvora arcvévody Ferdinanda a s ním v roce 1525 odešel do Rakouska. Rodině Hoyosů byl v roce 1545 potvrzen šlechtický stav pro Svatou říši a v roce 1547 byli povýšeni do stavu svobodných pánů. Jan Křtitel Hoyos získal v roce 1547 do zástavy panství Stixenstein (Stüchsenstein) v Dolním Rakousku, které později převzal jako dědičný majetek. Sňatkem s Juditou Ungnadovou se spříznil s rakouskou šlechtou a položil základy rodového bohatství až do 20. století. Jeho synové založili dvě hlavní rodové větve, starší a mladší.

Starší větev

Erb starší linie rodu Hoyosů Zakladatelem starší rodové linie byl Ludvík Gomez (1551-1600), který sloužil v armádě, byl též diplomatem, císařským komorníkem, od roku 1582 členem říšské dvorní rady a nakonec prezidentem dvorské komory (1595-1600). +more Z manželství s Marií Zuzanou Trautsonovou měl jediného syna, který byl pokračovatelem rodového vzestupu. Jan Baltazar (Hans Balthasar) (1583-1632), byl též prezidentem komory, dále zastával úřad zemského maršálka v Dolních Rakousích (1626-1632). V procesu pobělohorských konfiskací rozšířil rodový majetek v rakouských zemích o několik dalších panství a také nemovitosti ve Vídni. V roce 1628 byl povýšen do říšského hraběcího stavu, téhož roku s císařským svolením založil fideikomis. Ze dvou manželství měl početné potomstvo, z nějž dcera Anna Kateřina (†1665) byla manželkou českého šlechtice a císařského polního maršála Zdeňka Kašpara Kaplíře ze Sulevic. Pokračovatelem starší linie byl syn Jan Baltazar mladší (1626-1681), který byl císařským tajným radou, komořím a stejně jako otec zemským maršálkem v Dolních Rakousích (1679-1681). Posledním mužským potomkem starší větve byl jeho Jan Arnošt Ludvík (1669-1718), ženatý s Josefou Libštejnskou z Kolovrat. Po smrti Jana Arnošta přešel jeho majetek na mladší rodovou větev.

Mladší větev (Hoyos-Sprinzenstein)

Mladší rodovou linii založil Ferdinand Albrecht Hoyos (1553-1609), který byl komorníkem arcivévody Arnošta a později císařským tajným radou. V roce 1582 se oženil s Reginou z Lobkowicz (†1612), dcerou +more_Popel_z_Lobkowicz'>Jana V. z Lobkowicz a následně požádal o český inkolát, který získal v roce 1585 (Hoyosové později požádali o potvrzení českého inkolátu v roce 1730, fakticky ale v Čechách nikdy nesídlili). Ferdinandův pravnuk Leopold Karel (1651-1699) byl v roce 1674 povýšen do říšského hraběcího stavu a v roce 1682 mu byl hraběcí titul potvrzen pro dědičné země. Díky jeho manželce Marii Regině, rozené hraběnce Sprinzesteinové (1665-1704), získali Hoyosové další statky v Rakousku a jejich syn Filip Josef (1687-1762) převzal v roce 1718 navíc i majetek vymřelé starší rodové větve. Z následujících generací vynikl Jan Arnošt (1779-1849), který se uplatnil jako dobrovolník v armádě během napoleonských válek, později dosáhl hodnosti c. k. polního podmaršála, byl císařským nejvyšším lovčím a nositelem Řádu zlatého rouna. Na základě předdchozího dědictví po rodu Sprinzensteinů (panství Drosendorf)užíval od roku 1831 příjmení Hoyos-Sprinzenstein. Z jeho dcer se Karolína (1811-1875) provdala za generála Františka Lamberga (1791-1848), zavražděného v Budapešti během revoluce v Uhrách.

Arnošt Karel Hoyos (1830-1903) byl aktivním účastníkem veřejného života ve Vídni, kde mimo jiné nechal postavit nový rodový palác. Byl císařským tajným radou, komořím a jako držitel fideikomisu získal v roce 1861 dědičné členství v rakouské panské sněmovně. +more Stal se také rytířem Řádu zlatého rouna. S manželkou Eleonorou, rozenou Paarovou (1835-1913), měl početnou rodinu, dcery se provdaly za významné pozemkové vlastníky v Čechách (hrabě František Clam-Gallas, kníže Karel IV. ze Schwarzenbergu, hrabě Adolf z Valdštejna). Pokračovatelem rodu byl stejnojmenný syn Arnošt Karel (1856-1940), c. k. tajný rada, komoří a dědičný člen rakouské panské sněmovny. Po předčasném úmrtí manželky Marie Leontiny z rodu Larisch-Mönnichů (1862-1886) se věnoval cestování a fotografování, navštívil severní Ameriku, Grónsko, Indii, Mongolsko a Afriku. Jeho syn Rudolf (1884-1972) byl aktivní v police, po první světové válce byl v Rakousku předsedou Státní rady a Spolkového sněmu. Po anšlusu Rakouska byl pronásledován a vězněn, zabavený majetek mu byl vrácen po roce 1945. Zemřel při dopravní nehodě v Hornu ve věku 86 let. Jeho syn Hans (Johann) (1923-2010) se angažoval ve veřejném životě v Rakousku, kde byl členem řady organizací, na svých statcích inicioval renovace několika rodových sídel. V rodném Hornu získal čestné občanství a v roce 1978 obdržel Řád zlatého rouna.

Arnoštův mladší bratr Ladislaus (1834-1901) působil od mládí v diplomacii, nakonec byl c. k. +more tajným radou a dlouholetým rakousko-uherským velvyslancem ve Francii (1883-1894). S manželkou Františkou, rozenou Herbersteinovou (1850-1920), měl šest dětí, jejich potomstvo dnes žije v Mexiku. O generaci později v diplomatických službách vynikl vzdálený příbuzný Alexander (1876-1937), který byl jako ředitel kanceláře rakousko-uherského ministerstva zahraničí pověřen důležitými úkoly těsně před vypuknutím první světové války. Arnoštův nejmladší bratr Maxmilián (1841-1883) byl ženatý s baronkou Terezií Wenckheimovou (1853-1941), která se po ovdovění podruhé provdala za rakouského ministra obchodu Gundakara Wurmbrand-Stuppacha. Terezie pocházela z uherské šlechtické rodiny a byla dědičkou panství Bélmegye v jižním Maďarsku. Její mladší syn Filip (1877-1942) jako předurčený dědic užíval od roku 1885 alianční jméno Hoyos-Wenckheim. S vlastnictvím statků v Uhrách bylo spojeno členství ve Sněmovně magnátů, Filip však přežil oba své syny, dcera Ilona se provdala za Karla Pálffyho (1900-1979), majitele Březnice.

Současným představitelem rodu je Arnošt Maria Hoyos (*1950). V politice je aktivní jeho synovec Douglas (*1990), který je poslancem rakouské Národní rady za liberální stranu NEOS.

Významní členové rodu

Juan (1481-1561), guvernér v Terstu a Gradišce * Juan (Jan Křtitel) (1506-1579), císařský tajný rada, 1547 říšský svobodný pán * Jan Baltazar (1583-1632), císařský tajný rada, komoří, prezident dvorské komory, zemský maršálek v Dolních Rakousích, 1628 říšský hrabě * Jan Baltazar mladší (1626-1681), zemský maršálek v Dolních Rakousích * Jan Arnošt (1779-1849), rakouský generál, císařský nejvyšší lovčí, rytíř Řádu zlatého rouna * Arnošt Karel (1830-1903), dědičný člen Panské sněmovny, poslanec dolnorakouského zemského sněmu, rytíř Řádu zlatého rouna * Ladislaus (1834-1901), rakousko-uherský diplomat, velvyslanec ve Francii * Alexandr (1876-1937), rakousko-uherský diplomat * Markéta hraběnka z Hoyos (1871-1945), sestra Alexandra, vdaná za Herberta knížete z Bismarcku a stala se kněžnou z Bismarcku * Melanie hraběnka z Hoyos (1916-1947), dcera Alexandra, vdaná za svého bratrance Gottfrieda hraběte z Bismarck-Schönhausenu a stala se hraběnka z Bismarcku-Schönhausen * Marie Antoinetta hraběnka z Hoyos (1920-2004), vdaná za knížete Viléma Viktora Pruského (1919-1989), syna knížete Adalberta Pruského * Ladislas de Hoyos (1939-2011), francouzský novinář * Douglas Hoyos-Trauttmansdorff (*1990), rakouský politik

Galerie

Pfarrkirche M H Neunkirchen 06. jpg|Pohřební štít Ludwiga Hoyose (†1600), Neunkirchen Wappen_Hoyos. +morejpg|Erb Hoyosů Palais_Hoyos_Ansicht_2. jpg|Palác Hoyosů ve Vídni Ernst_Hoyos-Sprinzenstein. jpg|Arnošt Karel Hoyos (1830-1903) Gutenstein_(Niederösterreich)_-_Schloss. JPG|Zámek Gutenstein (Dolní Rakousko) Drosendorf_Schloss_-_Innenhof_1. jpg|Zámek Drosendorf (Dolní Rakousko) Horn_Schloß. jpg|Zámek Horn (Dolní Rakousko) Rosenburg_-_Schloss_(1). JPG|Zámek Rosenburg (Dolní Rakousko) Bélmegyer,_Hungary_-_panoramio_(5). jpg|Zámek Belmégyer (Fás) (Maďarsko) 2018_PK_SPÖ_NEOS_JETZT_und_Experten,_5. 12. 2018_(32318354988)_(cropped). jpg|Douglas Hoyos (*1990), poslanec rakouské Národní rady.

Odkazy

Reference

Literatura

Ottův slovník naučný, díl XI. ; Praha, 1897 (reprint 1998); s. +more 716-717 (heslo Hoyos) ISBN 80-7185-156-6 * STARÝ, Marek: Cizozemci a spoluobyvatelé. Udělování českého obyvatelského práva v době předbělohorské; Praha, 2018; s. 361-364 ISBN 978-80-87284-67-4 * Rodina Hoyosů in: Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser; Gotha, 1922; s. 439-444 [url=https://books. google. cz/books. id=owgYAAAAMAAJ&printsec=frontcover&hl=cs&source=gbs_ge_summary_r&cad=0#v=onepage&q&f=false]dostupné online[/url] * Genealogisches Handbuch des Adels, Adelslexikon Band VI, Band 91 der Gesamtreihe, s. 389-390, C. A. Starke Verlag, Limburg (Lahn) 1987, ISSN|0435-2408. * Michael S. Habsburg-Lothringen: Die Familie Hoyos. Geschichte und Persönlichkeiten. In: Herbert Knittler (ed. ): Adel im Wandel. Politik, Kultur, Konfession 1500-1700, Katalog der Niederösterreichischen Landesausstellung Rosenburg 1990. Wien 1990, s. 565-576.

Externí odkazy

[url=http://w.genealogy.euweb.cz/austria/hoyos1.html]Rodokmen Hoyosů[/url] * [url=http://w.genealogy.euweb.cz/austria/hoyos2.html]Rodokmen Hoyos-Sprinzensteinů[/url]

Kategorie:Španělské šlechtické rody Kategorie:Uherské šlechtické rody Kategorie:Rakouské šlechtické rody Kategorie:Hrabata Svaté říše římské