Larischové

Larischové (Laryšové ze Lhoty, Larisch-Mönnich, Larischowie) jsou starý šlechtický rod od 16. století usazený ve Slezsku. V Těšínském knížectví jim od poloviny 16. století patřilo panství Karviná, které později rozšiřovali dědictvím a dalšími nákupy. Za zásluhy ve správě slezských knížectví získali titul českých svobodných pánů (1654) a hrabat (1748), koncem 18. století přijali alianční jméno Larisch-Mönnich. Dlouho patřili k málo významné regionální šlechtě severní Moravy a Slezska, až koncem 18. století díky těžbě černého uhlí významně zbohatli a poté vzrostla i jejich prestiž. Jan Larisch-Mönnich (1821-1884) byl rakouským ministrem financí a nejvyšším maršálkem císařského dvora, jeho syn Jindřich Larisch-Mönnich (1850-1918) byl dlouholetým zemským hejtmanem ve Slezsku. V 19. století díky důlnímu podnikání a dalším aktivitám v průmyslu patřili Larischové k nejbohatší šlechtě habsburské monarchie, jejich postavení se odráželo i v četných přestavbách rodových sídel (Solca, Fryštát), vlastnili paláce v Opavě, Těšíně a Vídni. V roce 1945 byl jejich majetek v Československu zestátněn, jeho hodnota byla tehdy odhadována na tři a půl miliardy korun. Rodina dnes žije v Rakousku a v jižní Americe.

Dějiny

Palác Larischů ve Vídni +moreJPG|náhled|vlevo'>Hrabě Jan Larisch-Mönnich (1821-1884), rakouský ministr financí a nejvyšší maršálek císařského dvora Nejstarší historie rodu Larischů není zcela objasněna, většina pramenů se ale shoduje v tom, že prvním známým předkem byl Arnold z Klisina připomínaný v roce 1279. Později se majetkem rodu stala Lhota (dnes Ligota Bialska v Polsku), která dala rodu predikát ze Lhoty (Laryšové ze Lhoty). V Těšínském knížectví se poprvé objevil Jiří Larisch (1533-1588), který s Žofií Rudzkou vyženil panství Karviná. Jiří byl soudcem těšínského knížectví a i s manželkou je pohřben v Karviné. Ve vlastnictví karvinského panství po něm následovali syn Bedřich (1563-1619) a vnuk Jindřich (1589-1624). V další generaci dosáhl Jan Bedřich (1614-1669), zemský hejtman v Těšínsku, povýšení do panského stavu s predikátem ze Lhoty a z Karviné (1654). Jeho syn Jindřich Ferdinand (1653-1730), který zastával funkce v Opolsku a Ratibořsku, zřídil z Karviné fideikomis zahrnující kromě karvinského panství dále Albrechtice a Horní Těrlicko. Jan František (1699-1760) byl c. k. tajným radou, komořím a vrchním prezidentem zemské správy ve Slezsku. Za válek o rakouské dědictví hájil zájmy Marie Terezie proti Prusku a v roce 1748 mu byl udělen hraběcí titul. Ve vlastnictví majetku se po něm vystřídali synové Kalixt Petr (1727-1774) a Jan František (1738-1792). Ten se po převzetí dědictví po starším bratrovi poprvé pokusil na Karvinsku těžit uhlí, kvůli nízkým výnosům však bylo dolování přerušeno. Rodové jmění rozšířil v letech 1790-1792 přikoupením Petřvaldu, Dolní Lutyně a Fryštátu.

Zámek Fryštát v Karviné Jan Josef Larisch (1766-1820), c. +morek. tajný rada, komoří a zemský hejtman v Těšínsku, se oženil s Annou Marií Mönnichovou, dědičkou panství Raduň, Studénka a Rychvald, v roce 1797 navíc přikoupila zadlužené panství Bravantice. Na základě tohoto sňatku bylo v roce 1791 rodové jméno rozšířeno do podoby Larisch-Mönnich spolu s převzetím erbu vymřelého rodu Mönnichů. Jan Josef se usadil na zámku ve Fryštátě, kde počátkem 19. století proběhly empírové stavební úpravy, kromě toho nechal postavit rodový palác v Těšíně (dnes sídlo Slezského muzea) a upravil palác v Opavě, který koupil v roce 1800 (v době Opavského kongresu zde bydlel car Alexandr I. ) Plánoval také přestavbu zámku v Dolních Životicích, zakoupeného v roce 1800, k ní ale došlo až o dvě generace později ve druhé polovině 19. století. Značnou část majetku zdědila dcera Marie (1801-1889), provdaná za knížete Gebharda Blüchera. Z dědictví po rodu Mönnichů převzala Raduň, Studénku a Bravantice spolu s palácem Opavě.

Larisch-Mönnichové v 19. a 20. století

Zámek Dolní Životice +morejpg|náhled|vpravo|Hrabě_Jindřich_Larisch-Mönnich_II. '>Hrabě Jindřich Larisch-Mönnich, zemský hejtman ve Slezsku 1886-1916 V roce 1794 se znovu začalo těžit uhlí v Karviné, významný rozvoj průmyslu na Karvinsku nastal za Jindřicha Larische (1793-1859), který kromě těžby uhlí zakládal průmyslové podniky, například sklárnu v Karviné, cukrovar v Horní Suché nebo továrnu na sodu v Petřvaldě. Věnoval se i rozvoji zemědělství a na svých panstvích choval více než pět tisíc ovcí. Po smrti matky Anny Marie, rozené Mönnichové, převzal Rychvald (1829) a sňatkem s hraběnkou Henriettou Haugvicovou (1799-1884) se stal též spolumajitelem panství Nový Světlov na jižní Moravě a Velké Kunčice v dnešním Polsku. V roce 1831 prodal palác v Těšíně, druhý palác v Opavě spolu s Raduní a Studénkou přešel sňatkem na rod Blücherů. Na majetku své manželky v Novém Světlově investoval Jindřich bezmála čtvrt miliónu zlatých do novogotické přestavby zámku. Z jeho synů žil mladší Leo (1824-1872) na zámku v Dolních Životicích, který krátce před smrtí nechal přestavět v novorenesančním stylu. Jeho syn Jiří (1855-1928) byl ženatý s baronkou Marií von Wallersee (1858-1940), neteří císařovny Alžběty. Marie Larisch-Wallersee patřila k významným osobnostem císařského dvora a dosud neobjasněnou úlohu sehrála také v případě smrti korunního prince Rudolfa. Poté upadla v nemilost, rozvedla se s manželem (1896) a útoky na rodinu Larischů byly nakonec příčinou sebevraždy jejího syna Jindřicha (1886-1909). Na svou obhajobu sepsala paměti, které však v Rakousku nesměly vyjít (v češtině byly vydány v roce 1993). V době manželství s Jiřím Larischem byla podle projektu architekta F. Schmoranze postavena Vila Larisch v Pardubicích. Leův mladší bratr Eduard (1835-1880) vlastnil statky Rychvald a Petřvald. Také v okolí Petřvaldu se těžilo uhlí a výnosy z dolování umožnily Eduardovi stavební úpravy zámku ve Velkých Kunčicích, které zdědil po matce. Velkostatky Rychvald, Petřvald a Velké Kunčice přešly prostřednictvím jeho dcer Gabriely a Františky do majetku rodin Thun-Hohensteinů a Starhembergů. Jejich majetky v Československu a Polsku byly v roce 1945 zkonfiskovány.

V hlavní linii dosáhli Larischové v 19. a 20. +more století vrcholu rodové kariéry, která byla umožněna úspěšným podnikáním především v těžbě uhlí. Hrabě Jan Larisch-Mönnich (1821-1884) byl v letech 1861-1865 zemským hejtmanem ve Slezsku a v letech 1865-1867 rakouským ministrem financí. Ve Vídni nakonec zůstal jako nejvyšší dvorský maršálek (1871-1884) a získal Řád zlatého rouna, v roce 1861 byl jmenován dědičným členem rakouské panské sněmovny. Rodový majetek rozšířil přikoupením Bohumína a vybudoval nové honosné sídlo v Karviné (zámek Solca). Jako ministr financí a později přední funkcionář císařského dvora potřeboval reprezentativní sídlo ve Vídni, pro tyto potřeby byl v letech 1867-1868 postaven novorenesanční palác (dnes sídlo iráckého velvyslanectví v Rakousku). Pokračovatelem rodu byl Jindřich Larisch-Mönnich (1850-1918), který byl stejně jako otec zemským hejtmanem ve Slezsku (1886-1916), byl též c. k. tajným radou a komořím. Počátkem 20. století byli hosty v Karviné císař František Josef I. , Vilém II. nebo bulharský car Ferdinand. Společenská prestiž Larischů v té době vycházela z jejich výjimečného ekonomického postavení díky těžbě černého uhlí na Karvinsku. Jindřich Larisch zaměstnával v dolech 4 500 horníků a v oboru těžby uhlí byl nejbohatším podnikatelem v Rakousku-Uhersku. Kromě toho vlastnil přes 11 000 hektarů půdy a i lesní hospodářství mělo značný význam v rodovém podnikání. Vedle řady dalších průmyslových subjektů podnikali Larischové také v lázeňství (Lázně Darkov). Jindřich Larisch rozšířil rodový majetek přikoupením velkostatků Šenov (1893) a Ráj (1899). Rájský zámek prošel v letech 1899-1903 rozsáhlými stavebními úpravami, v roce 1909 Jindřich koupil ještě Javoří v dnešním Polsku. Od počátku 20. století byl také majitelem statku Palfau s loveckým zámkem v Rakousku v podhůří Alp. Po zániku majetkového zázemí v Československu se Palfau stalo po roce 1945 útočištěm celé rodiny Larischů.

V roce 1918 se dědicem majetku stal Jan Jindřich Maria (1872-1962), který byl poslancem říšské rady a slezského zemského sněmu a c. +morek. komořím. Po první světové válce se jeho majetek ocitl na území dvou států (Československo, Polsko), do rodového vlastnictví zasáhla i pozemková reforma. Díky vysokým výnosům z důlního podnikání na Karvinsku mohl Jan Jindřich i nadále investovat a krátce před druhou světovou válkou koupil za sedm miliónů korun velkostatek Valeč v západních Čechách a Jevišovice na jižní Moravě. Jan Jindřich odešel v roce 1939 do Rakouska a správou majetku pověřil syna Jana Jindřicha (1917-1997), Jevišovice převzal starší syn Eduard (1916-1987). Za druhé světové války byla na majetek Larischů uvalena nucená německá správa a v roce 1944 byl požárem zničen zámek Solca. Jan Jindřich v roce 1945 uprchl do Rakouska, cestou do exilu zahynula na jižní Moravě při autonehodě jeho manželka Vilemína, rozená Schaffgotschová (1919-1945). Po roce 1945 se Larischové snažili zvrátit proces zabavení majetku, ale kromě konfiskace majetku Němců se na jejich majetek vztahoval i Benešův dekret o znárodnění těžkého průmyslu. Po druhé světové válce byl majetek Larischů v Československu v hodnotě přibližně 3,5 miliardy korun zestátněn. Po roce 1989 navštívil Jan Jindřich několikrát Karvinou, po jeho smrti v roce 1997 kontakty ustaly. Potomci rodu dnes žijí v Rakousku a v jižní Americe.

Osobnosti

Marie Louisa hraběnka Larischová-Wallersee (1858-1940)

* Jan Bedřich (†1685), zemský hejtman v Těšínsku 1667-1685

* Jindřich Ferdinand (1653-1730), zemský hejtman v Těšínsku 1696-1699

* Jindřich (1793-1859), c.k. komoří, podnikatel

* Jan (1821-1884), rakouský ministr financí 1865-1867, nejvyšší dvorský maršálek 1871-1884

* Jindřich (1850-1918), zemský hejtman ve Slezsku 1886-1916

* Marie Louisa hraběnka Larischová-Wallersee (1858-1940), dvorní dáma, neteř císařovny Alžběty

* Jan (1872-1962), poslanec říšské rady, poslední majitel velkostatků v Československu

* Františka von Starhemberg, rozená Larischová (1875-1943), poslankyně hornorakouského zemského sněmu

Literatura

Erb rodu Larisch-Mönnich * Ottův slovník naučný, díl 15.; Praha, 1900 (reprint 1999) s. 671

* KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl II., s. 819-838; Praha, 1997

* ŠOPÁK, Pavel: Klasicistní architektura Opavy let 1780-1850; Opava, 2003

* WALLERSEE, Marie svobodná paní: Láska a krev. Skandál kolem Mayerlingu; Praha, 1993

Odkazy

Externí odkazy

[url=https://web. archive. +moreorg/web/20180123053632/http://www. archives. cz/zao/karvina/stara_karvinna/larisch/index. php]Historie rodu[/url] * [url=https://web. archive. org/web/20170314152059/http://www. archives. cz/zao/resources/karvina/Rodokmen-L-M. pdf]Rodokmen rodu[/url].

Kategorie:České šlechtické rody Kategorie:Rakouské šlechtické rody