Těšínské knížectví

Těšínské knížectví nebo též Těšínské vévodství ( Ducatus Tessinensis, Herzogtum Teschen, Księstwo Cieszyńskie) bylo slezským knížectvím, které vzniklo roku 1290 oddělením od Opolsko-Ratibořského knížectví. Těšínská knížata z rodu Piastovců se přiklonila k Českému království a těšínský kníže se stal leníkem českého krále.

V důsledku zadlužení byly některé části knížectví v průběhu 16. století prodány, takže se z nich stala samostatná panství (status minor). +more Po vymření těšínských Piastovců připadlo Těšínské knížectví jako odúmrť českému králi z rodu Habsburků. Habsburkové pak byli těšínskými knížaty až do roku 1918, kdy se Rakousko-Uhersko rozpadlo.

Toto historické území se však vzápětí stalo předmětem sporu mezi Československem a Polskem, který byl nakonec vyřešen roku 1920 mezinárodní arbitráží v belgickém Spa, která rozhodla o rozdělení Těšínska mezi Československo a Polsko.

Historie

Těšínští Piastovci (1290-1653)

Rané knížectví (1290-1528)

+more6|Pečeť_Měšek_I. _Těšínský'>Měška I. Těšínského, zakladatele Těšínského knížectví češtině Piastovský zámek v Karviné * Fryštátě Těšínské knížectví vzniklo roku 1281, když zemřel opolsko-ratibořský kníže Vladislav I. a jeho synové si území, které ovládal, mezi sebe rozdělili. Těšínsko, Osvětimsko a Ratibořsko získali do společné vlády Měšek a Přemysl, ale už v roce 1290 si území rozdělili a Měšek se tak stal prvním těšínským knížetem, zatímco Přemysl obdržel Ratibořsko. Měšek si za své sídlo zvolil patrně hrad v Těšíně a začal se přiklánět k Českému království, což se projevilo také sňatkem jeho dcery Violy Těšínské s českým králem Václavem III. .

Po Měškově smrti se vlády nad Těšínskem ujal Kazimír I. +more (1314/17-1358), Osvětimsko získal jeho bratr Vladislav. Roku 1327 se Kazimír stal leníkem českého krále Jana Lucemburského. Za vlády Měška a Kazimíra dosáhla vrcholu středověká kolonizace Těšínska. Byla založena města Bílsko a Frýdek, řada vsí přešla (nebo byla založena) na emfyteutické právo. Tehdy již existující město Fryštát bylo přesunuto z břehu řeky Olše na dnešní vyvýšené místo a Měšek I. v něm dal postavit tvrz, v polovině 14. století přebudovanou na gotickou rezidenci, která se stala po Těšínu druhým sídlem. Doba vlády Kazimíra a vlády jeho syna Přemysla I. Nošáka (1358-1410) byla klidným obdobím, ve kterém se těšínským Piastovcům podařilo rozmnožit rodinný majetek o sevěrské knížectví, část Hlohovska a o Místecko. Stranou konfliktů zůstalo Těšínsko zejména díky své geografické poloze také za husitských válek, při kterých Boleslav I. (1410-1431) podporoval českého krále Zikmunda Lucemburského.

Po Boleslavově smrti se Těšínsko za vlády kněžny vdovy Eufemie (1431-1442) dočasně rozdělilo, což vedlo ke zmenšení rodinných držav. V letech 1447 - 1477 v jeho fryštátské části vládli +more_Těšínský'>Boleslav II. a poté jeho syn Kazimír II. , který po roce 1477 knížectví opět sjednotil. Krále Jiřího z Poděbrad přijal kníže Přemysl II. (1442-1477) jen velmi liknavě a roku 1469 přešel na stranu Matyáše Korvína, kterému byl poslušný i Kazimír II. Těšínský (1477-1528). V letech 1563 - 1571 se knížectví opět rozdělilo na těšínskou a fryštátskou část. Ve Fryštátě vládl kníže Fridrich Kazimír a v Těšíně jeho otec, kníže Václav III. Adam. Kníže Fridrich byl v té době stále jediným dědicem celého knížectví, stavbou luxusního renesančního sídla Ráj na okraji Fryštátu, pravděpodobně zamýšlel přesunout sem hlavní sídlo z Těšína. Jeho náhlou smrtí v roce 1571 se fryštátská část definitivně oddělila od těšínské tím, že jako léno přešla do rukou českého krále a císaře Maxmiliána II. Habsburského, který však toto území roku 1573 prodal slezské aristokracii.

Náboženské napětí a války (1528-1653)

+more7'>Zemské zřízení Těšínského knížectví, vydání z roku 1574 Těšín roku 1640 Kazimírův vnuk Václav III. Adam (1528-1579) sestavil pro Těšínsko česky psaný zemský zákoník, který však byl prosazen kvůli odporu místní šlechty až po jeho smrti. Kníže rovněž v zemi zaváděl protestantství a vyhnal ze svého území dominikány, františkány i benediktiny. Vysoké náklady knížecího dvora však vedly k zadlužování a prodeji části knížecích komorních statků jako status minor, čímž vzniklo frýdecké, fryštátské a bílské panství. Za Václavovy vlády do jižních hornatých částí Těšínska začali pronikat z Uher Valaši živící se pastevectvím a tato migrační vlna ještě více zesílila po osmanské expanzi v Uhrách.

Po Václavově smrti vládla v letech 1579-1595 místo svého nezletilého syna kněžna Kateřina Sidonie, za jejíž vlády bylo Těšínsko poznamenáno průchody vojsk mířících do válek v Uhrách, kterých se později zúčastnil také již zletilý kníže Adam I. Václav (1595-1617). +more V otázce náboženství však Adam Václav svého otce nenásledoval a konvertoval ke katolictví, započal protireformaci, ve které pokračoval také kníže Bedřich Vilém (1617-1625). Na Těšínsku působil evangelický duchovní, básník, učitel Jiří Třanovský.

Neklidné bylo také období třicetileté války, během kterého Těšínsko zažívalo nájezdy i průchody vojsk. Roku 1625 zemřel Bedřich Vilém, aniž by po sobě zanechal mužského dědice. +more Na Těšínské knížectví si činil jako na odumřelé léno nárok český král Ferdinand II. , který však dovolil sestře Bedřicha Viléma Alžbětě Lukrécii Těšínsko po dobu jejího života spravovat.

Vláda Habsburků (1653-1918)

Proměny postavení Těšínska

+more6|vlevo'>Piastovská věž v Těšíně, zbytky knížecího hradu Po smrti Alžběty Lukrécie přešlo Těšínské knížectví pod vládu Habsburků, která byla vykonávána královskou komorou ve Vratislavi. Těšín přestal být sídelním městem těšínských knížat a v rámci habsburské monarchie se knížectví stalo periferií. Navíc pokračovaly restrikce vůči protestantům a průtahy vojsk, která se účastnila válek mezi Polskem a Švédskem, a později Těšínsko ohrožovali uherští povstalci.

Obyvatelstvo Těšínska bylo navíc zatěžováno daněmi, které rostly také kvůli válkám o španělské dědictví, což na počátku 18. +more století vedlo k vlně povstání a zbojnictví. Ve stejné době se však zlepšily podmínky alespoň místním protestantům, kterým byl díky zahraniční intervenci navráceno přes sto kostelů a dokonce jim bylo povoleno vystavět šest nových tzv. milostivých kostelů.

Vůči Prusku se Těšínsko stavělo ve válkách o dědictví rakouské na odpor, zejména kvůli necitlivému chování vojska vůči místnímu obyvatelstvu. Těšínsko nakonec zůstalo na rozdíl od většiny Slezska součástí Rakouského Slezska, které bylo spravováno nově založeným Královským úřadem v Opavě. +more Změnu postavení Těšínska přineslo také připojení Haliče roku 1772, čímž opět stoupl komunikační význam této oblasti, což se projevilo i výstavbou císařské silnice z Olomouce do Lvova, která vedla přes Frýdek, Těšín a Bílsko.

+more0'>Těšínský kraj roku 1844 V době panování císaře Josefa II. došlo roku 1781 nejen ke zrušení nevolnictví a znamenala také náboženskou toleranci pro těšínské evangelíky, kteří mohli pořádat vlastní veřejné bohoslužby a kteří dokonce na území Těšínského knížectví založili deset evangelických obcí. Následujícího roku byla provedena správní reforma, při které bylo Rakouské Slezsko spojeno s Moravou do Země Moravskoslezské, která byla rozdělena na kraje. Území Těšínského knížectví a východní část Opavského vévodství spadalo pod správu hejtmanství Těšínského kraje. Až do roku 1918 si však Těšínské knížectví ponechalo status korunní země.

Přelom 18. a 19. +more století byl ve znamení poddanských nepokojů, způsobených zejména přechodem k tzv. racionálnímu lesnímu hospodaření a omezováním valašského pastevectví, a průchodů vojsk účastnících se napoleonských válek. Francouzská invaze si dokonce vyžádala roku 1805 dočasné přemístění vídeňského dvora do Těšína.

Rozvoj průmyslu a nacionalismu

Frýdku Po skončení napoleonských válek nastal v Těšínsku prudký hospodářský rozvoj. +more Bohatství horských lesů a mělce uložená ruda umožnila vzestup hutnictví, rozvíjelo se také textilnictví a lihovarnictví. Kritická neúroda brambor ve 40. letech 19. století však zapříčinila hladomor, šíření epidemií, ale také šíření revolučních myšlenek mezi obyvatelstvem, a tak se s vypuknutím revoluce v roce 1848 objevily také bouře na těšínských velkostatcích.

I přes svou porážku však revoluce přinesla změny. Roku 1849 byla zřízena Slezská země, o jejíž samosprávu se staral Slezský zemský sněm, který nahradil mj. +more stavovský sněm v Těšíně. Těšínsko samotné bylo rozděleno na čtyři politické okresy (bílský, těšínský, bohumínský a fryštátský).

Průmysl opět začal vzkvétat. Rozšiřovala se zejména těžba černého uhlí, hutnictví a kovozpracující průmysl. +more Bylo rovněž zprovozněno několik železničních tratí, z nichž nejvýznamnější byla Severní dráha císaře Ferdinanda, která spojovala Vídeň, Bohumín, Krakov a Lvov. Do rychle se rozvíjejících oblastí se stěhovali obyvatelé nejen z hornaté části Těšínska, ale také z Haliče, takže roku 1869 se Těšínsko řadilo mezi nejhustěji obydlené oblasti v českých zemích.

S hospodářstvím se vyvíjelo také národní hnutí. Češi a Poláci spolu byli často nuceni spolupracovat proti germanizačním snahám státních úřadů, polské národní hnutí však bylo aktivnější a získávalo více stoupenců. +more Od počátku 20. století se pak napětí mezi českými a polskými nacionalisty vyostřovalo. Na vzestupu byla také odborová hnutí, která uspořádala roku 1890 v celém regionu velkou stávku.

Situace se vyhrotila s první světovou válkou, kdy nakonec v reakci na potlačení politické a odborové činnosti a zhoršující se životní podmínky vypukly roku 1917 stávky a hladové bouře. S rozpadem Rakousko-Uherska roku 1918 zaniklo i Těšínské knížectví. +more Spor o to, zda se Těšínsko připojí k Polsku nebo Československu nakonec vyvrcholil roku 1919 sedmidenní válkou, jejímž důsledkem bylo rozdělení historického celku Těšínska mezi dva státy.

Odkazy

Reference

Literatura

Němec, Emerich - Šefčík, Erich: Listinář Těšínska. Sbírka listinného materiálu k dějinám knížectví Těšínského 1571-1600, Český Těšín 1978 * Němec, Emerich - Šefčík, Erich: Listinář Těšínska. +more Sbírka listinného materiálu k dějinám knížectví Těšínského 1601-1614, Český Těšín 1981 * Lindner, Roman: [url=https://hrad-frystat. webnode. cz/]Dějiny slezského knížecího hradu a zámku Fryštát[/url] , vydané v elektronické podobě roku 2019 * Šefčík, Erich: Pečeti těšínských Piastovců, Ostrava 1982 * Němec, Emerich - Šefčík, Erich: Listinář Těšínska. Sbírka listinného materiálu k dějinám knížectví Těšínského 1615-1625, Český Těšín 1984 * Šefčík, Erich: Listinář Těšínska. Sbírka listinného materiálu k dějinám knížectví těšínského 1625-1652, Český Těšín 1986 * Šefčík, Erich: Zemské zřízení Těšínského knížectví z konce 16. století, Český Těšín 2001 (Studie o Těšínsku ; 17) * [url=http://monasterium. net/mom/CZ-NA/ACK/119/charter]Kazimír, kníže těšínský, vyznává, že je knížetem a vazalem Jana, krále českého a polského Opava 1327[/url].

Související články

Seznam těšínských knížat * Slezská knížectví * Těšín * Fryštát

Externí odkazy

[url=http://www. muzeumct. +morecz/tesin/tradice/historgeogr. php]Dějiny Těšínského knížectví na stránkách Muzea Těšínska[/url] * [url=https://web. archive. org/web/20110718182906/http://www. polonica. cz/prezentace/content/www/picture/28680-5)_Rozsiedlenie_ludnoYrci_polskiej. JPG]Dobová polská mapa, ukazující rozšíření „Poláků“ (tzn. obyvatel, kteří uvedli polštinu jako svůj obcovací jazyk) na Těšínsku podle výsledků rakouského sčítání lidu z roku 1910[/url].

Kategorie:Slezská knížectví Kategorie:Státy a území zaniklé roku 1918 Kategorie:Těšínsko Kategorie:Těšínská knížata Kategorie:Dějiny Českého Slezska Kategorie:Těšínské kněžny