Vlašský špitál

Technology

12 hours ago

Author

Albert Flores

Vlašský špitál nebo též Vlašský dvůr pod Jánským vrškem je čtyřkřídlá barokní budova čp. 335/III kolem kosočtverečného dvora na rohu ulic Šporkovy a Vlašské na Malé Straně v Praze 1. Součástí areálu je bývalý kostel (kaple) Panny Marie a svatého Karla Boromejského (jiný kostel Karla Boromejského je v areálu sousední nemocnice).

Historie

Historická grafika Vlašského špitálu +morejpg|náhled|vlevo|upright|Interiér_bývalého_Kostel_svatého_Karla_Boromejského_(Vlašský_špitál)'>kostela sv. Karla Boromejského Historické uliční označení s názvem špitálu Na počátku 17. století pražští italští usedlíci, dosud sdružení jen ve staroměstské mariánské kongregaci při Vlašské kapli staroměstské jezuitské koleje, rozšířili svou působnost o malostranský areál. Odtud pochází název „vlašský“.

Původní charitativní instituci vybudovala italská komunita v letech 1611-1617, poté, co jí roku 1602 prodal svůj domek stavitel Domenico de Bossi, který údajně také vedl stavbu nového objektu i kostela. Raně barokní dvoukřídlý dům byl dále stavebně upraven ve letech 1622 a 1643-45. +more Vstupní portál je vrcholně barokní z roku 1724, jako autor bývá uváděn Bartolomeo Scotti. Špitál měl oddělení pro muže, pro ženy a dětskou hernu. Roku 1654 přikoupil zahradu, přistavěl další křídlo domu a zřídil hřbitov.

Od počátku provozu zde sídlil také malý pivovar, vařilo se "slabé" pivo pro potřeby obyvatel a zaměstnanců. Postupně se účel špitálu stále více měnil v útulek pro městskou chudinu a v sirotčinec, pro jehož chovance byla po polovině 18. +more století zřízena hedvábnická přádelní škola. Strahovští premonstráti jim poskytli zahradu k výsadbě moruší. Té se od roku 1749 věnovali geodet major Carlo Cremieri a divadelní ředitel Giovanni Battista Locatelli. V roce 1757 od nich moruše odkoupil komerciální kongres, který stromky postoupil špitálu, kde se hedvábí vyrábělo až do jeho zrušení 1830.

V dubnu roku 1789 byla celá instituce v důsledku státní reformy zdravotnictví a charity zrušena. V té době objekt obývalo 76 chudých a 714 pracujících sirotků, kteří v červnu téhož roku museli objekty opustit a vyklidit. +more Areál včetně kostela koupil Ferdinand Schönfeld pro svou továrnu na hedvábí a zčásti příčkami přebudoval na malé byty.

Roku 1804 založená Italská kongregace odkoupila objekty zpět a do roku 1830 je adaptovala v klasicistním "kasárenském" stylu včetně dvorních arkád. Roku 1839 dala znovu vysvětit kostel, který vymaloval Václav Markovský, který byl rovněž autorem obrazu Karla Boromejského pro hlavní oltář; do kostela byly vráceny také dva oltářní obrazy Karla Škréty "Sv. +more Karel Boromejský navštěvuje nemocné morem" (nyní v Národní galerii v Praze) a "Svatá rodina".

První pražský nalezinec (sirotčinec) měl svou školu, pekárnu a prádelnu. Další stavební úpravy s i vyžádal požár z roku 1882 a konečně v letech 1942-1943 se uskutečnila generální rekonstrukce budov včetně kostela pro kulturní účely.

Od roku 1951 slouží pro Italské kulturní středisko. V současnosti zde sídlí Italský kulturní institut Praha (Istituto italiano di cultura di Praga).

Odkazy

Reference

Literatura

EKERT, František: Posvátná místa král. hl. +more m. Prahy. I. , Praha 1883, s. 196-200. * VLČEK, Pavel a kolektiv: Umělecké památky Prahy 3. Malá Strana. Praha : Academia, 1999, s. 436-438. * * SVOBODNÝ, Petr: Vlašský špitál na Malé Straně a jeho místo v péči o matku a dítě do josefinských reforem (1602-1769). Documenta pragensia č. 7, 1987, s. ll3-132. * Von der Verfaß-und Verwaltung, dann dem Personal-und Vermögenstande . italienischen Spitals St. Caroli Borromaei und den damit vereinigten Instituten. Praha 1780 (původ, účel, správa, osobnosti /německy), dostupné online [https://books. google. cz/books. vid=NKP:1002303697&printsec=frontcover#v=onepage&q&f=false].