Vynohradiv

Vynohradiv , do roku 1946 (Velká) 'Sevluš' / Sevljuš je město v ukrajinské Zakarpatské oblasti, na řece Tise, nedaleko hranic s Maďarskem a Rumunskem, v blízkosti Černé hory.

V roce 2012 měl 25 317 obyvatel. Je součástí okresu Berehovo, do července 2020 šlo o správní středisko okresu Vynohradiv.

Název

Sídlo je poprvé zmiňováno roku 1262 jako Zceuleus, což je latinizace původního maďarského názvu Szőllős, znamenajícího „vinařský, vinohradní“. Tento název byl ve zkomolené podobně Sevl(j)uš přejat i do jazyka zdejších Slovanů (tj. +more Rusínů). Po druhé světové válce byl název změněn na Vinogradovo/Виноградово (zhruba překlad starého názvu, současně běžné ruské příjmení), ukrajinsky Vynohradiv). Nový název byl schválen roku 1946.

Historie

Oblast současného města byla osídlena již v době kamenné. Nejstarší přítomnost delšího osídlení byla odhalena v místě budoucí cihelny.

Ve 12. +more a 13. století rodící se osada byla majetkem uherského krále. Sídlo bylo poměrně malé, ve snaze lépe osídlit okrajovou část Panonské nížiny se rozhodl tehdejší král Uher sem dosídlit kolonisty z oblastí dnešního Německa. Ti se zde věnovali již tehdy pěstování vinné révy. Již ve 12. století spadalo pod Ugočskou župu. Městská práva sídlo získalo na konci 13. století, dvakrát byla potvrzena i ve století čtrnáctém. Tento status mělo město až do rozpadu Rakouska-Uherska. Středověkému městu dominovala nejprve menší pevnost, postavená roku 1399 a poté hrad, zničený v roce 1556. Dlouhou dobu byl významným rodem, který ovládal většinu pozemků na území města, rod Pereniů. Ten zde začal působit už ve 14. století. Velmi dlouhou dobu také bylo sídlem Ugočské župy (až do roku 1918).

Roku 1427 získalo město právo pořádat pravidelně trhy. Ty se zde konaly několikrát do roka.

Během Rákócziho povstání se místní obyvatelstvo přidalo na stranu vzbouřenců proti habsburské moci. Místní správce vyhnalo. +more Během následujících bojů byla Sevljuš zcela zničena a na nějakou dobu opuštěna.

V první polovině 19. století zde Zsigmond Pereni nechal postavit také špitál.

Pohlednice města z roku 1905.

V letech 1889 až 1892 žil ve Vynohradivu Béla Bartók. V roce 1880 žilo ve Vynohradivu (tehdejší Velké Sevluši) okolo 4 400 obyvatel. +more V témže roce zde byla postavena škola (s maďarským vyučovacím jazykem), na přelomu století do ní chodilo na dvě stě žáků. V roce 1908 byl městu udělen jeho znak. Již na něm bylo odkazováno na tradiční vinařství.

V roce 1910 mělo město dle posledního rakousko-uherského sčítání lidu celkem 7811 obyvatel, z nichž 5 943 neboli 76 % bylo maďarské národnosti, 1266, resp. 16 % rusínské a 540, resp. +more 7 % německé národnosti. K řeckokatolické církvi se hlásilo 3311 lidí, tedy 42,5 % obyvatel města, dále, 2237 bylo 28,6 % Židů a 1124, resp. 14,4 % se hlásilo ke kalvinismu.

Na konci první světové války docházelo stále častěji k projevům nespokojenosti s velmi těžkými životními podmínkami. Po jejím skončení se města zmocnila Maďarská republika rad, která ustanovila výbor pro správu území bývalé Ugočské župy. +more Pod jeho správu spadala i tehdejší Sevljuš. Na začátku roku 1919 do města vstoupila rumunská vojska, která uvedený výbor zlikvidovala. V polovině roku 1919 bylo město připojeno k Československu. Během období československé správy, která trvala téměř dvacet let, došlo k stavebnímu boomu ve Vinohradovu. Ve městě už tehdy existoval moderní hotel (hotel Royal) apod. Roku 1925 zde byl také odhalen památník Alexandru Duchnovičovi.

Poté (resp. rozhodnutím Trianonské smlouvy roku 1920) bylo až do roku 1938 součástí Československa, jako páté největší město Země podkarpatoruské. +more Dne 30. května 1920 do města vstoupila Československá armáda. O rok později byly uskutečněny malé výměny území v blízkosti Vynohradivu se sousedním Rumunskem.

První volby do místního zastupitelstva v Sevljuši byly uskutečněny v roce 1923. Během dvaceti let se československá správa zasadila např. +more o reformu školství, kdy k několika především církevním školám přibyly také základní veřejné školy v podobě osmiletého vzdělání. Ty zde působily od 30. let 20. století. Existovala zde i škola pro děti se zvláštními potřebami. Vyučovalo se česky nebo maďarsky. Na rozdíl od větších měst Podkarpatské Rusi zde nedošlo k většímu stavebnímu ruchu. Byly vydlážděny tři hlavní ulice ve středu města. Rozšířilo se nicméně pěstování tabáku, ve Vynohradivu potom vznikl závod na jeho zpracování. Existovala zde také nemocnice, která měla kapacitu cca 120 lůžek, byla v té době nicméně spádová pro velkou část východu tehdejší Podkarpatské Rusi.

Na počátku 20. let +more_století'>20. století byla Sevljuš jedním z mála měst na území bývalé Podkarpatské Rusi, která měla zajištěný rozvoj elektřiny, a to především pro potřeby tehdejšího průmyslu. Po roce 1928 zde byla postavena i plynárna a zajištěno plynové veřejné osvětlení místních ulic.

V souladu s První vídeňskou arbitráží bylo spolu s jižní částí Podkarpatské Rusi obsazeno Maďarskem. V rámci něj bylo připojeno do Ugočské župy. +more Během války řada místních obyvatel odešla na území SSSR. V samotném městě bylo okolo místní synagogy zřízeno ghetto, ve kterém v jednu chvíli přebývalo i 12 000 lidí.

Roku 1944 potom bylo následně obsazeno Rudou armádou a spolu s okolím připojeno k Ukrajinské SSR. V souvislosti s tím byl následně znárodněn průmysl a reorganizovány místní podniky. +more Vznikla jedna velká cihelna a jeden velký dřevozpracující podnik. Později zde byl postaven také kulturní dům a kino.

V roce 1965 mělo město 18 tisíc obyvatel a v lednu 1989 zde žilo 25 663 lidí, základem tehdejšího hospodářství města byl potravinářský (továrna na konzervy), lehký a radioelektronický průmysl.

V roce 2022 zde bylo v souvislosti s ruskou invazí na Ukrajinu rozhodnuto o změně názvu (derusifikaci) zhruba padesáti ulic, z nich třicet tři se nachází přímo ve Vynohradivu a dalších zhruba dvacet v okolních obcích, které pod něj administrativně spadají.

Obyvatelstvo

Ulice ve Vynohradivu. +more Bývalá budova banky. Kostel Nanebevstoupení Páně. Ve městě žije významná maďarská menšina. V roce 2001 čítala 26 % veškerého obyvatelstva. Co do používaných jazyků dominovala ukrajinština s 83 %, dále byla zastoupena maďarština 13,5 % a ruština s 3,8 %.

Kultura a pamětihodnosti

Ve Vynohradivu sídlí regionální historické muzeum , regionální knihovna a regionální dětská knihovna.

* Ve Vynohradivu se nachází Palác Pereni, původně fortifikační stavba přestavěná v období baroka na reprezentativní sídlo. K ní přiléhá rozsáhlý zámecký park. +more * hrad Kanko, zřícenina z 13. století. * Synagoga, která byla dokončena roku 1900 v secesním stylu. * Františkánský klášter při katolickém kostelu v centru města na třídě Míru. * Kostel svaté Trojice Ukrajinské pravoslavné církve * Kostel Nanebevstoupení Páně Římskokatolické církve původem z 13. století. Stojí v samotném středu města na třídě Míru. * Chrám Zesnutí přesvaté Bohorodice * Socha Zsigmonda Perényiho, odhalená na hlavním náměstí v roce 1906, později stržená a obnovená roku 1991. Stojí před bývalým župním palácem, kde dnes sídlí maďarská střední škola.

Doprava

Městem prochází páteřní železniční trať Baťovo - Korolevo, na kterou je napojena jedna z větví úzkokolejné (rozchod 750 mm) Boržavské hospodářské dráhy . Místní nádraží nese název Vynohradiv-Zakarpatskij.

Městem západo-východním směrem prochází silnice z Berehova do Chustu a k maďarské státní hranici (hraniční přechod Vylok/Tiszabecs).

Partnerská města

Nyírbátor, Maďarsko * Fehérgyarmat, Maďarsko * Dynów, Polsko * Vranov nad Topľou, Slovensko * Celadas, Španělsko

Zdravotnictví

Ve městě se nachází regionální nemocnice.

Osobnosti

Alta Vášová (* 1939), slovenská spisovatelka a scenáristka * József Graści, maďarský vojevůdce * Imre Révész, maďarský malíř (pohřbený na místním hřbitově). * Endre Nagy, divadelní režisér * Ernő Obermayer, maďarský chemik

Odkazy

Reference

Externí odkazy

[url=http://www.dusekarpat.cz/ukrajina/vynohradiv/]Vynohradiv[/url] - fotografie a info na Duši Karpat * [url=http://www.dusekarpat.cz/ukrajina/uzkokolejka-borzava/]Boržavská úzkokolejka[/url]

Kategorie:Města v Zakarpatské oblasti Kategorie:Okres Vynohradiv Kategorie:Okres Berehovo