Václav Vacek

Technology

12 hours ago

Author

Václav Vacek (11. září 1877 Libochovice - 18. ledna 1960 Praha-Lhotka) byl český a československý politik Komunistické strany Československa, meziválečný senátor Národního shromáždění a ve 40. a 50. letech 20. století primátor hlavního města Prahy.

Život

Od roku 1889 studoval na německojazyčném gymnáziu ve Štěpánské ulici v Praze. Poté, co se celá rodina přestěhovala do Prahy, přešel na českojazyčné gymnázium na Vinohradech. +more V roce 1902 absolvoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. Působil jako advokát a pak se začal politicky angažovat coby redaktor sociálně demokratického Práva lidu. Velký vliv na jeho politické směřování měl sociálně demokratický předák Bohumír Šmeral. V letech 1907-1911 působil ve Vídni na postu parlamentního zpravodaje Práva lidu a listů Rovnost a Nová doba a taky jako tajemník sociálně demokratického poslaneckého klubu na Říšské radě. Od roku 1912 byl vedoucím redaktorem večerníku Práva lidu a krátce nato i revue Akademie.

Během událostí října 1918 byl tajemníkem Národního výboru československého. Pak působil coby tajemník Františka Soukupa, ministra spravedlnosti ve vládě Karla Kramáře. +more Během rozkolu v Československé sociálně demokratické straně dělnické přešel do nově vzniklé KSČ. Byl redaktorem komunistického Rudého práva, v letech 1923 - 1938 byl členem pražského městského zastupitelstva. Poprvé zde křeslo získal v komunálních volbách v roce 1923, kdy se poprvé volilo v rámci nově zřízené Velké Prahy. Patřil ke stoupencům umírněného šmeralovského směru v KSČ a jeho práce v zastupitelstvu byla převážně věcného charakteru.

Po parlamentních volbách v roce 1935 získal senátorské křeslo v Národním shromáždění za KSČ. Nastoupil dodatečně v říjnu 1936 poté, co rezignoval senátor Josef Haken. +more V senátu setrval do prosince 1938, kdy jeho mandát zanikl v důsledku rozpuštění KSČ.

Za války působil jako antifašistický odbojář, který byl v době Protektorátu Čechy a Morava několikrát zatčen gestapem, poprvé už 15. března 1939. +more Od roku 1942 žil jako penzista mimo politické dění ve své vile v Lhotce. Když 5. května 1945 revoluční Národní výbor převzal do své správy pražský magistrát, byl Vacek jedním z trojice Eustach Mölzer (národní socialista) - Vacek (KSČ) - Prokop (sociální demokrat), která jej řídila. Pod jeho vedením se radnice stala centrem povstání v Praze. Do služeb povstání dokázal zapojit pouliční rozhlas. V srpnu 1945 se do primátorského křesla vrátil předválečný primátor Petr Zenkl. (Vacek byl prvním náměstkem primátora) a to až do voleb v roce 1946, kdy byl 1. července 1946 po volebním vítězství KSČ zvolen opět Vacek.

Během únorového převratu v roce 1948 se podílel na přebírání moci komunisty, ale jeho vliv v pražské politice po roce 1948 klesl (dominantní slovo měl Josef Krosnář jako zástupce vedoucích orgánů KSČ). Pod Vackovým vedením Praha zahájila významné dopravní stavby a proběhly v ní ekonomické změny související s nástupem komunistického režimu (znárodnění). +more Primátorem hl. m. Prahy zůstal do roku 1954, pak odešel do penze.

Zastával i vysoké stranické funkce. +more_sjezd_KSČ'>VIII. sjezd KSČ ho zvolil členem Ústředního výboru Komunistické strany Československa. IX. sjezd KSČ ho ve funkci potvrdil. Roku 1954 a 1955 získal Řád republiky.

Československý válečný kříž 1939 obdržel Václav Vacek dne 25. srpna 1945 od ministra národní obrany generála Ludvíka Svobody (v zastoupení prezidenta republiky). +more Dva dny poté se pražským primátorem (27. srpna 1945) stal Petr Zenkl.

Památka

Po primátoru Vackovi byla pojmenována první stanice na úseku II. trasy C pražského metra, v roce 1990 přejmenovaná na Roztyly, Náměstí primátora dr. +more Vacka (1952-1990), dnes Mariánské náměstí, Stadion Dr. Václava Vacka (1953-1990) ve Vršovicích, domovský stánek SK Slavia Praha a Základní devítiletá škola primátora Vacka v Praze-Braníku, dnes ZŠ Školní.