Vánoční noc (Lysenko)

Vánoční noc (v ukrajinském originále ) je lyricko-komická opera (autor ji též nazýval opera-koleda) o čtyřech dějstvích a pěti obrazech ukrajinského skladatele Mykoly Vitalijovyče Lysenka na libreto, které podle povídky N. V. Gogola Štědrovečerní noc napsal spisovatel a dramatik Mychajlo Petrovyč Staryckyj. Je považována za první ukrajinskou operu (tj. operu v ukrajinském jazyce).

Vznik, charakteristika a historie opery

Původní verze Vánoční noci vznikla bezprostředně poté, co kyjevská ukrajinskojazyčná ochotnická divadelní společnost vedená Lysenkem a Staryckým úspěšně provedla jejich adaptaci Černomořců. Staryckyj tentokrát napsal libreto sám podle známé Gogolovy povídky. +more Děj obohatil o řadu folklórních výjevů, které umožnily využití prvků lidové hudby, avšak příběh racionalizoval: nadpřirozené prvky (čert, čarodějnice…) zmizely a ústřední epizoda - návštěva kováře Vakuly u carevny a získání jejích střevíčků - je vysvětlena jako pouhý sen. Zatímco postava Vakuly se proti předloze změnila na prostoduchého venkovana, velký význam získala okrajová postava záporožského kozáka Pacjuka, který se z líného nenasyty stal nejen významným hybatelem děje, ale i zosobněním ukrajinské historické tradice. (Toto odmytizování námětu dobová kritika opeře příležitostně vyčítala. ).

Původní verze byla napsána pro domácí provedení; měla formu operety, tj. mluvených dialogů a zpěvních čísel, a jen dvě dějství. +more Její původní znění bylo cenzuře předloženo pod jménem člena ochotnického souboru Oleksandra Lindforse, zřejmě proto, že díky jeho švédskému občanství mohla být hra v ukrajinštině snadněji schválena. V této podobě ji spolek předvedl v sále mateřské školy Lindforsů v Kyjevě na začátku roku 1873.

Rozhodný úspěch vyprovokoval autory k tomu, aby dílo přepracovali pro skutečné divadlo. Libreto na novou verzi o čtyřech dějstvích (pěti obrazech) přepracoval Staryckyj velmi rychle, déle trvala adaptace Lysenkovi, který se mimo jiné rozhodl odstranit mluvené dialogy a celé dílo prokomponovat. +more Vánoční noc tím dostala operní formu a stala se tak vůbec první operou v ukrajinském jazyce. (Za zakladatelské dílo ukrajinské operní tradice bývá označován Záporožec za Dunajem S. Hulaka-Artemovského z roku 1863, která však vznikla na ruskojazyčné libreto. ) Amatérský soubor novou verzi (pod označením „maloruská opera“) představil v dobročinném představení na scéně kyjevského Městského divadla 25. ledna 1874, v režii Staryckého a Pavla Čubynského a s orchestrem pod řízením Lysenka. Výpravu, na jejíž etnografickou věrnost byl zvláště kladen důraz, navrhl výtvarník Fedir Vovk a řada rekvizit a kostýmů pocházela z národopisné sbírky Vasiľa Tarnovského. Mezi účinkujícími vynikala Lysenkova manželka Oľha Oleksandrivna O'Connor-Lysenkova jako Oksana a Stanislav Ivanovyč Gabeľ jako Pacjuk.

Premiérová inscenace měla velký úspěch a povšimla si ji řada tisku nejen v Kyjevě, ale i např. Sankt-Pětěrburskije vědomosti, které ve velké stati o Vánoční noci napsaly: „… nejen přibylo nové hudební dílo k počtu těch, kterými začíná bohatnout ruské umění, nýbrž - což má mnohem závažnější důsledky - přichází na svět nový typ tohoto umění…“. +more Přesto opera zmizela z jeviště jen po pár představeních a tzv. Emžské nařízení z roku 1876, zakazující používání ukrajinštiny v divadle, na dlouhou dobu znemožnilo její uvádění.

Třetí a poslední revizi opery - která jediná se dochovala - skladatel vyhotovil pro její první profesionální nastudování; změnil zejména instrumentaci, s níž původně nebyl spokojen, a využil přitom znalostí, které mezitím získal studiem na petrohradské konzervatoři. Tato redakce měla premiéru v městském divadle v Charkově 27. +more ledna 1883, dirigoval N. Emmanuel. Charkovský soubor předvedl Vánoční noc brzy poté v Kyjevě a následujícího roku též v Oděse. Počet představení celkem však zůstal nízký. Později ji hrála ukrajinská kočovná divadla, včetně divadla Mychajla Staryckého a jeho následníka, divadla „Tovarystva rusko-maloruckych artystiv“, i když skladatel si stěžoval na jejich interpretační kvalitu. V Kyjevě byla znovu nastudována roku 1904, k Lysenkovu jubileu (35 let hudební činnosti) a pod jeho vedením. Roku 1915 ji uvedlo první stálé ukrajinské hudební divadlo, divadlo M. Sadovského v Kyjevě, v Sadovského režii.

Stejně jako ostatní Lysenkova díla byla Vánoční noc v polovině 20. století reinstrumentována pro větší divadelní orchestr; novou orchestraci pořídil Vasilij Pavlovič Nachabin a tato verze se poprvé hrála v kyjevském divadle 10. +more října 1958.

Na repertoáru ukrajinských divadel opera zůstává, i když s menší frekvencí než některá jiná Lysenkova díla; jednou z posledních významných inscenací byla ta v divadle ve Lvově roku 1992.

Mimo Ukrajinu však jsou mnohem více hrány dvě jiné opery vzniklé později na námět téže Gogolovy povídky jako Lysenkova Vánoční noc: Střevíčky (původně Kovář Vakula, 1874/1885) Petra Iljiče Čajkovského a Příběh noci vánoční (Noc před vánocemi, 1895) Nikolaje Andrejeviče Rimského-Korsakova.

Hudba opery se (v souladu s její celkovou národopisnou tendencí) opírá o ukrajinskou lidovou píseň, již Lysenko sbíral a upravoval. Děj líčí nejrůznější lidové obřady a zvyklosti, které hudba podmalovává, a velká úloha je přidělena sboru, který se stává téměř hlavní postavou opery. +more Podle muzikologa A. A. Gozenpuda je Vánoční noc „dílo plně gogolovské, ve kterém se setkávají poezie, lyrika, pestré žánrové barvy a plnokrevný humor“.

Osoby a první obsazení

Děj opery

1. dějství

(1. obraz) Je vánoční noc, hustě sněží a fouká, ale starý kozák Čub nechystá zůstat sedět doma. +more S rychtářem se chystá k diákonovi, aby strávili večer při kořalce. Svůj odchod ledabyle ohlašuje své krásné dceři Oksaně. Ta otcovy nepřítomnosti nelituje, naopak, alespoň se může zabavit po svém - půjde s děvčaty na koledu. Před zrcadlem se strojí do svého nejlepšího. Překvapí ji mladý kovář Vakula, syn zdejší „čarodějky“ Solochy, který je do Oksany bláznivě zamilován. Ta s ním jen laškuje, a když pak s jediným kahancem uteče do své komůrky, nechává Vakulu ve světnici v úplné tmě.

Mezitím se vrátí Čub a dojde k nedorozumění: Vakula jej má za někoho cizího, snad i jiného Oksanina nápadníka, a vyhazuje ho. Čub se zase domnívá, že si musel splést chalupu, protože do jeho vlastního domu by se Vakula jistě neodvážil. +more Teprve když se přiopilý a zmatený Čub vzdálí, vrací se Oksana se světlem. Ale i nadále si s Vakulou jen pohrává, dokud ji nepřijdou vyzvednout její kamarádky na koledu. Oksana se k nim přidává a Vakulu nechává za sebou. Když ji kovář chce sledovat, dostane se u výsměchu od Oksaniných družek, a tak rozmrzele odchází pryč.

(2. obraz) Na temné, zasněžené návsi se navzájem vyhýbají diákon a rychtář; oba míří na zálety k Vakulově matce Sološe. +more Náhle je na návsi plno mládeže, která se bez ohledu na počasí veselí při koledě. I mrzutého Vakulu vtáhnou mezi sebe a kovář pookřeje, když mu Oksana přizná, že je jí bez něho smutno. Oksanina přítelkyně Odarka tančí zvlášť tak, aby ukázala své krásné nové střevíčky. Oksana je obdivuje a závidí a Vakulovi říká, že by si ho hned vzala, kdyby jí přinesl střevíčky od samotné carevny. Důvěřivý Vakula, který její slova bere smrtelně vážně, se opět stane terčem vtipů a běží pryč shánět carevniny střevíčky.

2. dějství

Synova nepřítomnost Sološe velmi vyhovuje, protože ve své chalupě očekává ctitele, jichž má i ve svém věku řadu; jen se bojí, aby se Vakula nevrátil předčasně. A s nápadníky se skutečně netrhnou dveře. +more Nejprve se jí obřadně dvoří rychtář. Když se ozve klepání na vrata, ukryje Solocha rychtáře do pytle na uhlí. Ale je to diákon, který se chce vdově zalíbit lichotkami a dvorským tancem. Jejich polonézu přeruší další příchozí. A zatímco diákon rovněž skončí v pytli, kozák Čub činí Sološe své vyznání přímo, po kozácku. I jemu dává hospodyně naději.

Ruch před dveřmi zažene i Čuba do pytle, nepřichází však Vakula, zato ostatní koledníci. Dvě děvčata, Katja a Maruša, koledují za přizvukování ostatních, a jsou to Oksana s Odarkou, které si všimnou hýbajících se pytlů. +more Děvčata uprchnou, protože se bojí, že v nich jsou čerti. I Solocha raději zmizí. Oksana a Odarka se ale vrátí a objevují všechny tři záletníky. Trapný okamžik přeruší vpád hořekujících tetek Tkačichy a Športunichy. Ty hledají Solochu, aby jí oznámily hrůznou novinu o Vakulovi: podle jedné se utopil, podle druhé oběsil. Mnoho rozumu z jejich vyprávění vyčíst nelze, i to však stačí, aby se Odarka, Čub a zejména zdrcená Oksana připojily k jejich nářku nad Vakulovým bezživotím.

3. dějství

Vakula je však v bezpečí a dorazil k bývalému záporožskému kozákovi Pacjukovi, popíjejícímu ve své polorozpadlé chatrči osaměle medovinu. Po drahnou dobu mluví každý o svém: Vakula Pacjuka žádá o radu, jak získat carevniny střevíčky, a Pacjuk láká kováře mezi Záporožce. +more Až když je Vakula opět na odchodu, Pacjuk jej zadrží a slíbí mu pomoc. Zatímco mladíka vydatně napájí medovinou, vypráví mu, že záporožské poselstvo právě dlí u císařovny a že se Vakula může ještě dnes k němu připojit; odnese ho k nim na zádech čert. Pacjuk odchází do stáje údajně osedlat čerta, kovář zatím zmoženě usíná. Zdá se mu, že letí na čertovi vzduchem až do nádherného sálu v hlavním městě, kde vidí seřazené záporožské kozáky a sebe samého v jejich řadách. Ve snu předstupuje před carevnu a požádá ji o střevíčky. Přinesou je dvořané na zlatém talíři a carevna je Vakulovi sama vloží do rukou. Mezitím se do místnosti vkrade Pacjuk a pokládá před spícího kováře tiše pár krásných střevíčků, které kdysi jaksi získal od kterési Turkyně.

4. dějství

O půl roku později Oksana na dvoře Čubovy chalupy smutně vzpomíná na Vakulu. Nechce se jí ani s ostatními děvčaty jít žít trávu. +more Otec ji utěšuje a ujišťuje, že Vakula je naživu a že se jistě brzy vrátí. Přibíhají chlapci ve velkém vzrušení a skutečně s sebou táhnou Vakulu. Prostoduchý kovář líčí všem svou příhodu a ukazuje střevíčky, které získal od carevny. Čub se dovtípí, co se událo, ale přesto souhlasí s Oksaninou svatbou s kovářem. Veselým jásotem chlapců a děvčat a blahopřáním mladým snoubencům příběh končí.

Reference

Externí odkazy

Rozhlasová nahrávka operety z roku 1952, dostupná na stránkách Ukrajinského rozhlasu: * [url=https://web. archive. +moreorg/web/20160304200023/http://old. nrcu. gov. ua/doMedia. php. id=1204&key=3216f07b089ff8844e460573a07983ad]1. část[/url] * [url=https://web. archive. org/web/20160304192643/http://old. nrcu. gov. ua/doMedia. php. id=1205&key=f3bfeea6fa8f009521e3f70e5fce88e6]2. část[/url] * [url=http://old. nrcu. gov. ua/doMedia. php. id=1206&key=2f1a1bea790ffeb29409ae0909f378ab]3. část[/url] * [url=http://old. nrcu. gov. ua/doMedia. php. id=1207&key=7ea198a5a1c6225d5767d95a1765b840]4. část[/url].

Kategorie:Opery Mykoly Lysenka Kategorie:Opery v ukrajinštině Kategorie:Opery z roku 1883 Kategorie:Opery na pohádkový námět Kategorie:Opery poprvé uvedené v Kyjevě