Mykola Lysenko

Technology

12 hours ago

Author

Albert Flores

Mykola Lysenko Hrob na hřbitově Bajkove v Kyjevě Mykola Vitalijovyč Lysenko, ukrajinsky Микола Віталійович Лисенко (22. březen 1842, Hrynky, dnes Poltavská oblast - 6. listopad 1912) byl ukrajinský hudební skladatel, pianista a dirigent, sběratel a vydavatel lidových písní.

Život

V mládí ho silně ovlivnila ukrajinská lidová hudba a poezie Tarase Ševčenka. Lysenko byl takovým Ševčenkovým obdivovatelem, že když bylo básníkovo mrtvé tělo převezeno na Ukrajinu, Lysenko byl jedním z těch, kteří nesli rakev.

Sbíral lidové písně a vydal je v sedmi svazcích. Velkým zdrojem těchto písní byl pro Lysenka zejména hráč na kobze (lidový strunný nástroj) Ostap Veresaj . +more Po něm později Lysenko pojmenoval i svého syna.

Lysenko nejprve studoval biologii na univerzitě v Charkově. Byl členem řady ukrajinských studentských spolků a církevních sborů. +more Ukrajinská lidová hudba se stala jeho vášní a začal s etnografickou prací sběru a studia ukrajinských lidových písní, která pokračovala po celý jeho život.

Později však získal stipendium Ruské hudební společnosti a začal studovat hudbu na Lipské konzervatoři. Vrátil se však z Lipska paradoxně s přesvědčením, že kopírovat západní klasickou hudbu nemá smysl, a že se musí napojit spíše na původní, lidové, ukrajinské zdroje. +more To však vedlo ke sporům s carskou politikou (Ukrajina byla tehdy součástí Ruské říše), která v té době potlačovala užívání ukrajinského jazyka (tajný carský dekret Emský výnos, Эмский указ). Lysenko proti rusizaci cíleně bojoval, nikdy netvořil na ruská libreta a ani nenechal svá díla překládat do ruštiny. To také vedlo k tomu, že jeho opera Taras Bulba nebyla uvedena v Moskvě, ačkoli z ní byl Petr Iljič Čajkovskij nadšený a velmi o její uvedení v Moskvě stál. V 70. letech Lysenko nicméně studoval u ruského skladatele Nikolaje Rimského-Korsakova v Petrohradě.

Roku 1905 podporoval revoluci, za což byl v roce 1907 krátce vězněn. Roku 1908 spoluzaložil a následně vedl národně orientovanou organizaci Ukrajinský klub (Український клуб), jejímiž členy byla i Lesja Ukrajinka či Maxim Rylskyj .

Dílo

Opery

Prvním Lysenkovým hudebně-dramatickým dílem byli Černomořci, opereta o třech dějstvích. Libreto připravil Mychajlo Petrovyč Staryckyj, Lysenkův švagr, dle populárního národopisného vaudevillu Čornomorskyj pobyt na Kubani, jehož autorem byl spisovatel, přítel Tarase Ševčenka a současně ataman Černomořského kozáckého vojska Jakiv Gerasymovyč Kucharenko. +more Lysenko dílo vytvořil roku 1872 pro kyjevský amatérský ukrajinskojazyčný divadelní spolek, v jehož čele byl spolu se Staryckým.

Vánoční noc (Різдвяна ніч) již je označována za operu, lyricko-komickou. Autor ji také nazýval opera-koleda. +more Má čtyři dějství a pět obrazů. Libreto podle povídky Nikolaje Vasiljeviče Gogola Štědrovečerní noc napsal opět Staryckyj. Dnes je považována za první ukrajinskou operu. (Někdy je tak označován Záporožec za Dunajem Hulaka-Artemovského z roku 1863, ten má však libreto ruskojazyčné. ) Děj líčí nejrůznější lidové rituály a zvyklosti, které hudba podmalovává. Velká role je přidělena sboru, který se stává téměř hlavní postavou opery. Oproti předloze získala velký význam postava záporožského kozáka Pacjuka, který se z líného nenasyty stal významným hybatelem děje. Tento dramaturgický krok měl samozřejmě nacionální význam. Původní verze byla operetní, později Lysenko tvar přivedl spíše k opeře. Hrála se však za Lysenkova života jen párkrát, kvůli tzv. Emžskému nařízení, které zakazovalo používání ukrajinštiny v divadle.

I lyricko-fantastickou operu Utonulá (Утоплена) Lysenko vytvořil ve spolupráci se Staryckým a podle Gogolovy povídky, tentokrát Májové noci ze sbírky Večery na samotě u Dikaňky. I tentokrát mají melodie základ v ukrajinské lidové hudbě.

K nejznámějším dílům patří Drzá koza (Коза-дереза), dětská opera, jež vznikla v roce 1888 pro potřeby skladatelovy vlastní rodiny. Libreto napsala básnířka Ljudmyla Oleksiivna Vasylevska-Berezina, tvořící pod pseudonymem Dniprova Čajka. +more Námětem byla známá ukrajinské pohádka. Režisérkou, choreografkou a kostymérkou prvního představení (v Lysenkově rodinném kruhu) byla mladá básnířka Lesja Ukrajinka. Opera trvá asi 20 minut a stala se za skladatelova života jeho nejhranější operou. Na Ukrajině i v Rusku je součást hudební výchovy na školách.

Natalka Poltavka (Наталка Полтавка) je opera s mluvenými dialogy (někdy proto označována za operetu), kterou Lysenko a Staryckyj připravili na námět tradiční vaudevillové zpěvohry z roku 1819. Její vznik inicioval herec Mykola Sadovskyj, který roku 1888 založil divadelní společnost a požádal Mykolu Lysenka o nové hudební zpracování staré látky. +more Lysenko dílo značně rozšířil o rozsáhlou předehru, dodal dvě mezihry mezi první a druhé dějství a přidal celé druhé a třetí dějství.

Další dětskou operou byl Pan Kocký (Пан Коцький). Libreto znovu psala Dniprova Čajka. +more Opera vznikla roku 1891. Má prvně v Lysenkově díle satirický nádech: pan Kocký je líný a nadutý představitel vyšší třídy. I proto narazil Pan Kocký u carské cenzury. Po časopiseckém vydání roku 1891 petrohradský tiskový dohled zamítl roku 1895 a opět roku 1903 skladatelovu žádost o povolení knižního vydání. První regulérní vydání tak připravilo až kyjevské vydavatelství Mystectvo roku 1945.

Poslední ze tří Lysenkových dětských oper je Zima a jaro aneb Sněhová královna (Зима і Весна, або Снігова краля). I tentokrát je libreto z pera Dniprovy Čajky. +more Hudba je složitější než u předchozích dětských oper. Byla napsána v roce 1892. Je bez mluveného slova a obsahuje typické operní útvary (árie, duety, sbory, tance). Na rozdíl od Drzé kozy a Pana Kockého má i rozsáhlejší předehru. Sólová čísla jsou autorské melodie, jen občas jsou užity lidové písně.

Operu-travestii pod názvem Aeneida (Енеїда) Lysenko vytvořil roku 1910. Za autora libreta (na motivy první části stejnojmenného eposu Ivana Kotljarevského) byl dlouho považován Mykola Sadovskyj. +more Pozdější výzkumy však prokázaly, že libreto sestavila Ljudmyla Mychajlivna Starycka-Černjachivska. V době vzniku však bylo libreto oficiálně vydáváno za dílo jejího otce Mychajla Staryckého, protože Staryckyj již v 90. letech 19. století získal cenzurní povolení na dramatizaci Aeneidy, a autoři se takto vyhnuli novému cenzurnímu řízení. Opera má mluvené dialogy a při svém uvedení byla označována jako opereta. Scény s bohy mají opět satirickou povahu, kritizují carské samoděržaví.

Poslední Lysenkovou operou bylo Nokturno (Ноктюрн). Vzniklo opět na libreto Ljudmyly Mychajlivny Starycké-Černjachivské, Lysenkovy neteře. +more Jednoaktová opera vznikla v roce 1912 a uvedena byla až po autorově smrti.