Werner Hartmann

Werner Hartmann (28. května 1903 Emmen, Švýcarsko - 13. listopadu 1981 Erlinsbach Švýcarsko) byl švýcarský malíř a grafik.

Život

Po absolvování učitelského semináře v Hitzkirchu se Hartmann přestěhoval do Paříže. Zde studoval na Julianově akademii a pak na Ransonově akademii, kde byli jeho učitelé André Lhote a Roger Bissière. +more Od roku 1923 žil na Montparnassu a od roku 1949 v Rue Boissonade. Hodně cestoval, pravidelně pobýval na ostrově Porquerolles naproti městu Hyères na Azurovém pobřeží. Roku 1931 žil delší doby ve Fesu v tehdy francouzském Maroku. V roce 1935 se účastnil výstavy Francouzští malíři dnes v Bruselu a o tři roky později vystavoval v Pařížské galerii. Odtud zakoupil jeden z obrazů francouzský stát. Hartman začal být od té doby řazen mezi umělce Pařížské školy.

Hartman byl v přátelských vztazích a kontaktech s několika významnými švýcarskými umělci. Mezi ně patřili Ernst Morgenthaler (18878-1962), Serge Brignoni (1903-2002), Alberto Giacometti, Max von Mühlenen (1903-1971), Otto Charles Bänninger (1897-1973), Paul Basilius Barth (1881-1955), Rodolphe-Théophile Bosshard (1889-1960), Louis Conne (1905-2004), Adrien Holy (1898-1978), Robert Wehrlin (1903-1964) a další. +more Důležitá pro něj byla také přátelství s hudebními skladateli. Připomenout lze jména jako Conrad Beck, Marcel Mihalovici, Tibor Harsányi či Alexandr Nikolajevič Čerepnin.

Přátelství Hartmanna pojilo i s Bohuslavem Martinů. Poznali se už ve 20. +more letech v některé z kaváren na Montparnassu. Manželé Martinů oslavili v roce 1931 v Hartmannově ateliéru v Rue Ducouëdic silvestr. Hartmann byl švagrem cellisty André Huvelina. I s ním se manželé Martinů stýkali; po 2. světové válce ho navštěvovali na jeho zámku poblíž města Vesoul.

Díky Huvelinovi se Hartmann poznal s muzikologem Markem Pincherlem (1888-1974). Stýkal se také s figurativními malíři jako byli Francisco Bores (1898-1972), François Desnoyer (1894-1972), Raymond Legueult (1898-1971) a dalšími. +more Asi nejblíže stál skupině "Peintres de la réalité poétique", která v tvorbě zdůrazňovala především náladu a pocitovost. Roku 1935 pobýval společně s Maxem Ernstem, Laszlo Moholy-Nagym, Waltrem Gropiem a Géou Augsbourgem (1902-1974) v La Sarrazu. V roce 1936 vystavoval ve švýcarském pavilonu na Benátském biennale. Roku 1940 odešel do Švýcarska, kde až do roku 1945 učil na Umělecko-průmyslové škole v Lucernu.

Po válce se Hartmann vrátil zpět do Paříže, kde vyvíjel bohatou uměleckou činnost. Kontakty se Švýcarskem ale nepřerušil. +more V roce 1951 se oženil s francouzskou hudebnicí Geneviève Hoummel; roku 1953 se jim narodil syn Daniel. V následujících letech pracoval Hartmann na zakázkách pro několik kostelů v Lucernu (sgrafita, nástěnné malby, vitráže). Roku 1962 obdržel Uměleckou a kulturní cenu města Lucernu. Sklonek života trávil převážně na jihu, v Ollioules poblíž Toulonu v jižní Francii.

Dílo

Jeho obrazy, které byly vždy ukotveny ve sféře předmětného malířství, zahrnují portréty, krajiny, zátiší a žánrové obrazy. Tlumené barvy raných obrazů se postupně projasňují, tahy štětcem se uvolňují, aniž by se rozvolnila struktura obrazu. +more Na některých jeho plátnech se spojuje jižní světlo s malířskou energií. Vznikají výrazné kompozice s často odvážnými barevnými strukturami.

Hartmann byl Švýcar, který žil v Paříži, ale nikdy neztratil kontakt s vlastí. Dokonce i za války často pobýval v rodném Emmenu. +more Patřil k těm nemnoha švýcarským malířům, kteří prostřednictvím výstav nejen vlastních obrazů, ale i svých přátel zprostředkovávali ve vlasti francouzskou malířskou kulturu.

Výstavy (výběr)

1936 - Benátské biennale * 1947 - Galerie Véandre, Payerne * 1961 - Neue Galerie, Bern * 2014 - Werner Hartmann. Barvy a zvuky Městská galerie, Stansstad, Švýcarsko

Ocenění

1938 - Cena Gleyrovy nadace * 1953 - Cena na Biennale v Mentonu * 1962 - Umělecká a kulturní cena města Lucernu

Odkazy

Reference

Literatura

Reinle, Adolf, Werner Hartmann Kunstmuseum Luzern, 1953 (výstavní katalog). * Althaus, Peter F. +more, Werner Hartmann Kunstmuseum Luzern, 1965 (výstavní katalog). * Bouret, Jean, Huggler, Max, Der Maler Werner Hartmann, Harlekin-Verlag, Luzern 1979, ISBN 3857250011. * Werner Hartmann 1903-1981. Erinnerungsschrift aus Anlass des 5. Todestages und der Retrospektive organisiert durch die Stiftung Landis & Gyr in Zug, s příspěvky von Maxe Hugglera, Conrada Becka, Georgese Borgeauda, Hanse Leopolda Davi, Marcela Mihaloviciho a Rolanda Petermanna, výstavní katalog, Zug 1986. * Bühlmann, Karl (ed. ), Werner Hartmann. Emmen - Paris - Emmen. Zum hundertsten Geburtstag, výstavní katalog, Galerie Ger, Emmen 2003. * Farben und Klänge. Werner Hartmann 1903-1981. S texty Ilony Genoni Dall, Matthiase Trunigera, Daniela Hartmanna a mnoha dosud neuveřejněnými svědectvími a dokumenty o Hartmannovu vztahu k malířství a hudbě a o jeho životě v Paříži, výstavní katalog, Městská galerie Sust, Stansstad 2014.

Externí odkazy

[url=http://www. wernerhartmann. +morech/]Stránka věnovaná malíři s reprodukcemi několika obrazů[/url] * [url=https://www. sikart. ch/KuenstlerInnen. aspx. id=4002537]Stránka ze švýcarské encyklopedie[/url] * [url=http://www. artistsandart. org/2013/01/werner-hartmann-austrian-artist-impressionism. html]Reprodukce obrazů[/url].

Kategorie:Narození 28. +more května Kategorie:Úmrtí 13. listopadu Kategorie:Narození v roce 1903 Kategorie:Úmrtí v roce 1981 Kategorie:Švýcarští malíři Kategorie:Švýcarští grafici Kategorie:Muži.