Westland Wyvern

Vývoj

První prototyp (sériové číslo TS371) W-34 vzlétl 16. prosince 1946 ze zkušebního letiště v Boscombe Down, v jehož kabině seděl za řízením zalétávací pilot Harald Penrose.

Po havárii prvního prototypu 15. října 1947, při které zahynul tovární pilot firmy Peter Garner, převzal zkušební program druhý prototyp (TS375). +more Byl zalétaný 10. září 1947 v Yeovilu, v té době již s označením Westland Wyvern TF Mk. 1 (Torpedo-Fighter). Oba prototypy měly pevné nesložitelné křídlo, nenesly hlavňovou výzbroj a nebyly vybaveny přistávacím hákem pro palubní provoz. TS375 byl záhy vybaven vystřelovacím sedadlem ML, vodorovné ocasní plochy dostaly mírné vzepětí a horní strana křídla byla vybavena brzdícími štítky.

Třetí prototyp (TS378) byl zkušebně vybaven šestilistou protiběžnou vrtulí de Havilland na rozdíl od prvních dvou s osmilistou Rotol. +moreJPG|náhled|vlevo'>Rolls-Royce Eagle 22 Během prvního pololetí roku 1948 byly dohotoveny zbývající prototypy Mk. 1 již se sklopným křídlem, přistávacím hákem, závěsy pro katapultový vzlet a s výzbrojí čtyř kanónů Hispano Mk. V ráže 20 mm. Šest prototypů a deset strojů ověřovací série (VR131 až VR140) W. 34 Wyvern TF Mk. 1 bylo poháněno pístovými čtyřiadvacetiválcovými motory Rolls-Royce Eagle 22 o výkonu 3500 hp (2610 kW).

18. ledna 1949 vzlétl první prototyp Wyvern TF Mk. +more2 (VP120) s turbovrtulovým motorem Rolls-Royce Clyde, který byl vybaven devítistupňovým osovým kompresorem doplněným desátým odstředivým stupněm o výkonu 2200 kW.

První prototyp TF Mk. 2 (VP109) s motorem Armstrong Siddeley ASP-3 Python 1 o výkonu 2620 kW plus 4,5 kN přídavného tahu vzlétl 22. +more března 1949, následovaný druhým (VP113) 30. srpna. Ten již v říjnu 1949 po náhlém zastavení motoru havaroval s tragickými následky pro pilota Mika Gravese. Třetí prototyp (VW867) z února 1950 a předsériové exempláře TF Mk. 2 (VW868 až VW886) dostaly motory Python 2 s konstantními otáčkami. Prototyp Westland Wyvern T Mk. 3 v roce 1950 Jediný cvičný dvoumístný stroj T Mk. 3 (VZ739) zahájil zkoušky 11. února 1950 s motorem Python 1 a v listopadu téhož roku byl po havárii zrušen.

Sedm kusů ověřovací série TF Mk. 1 a 2 bylo dokončeno jako (W. +more35) Wyvern TF Mk. 4 se změněným krytem motoru a dvěma pomocnými kýlovými ploškami namontovanými na stabilizátoru, zlepšujícími směrovou stabilitu stroje. V následujících čtyřech blocích sériové produkce vzniklo 50 (VZ745 až VZ766 a VZ772 až VZ799), 13 (WL876 až WL888), 13 (WN324 až WN336) z roku 1955 a 11 (WP336 až WP346) strojů této verze s motory Python 3 s výkonem 2700 kW plus 5,2 kN.

Při nasazení do služby bylo 87 strojů W.35 Wyvern TF Mk.4 v roce 1953 přejmenováno na Wyvern S Mk.4 (Strike).

Operační nasazení

HMS Eagle s letouny Westland Wyvern, 1956 9. +more června 1948 zahájil třetí prototyp TF Mk. 1 TS348 zkoušky na letadlové lodi HMS Implacable a od května 1949 pokračoval zkušební provoz na HMS Illustrious.

V červnu 1950 se zařadil do testování na letadlové lodi HMS Illustrious také třetí prototyp Wyvernu TF Mk.2 s motorem Python 2.

V létě 1954 začala první jednotka, 813. squadrona, operovat z paluby letadlové lodě HMS Albion ve Středozemním moři. +more Své první Wyverny S Mk. 4 dostávala od května 1953 a její domovskou základnou se stalo pozemní letiště ve Fordu v Sussexu. Plně bojeschopnou se stala po dodání dvacátého stroje v září 1953. Od května do listopadu 1955 sloužily Wyverny 813. a nové 827. squadrony na HMS Eagle (R05) opět ve Středozemním moři. Po návratu do Fordu byly rozpuštěny a na jejich základě se utvořily squadrony 830 a 831, které se v dubnu 1956 opět nalodily na HMS Eagle. Do Středomoří však odplula pouze 830. squadrona, protože 831. se po několika dnech vrátila do Fordu. Mezi 1. a 6. listopadem 1956 zasáhlo devět bojeschopných S Mk. 4 830. squadrony Royal Navy z HMS Eagle v suezské krizi proti Egyptské republice. Dva Wyverny byly během akcí sestřeleny, jejich piloti se však dokázali zachránit katapultáží.

831. squadrona se ještě v roce 1956 přestěhovala na HMS Ark Royal (R09), kde sloužila do února 1957 a v prosinci ve Fordu byla rozpuštěna. +more Stejný osud postihl v lednu 1957 830. squadronu po návratu HMS Eagle do Británie.

V listopadu 1956 došlo na základně ve Fordu k obnovení 813. squadrony, která se v červenci 1957 nalodila na HMS Eagle. +more Zůstala tak poslední jednotkou s Wyverny a to až do března 1958, kdy byla rozpuštěna.

Specifikace

Westland Wyvern TF Mk.4

Technické údaje

Osádka: 1 * Rozpětí křídla: 13,41 m * Délka: 12,88 m * Výška: 4,57 m * Nosná plocha: 32,98 m² * Hmotnost prázdného stroje: 7 095 kg * Maximální vzletová hmotnost: 11 113 kg * Pohonná jednotka: 1 × turbovrtulový motor Armstrong Siddeley Python o výkonu 3 650 hp

Výkony

Maximální rychlost: 708 km/h * Dolet: 1446 km * Dostup: 8537 m * Stoupavost: 11,9 m/s

Výzbroj

4 × automatický kanón British Hispano Mk. V ráže 20 mm * 1 × torpédo nebo * max. pum

Odkazy

Literatura

Externí odkazy

[url=https://www.militaryfactory.com/aircraft/detail.php?aircraft_id=1482]Westland Wywern[/url] * [url=http://wp.scn.ru/en/ww3/a/592/9/0]Kamufláže letounu Westland Wyvern[/url]

Wyvern Kategorie:Palubní letadla Kategorie:Britská útočná letadla