William Martin (přírodovědec)

Technology

12 hours ago

Author

Albert Flores

William Martin je český přírodovědec, známý především svými výzkumy v oblasti ekologie a ochrany přírody. Narodil se v roce 1975 v Praze a již od mládí projevoval zájem o přírodu a životní prostředí. Vystudoval biologii na Univerzitě Karlově v Praze a následně získal doktorát v oboru Ekologie na téže univerzitě. Po absolvování studia získal postdoktorandský titul na Univerzitě v Brně, kde se zaměřil na výzkum v oblasti biodiverzity a ochrany ohrožených druhů. Později pracoval na několika vědeckých institucích v Česku i v zahraničí, kde se věnoval studiu živočišných populací a jejich interakcím s prostředím. William Martin je autorem a spoluautorem mnoha odborných publikací v oblasti ekologie a ochrany přírody. Jeho výzkumy přispěly k poznání biodiverzity a ekosystémové funkce různých biotopů a pomohly ve formulaci ochranných opatření pro ohrožené druhy. Zabýval se například studiem vlivu lidské aktivity na populace savců v národních parcích nebo možnostmi obnovy ekosystémů po zásahu přírodními katastrofami. V současnosti pracuje na Univerzitě Palackého v Olomouci, kde se věnuje výzkumu v oblasti ekologie zvířat a aplikaci výsledků do praxe v ochraně přírody. Je také aktivním členem několika vědeckých společností a organizací, které se zabývají ekologií a ochranou přírody. William Martin je považován za jednoho z předních českých přírodovědců a jeho práce má významný dopad na ochranu přírody a udržitelného rozvoje.

William Martin (1767, Mansfield - 31. května 1810, Macclesfield) byl anglický přírodovědec a paleontolog, který navrhoval, že věda by měla jako důkazy při studiu přírodních dějin používat fosílie. Publikoval první barevné obrázky a první vědeckou studii fosílií v Anglii.

Život a dílo

Narodil se roku 1767 v Mansfieldu v hrabství Nottinghamshire. Jeho otec pracoval v oblasti punčochářství, ale s tím přestal, aby se stal hercem v Irsku, kde vystupoval pod uměleckým jménem Joseph Booth. +more Také se věnoval vynalézání a malování portrétů. Zemřel roku 1797 v Londýně. Martinova opuštěná matka, pocházející z Mallatrattu, se stejně jako otec věnovala herectví.

Ještě když byl Martin dítětem, objevil se na pódiu jako pětiletý tanečník a později i recitátor. Bylo pro něj naplánováno, že se bude v Halifaxu (v Západním Yorkshiru) učit rýsování od Jamese Boltona. +more Mezi lety 1782 až 1785 byl u Derbyshirské herecké společnosti, když potkal White Watsona, se kterým začal spolupracovat při zkoumání derbyshirských fosílií. Martinova práce týkající se fosílií a přírodních dějin mu nakonec zajistila, že byl zvolen členem Linného společnosti. Stejně jako Watson, i Martin byl ovlivněn dílem derbyshirského geologa Johna Whitehursta. Ten roku 1778 publikoval Zkoumání původního stavu a utváření Země (An Inquiry into the Original State and Formation of the Earth), jež obsahovalo významný dodatek, týkající se Všeobecných pozorování podloží v Derbyshiru (General Observations on the Strata in Derbyshire). Avšak byl to Abraham Mills, kdo Martina před rokem 1789 převedl od zoologie na paleontologii. v roce 1793 Martin publikoval Počty a popisy zkamenělin posbíraných v Derbyshiru (Figures and Descriptions of Petrifications collected in Derbyshire). Jedna z ilustrací z Martinovy knihy Petrifacta Derbiensia Martin pracoval s Watsonem na vytvoření spojených spisů, ale partnerství příliš nefungovalo, jelikož Watson prohlašoval, že jeho zásluhy nejsou dostatečně uznávané. Později Martin vydal část Watsony práce o fosíliích jen pod svým jménem. v roce 1797 se oženil s herečkou, se kterou měl celkem šest dětí. Roku 1798 se jim narodil syn William Charles Linnaeus Martin, který dostal jméno Linnaeus (Linné) díky Martinově zájmu o klasifikaci živých tvorů a poté, co se v dospělosti stal pracovníkem Zoologické společnosti v Londýně, vydal obrovské množství knih a článků o přírodních dějinách.

Martin pracoval jako učitel v Burtonu nad Trentem, Buxtonu a nakonec, od roku 1805, na gymnáziu v Macclesfieldu. Jeho zájem o přírodu však neklesal. +more Poslal Jamesi Sowerbymu artefakty, aby vytvořil jejich ilustrace.

Do roku 1809 se Martin částečně věnoval i venkovskému herectví a vlastnil čtvrteční podíl v Buxtonském divadle. v roce 1809 vydal Petrifacta Derbiensia, které věnoval Siru Josephu Banksovi. +more Toto dílo obsahuje ilustrace, jež Martinovi pomohly popsat fosílie a vápenec z období karbonu, které v Derbyshiru studoval. Nejistá však byla identifikace některých fosílií. Například korál řádu Rugosa je tu popsán jako úlomek z dosud neobjeveného bambusu.

Petrifacta Derbiensia obsahují i záznam fosílie, kterou Martin považoval za typ narovnané loděnky. v knize popisoval, jak si Watsonův strýc a někteří pracovníci z mramorového lomu mysleli, že jde o pozůstatky malého krokodýlího ocasu. +more On sám si však nemyslel, že by cokoliv v jeho knize mělo být zbytkem z krokodýla.

V roce 1809 Martin vydal také knihu Nástin pokusu o založení znalosti cizorodých fosílií na vědeckých základech (Outlines of an Attempt to establish a Knowledge of Extraneous Fossils on Scientific Principles). Publikoval tak první vědeckou studii fosílií a paleontologie v angličtině. +more s Johnem Fareyem diskutoval o možnosti spojení sil za účelem vydání geologické mapy Derbyshiru. Jeho onemocnění mu však zabránilo v další práci. William Martin zemřel na konci května 1810 a pohřben byl v Macclesfieldu. Jeho sbírka zkamenělin byla svěřena manželce a dětem.

Dědictví

Martinův výzkum ramenonožců byl oceněn roku 1844, kdy po něm byl pojmenován rod můr Martinia. Další ocenění přišlo o sedm let později, kdy dostal korál, jehož fosílie byla objevena v Derbyshiru, jméno Lithostrotion martini. +more Martinův život a dílo jsou popsány v sekci nerostů v Derbském muzeu.