Cesko.wiki ZVU Strojírny
Author
Albert FloresZVU STROJÍRNY, a.s. (dříve Závody Vítězného února, ZVÚ) je strojírenská firma, jež vznikla v roce 1953 v Hradci Králové zaměřující se na dodávky zařízení a technologií do oblastí chemického, petrochemického, energetického, potravinářského a farmaceutického průmyslu.
Její kořeny však sahají až do roku 1869, kdy byla založena První česká akciová strojírna, první z řady jejích předchůdců a budovatelů zdejšího továrního areálu.
Zkratka ZVU vznikla zkomolením ze zkratky ZVÚ, vzniklé z názvu Závody Vítězného února, kterou strojírny nesly od roku 1953.
Historie
První česká akciová strojírna
Historie Závodů Vítězného února (ZVÚ) začíná již rokem 1869, kdy byla v Kuklenách založena První česká akciová strojírna. Původními majiteli byli obchodníci Helwich, Kafka, Komárek a účetní Hendrych. +more Malá strojírna, kde zprvu pracovalo jen několik desítek zaměstnanců, se zabývala opravami různých strojů a výrobou jednoduchých zařízení podle požadavků zákazníků. 22. dubna 1870 firma zažádala o povolení k stavbě obytného stavení pro továrnu čp. 154. Povolení stavby továrny samé pochází z 19. května 1870. 12. září 1871 požádala strojírna o povolení přistavět novou kotlářskou dílnu. Obdržela ho následující měsíc, kdy také začala se stavbou. 14. března následujícího roku požádala okresní hejtmanství o schválení a povolení výroby cihel na vlastním stavebním místě. 27. března se konala komise a 11. dubna bylo povolení uděleno. Postavena tam byla cihelna, kůlna, pila a budova pro váhu. 30. srpna se tam konala komise na postavení pece a komínu. Hospodářská krize v roce 1873, následující po konjunktuře 60. let, postihla akciovou společnost natolik, že se ocitla na mizině. Pohled na ZVU od podjezdu.
Märky, Bromovský & Schulz
V té době se utvořila v Praze nová firma, která hradeckou strojírnu v roce 1874 odkoupila. Novými majiteli se stali Švýcar Daniel Märky, inženýr Josef Bromovský, rodák z Nového Bydžova a inženýr Karel Schulz z Kostelce nad Labem. +more Hospodářská situace se postupně uklidnila, nová firma se začala prosazovat vyspělostí a kvalitou svých výrobků nejen v českých zemích habsburské monarchie, ale i v zahraničí, zejména ve Francii a v Rusku. 5. června 1874 bylo zažádáno o povolení stavby 10 nových domků pro dělnické byty, nové kůlny a slévárny. 17. července téhož roku bylo uděleno okresním hejtmanstvím povolení, ale na protest železnice byla tato stavba 11. července 1876 zastavena. 2. listopadu 1876 přijalo představenstvo obcí Kuklen a Svobodných Dvorů silnici od Plakvicova hotelu do Svobodných Dvorů, kterou postavila svým nákladem strojírna Märky, Bromovský & Schulz jako náhradu za dřívější cestu, jež vedla pozemky zakoupenými firmou. Již v roce 1878 měla firma v Kyjevě svou obchodní kancelář. V následujících letech probíhají další přístavby, a tak se továrna postupně rozšiřuje. 28. března 1881 se povoluje stavba kotlárny, 1. prosince 1885 nového skladiště, 13. května 1895 administrativní budovy, 16. září 1895 komínu v čp. 155, 18. září 1907 komínu a 2 parních kotlů. Rozvoj však měl i své stinné stránky. 27. května 1886 udělilo okresní hejtmanství strojírně povolení, aby se v ní po 3 týdny, od 25. května počínaje, denně o 2 hodiny déle pracovat smělo, tudíž denně 13 hodin. Výrobní program továrny se rychle rozšiřoval. Nejvýznamnější byla výroba zařízení pro potravinářský průmysl, především pro cukrovary a pivovary. Následovaly různé typy parních strojů, důlní a hutní stroje pro cihelny a textilní průmysl. Podnik neustále rozšiřoval svou výrobu, ale přesto majitelé jen stěží stačili krýt poptávku. Proto si najali v roce 1888 strojírnu v Adamově, kterou později odkoupili. Strojírnu zastupoval nejprve továrník Schulz a po něm inženýr Pinka. 29. října 1903 zemřel Märky a jeho syn nevstoupil do spolku, pročež 4. ledna 1904 převedena dřívější firma na firmu Bromovský. Schulz a Sohr, Praha, Hradec Králové a Adamov. ZVU Kovárna.
Bromovský, Schulz & Sohr, Praha, Hradec Králové, Adamov
Doba konjunktury však brzy pominula a firma byla nucena shánět další kapitál k zajištění provozu. 16. +more ledna 1904 bylo oznámeno, že firma Märky, Bromovský & Schulz v Hradci Králové a Adamově převedena na firmu Bromovský, Schulz & Sohr, Praha, Hradec Králové, Adamov. Tak se ve vedení podniku objevil nový společník, ing. Richard Sohr, syn známého vídeňského finančníka a prezidenta Buštěhradské dráhy, přinesl do podniku nejen potřebné finanční prostředky, umožňující další rozšíření továrny (1905 nová strojírna, 1907 komín a 2 parní kotle), ale i dravost, kterou uplatnil při získávání pozic ve strojírenském kartelu, sdružujícím na počátku 20. století strojírenské podniky. V tomto období se stále silněji prosazovaly tendence monopolního způsobu podnikání a vliv strojírenského kartelu se projevoval především ve splývání kapitálu jednotlivých firem. V noci z 11. na 12. listopad 1907 strojírna z velké části vyhořela. Na 600 dělníků přišlo touto pohromou o práci. Shořelá část, tzv. starý trakt, byla později nově upravena a navíc byly vzadu strojírny postaveny nové dílny o 4 traktech (20. listopadu). Následující rok nezačal šťastně, neboť 25. ledna byl ve strojírně požár. 3. února 1908 byla zkolaudována montovna a kovárna. 27. března 1909 zažádala o povolení stavby chladicí věže. To obdržela v září téhož roku. 22. května 1912 bylo dáno povolení ke stavbě elektrocentrály.
Pražská akciová strojírna
V roce 1910 byla k podniku připojena pražská firma Ruston a spol. v Libni a o rok později Ringhofferova strojírna na Smíchově. +more Tím vznikla nová firma, která dostala název Pražská akciová strojírna. Bromovského strojírna počítala s trváním kartelu 15 největších rakouských strojíren a jejím cílem bylo, aby získala kartelní kvótu tohoto podniku a tím soustředění a specializování své výroby. V posledních letech před 1. světovou válkou však došlo ke značnému poklesu hospodářské konjunktury. Současně se rozpadl vlivem vnitřních rozporů strojírenský kartel a nastal ostrý konkurenční boj. Pražská akciová strojírna, která nebyla po finanční stránce dostatečně zabezpečena, se dostala do velmi svízelné situace. Nastoupil prudký sestup kursu akcií až na 35 % nominální hodnoty a zároveň se objevila zpráva o pronikavé sanaci firmy. Významnou událostí této éry se stala výstavba nové slévárny, jejíž stavba byla v roce 1910 zadána královéhradeckému staviteli Robertu Schmidtovi. Navíc 23. ledna 1918 byla kolaudace budovy pro acetylenové zařízení k výrobě plynu pro autogenní svařování a 8. dubna téhož roku továrna žádala o povolení k rozšíření kotlárny a montovny. Část areálu ZVU v ulici Za Škodovkou.
Škodovy závody v Plzni
Po dlouhém vyjednávání byl podnik včleněn spolu se strojírnami Škodových závodů do nově vytvořené akciové společnosti (Akciová společnost dříve Škodovy závody v Hradci Králové), která potom v roce 1921 splynula se Škodovými závody v Plzni - Spojené strojírny, akciová společnost v Hradci Králové. Následujícího roku byl firmou zakoupen bývalý nový cukrovar. +more Roku 1926 Okresní správa politická udělila Škodovým závodům živnostenskoprávní povolení ke zřízení transformační stanice. V roce 1928 bylo Akciové společnosti dříve Škodovy závody uděleno povolení k používáni kotlárny a dílenských kanceláří. Téhož roku bylo zažádáno, aby mohla být provedena přístavba 2. patra k administrativní budově čp. 69. Rozvoj podniku v nově vytvořeném Československu přinesl na jedné straně řadu významných dodávek do celého světa, na druhé straně se tento vývoj neobešel bez krizí, které přinesly prudké zhoršení hospodářské situace. Např. v roce 1932 v hradeckém závodě Škodových závodů pracovalo jenom 500 až 800 lidí oproti 1 700 zaměstnancům v roce 1929. Přitom mnozí z nich pracovali jen v omezeném rozsahu.
Složitým obdobím v historii podniku byla léta 2. světové války. +more Hradecká továrna se dostala pod správu německých okupantů a byla významně zapojena do zbrojní výroby Třetí říše - Reichswerke Hermann Göring. Proto byl také v továrně zřízen profesionální hasičský sbor. Do té doby se jednalo jen o dobrovolníky.
Po osvobození Československa započala etapa odstraňování následků 2. světové války. +more Hradecký závod (Škodovy závody n. p. , závod Hradec Králové) se vedle potravinářského programu zaměřoval na výrobu chemických zařízení a svými dodávkami napomáhal k obnově válkou zničeného hospodářství ve své vlasti, v bývalém Sovětském svazu i v dalších zemích. Již v roce 1944 se rozšířily Škodovy závody v Hradci Králové o rozestavěný závod v Plotištích nad Labem (následně ČKD Hradec Králové).
Od počátku pětiletky v roce 1949 vzrostl objem výroby v Závodech Vítězného února na 415 %, produktivita práce stoupla na 275 % a výdělky zaměstnanců se zvýšily o 34 %. Na zhospodárňování výroby mělo nemalý podíl také zlepšovatelské hnutí, které dosáhlo v hradeckém závodě nebývalých rozměrů. +more Zastaralé odhadové materiálové normy byly též zrušeny.
Závody Vítězného února
V roce 1950 se stal hradecký podnik, ke kterému od roku 1947 patřila i královéhradecká mostárna (dříve firma Ippen), samostatným národním podnikem. V roce 1952 byl továrně za dobré plnění výrobních úkolů propůjčen městským výborem KSČ v Hradci Králové putovní Rudý prapor MV KSČ na měsíc prosinec jako nejlepšímu závodu. +more K 1. lednu 1953. potom Škodovy závody v Hradci Králové obdržely název Závody Vítězného února. 50. léta byla charakterizována značným rozvojem výrobní základny. V té době vyrostly zejména nové haly výrobních provozů zaměřené na výrobu těžkotonážních zařízení pro chemický a potravinářský průmysl. Po reorganizaci československého průmyslu v roce 1958 byla vytvořena výrobní hospodářská jednotka Závody Vítězného února zahrnující závody montáže, Pilníkov a podnik Buzuluk Komárov se závodem Chodov. Nastává také období kritiky zdejších komunistů, kteří nebyli velmi aktivní. Jejich účast na schůzích byla nízká a velmi kolísavá. V roce 1953 se v ZVÚ zúčastňovalo členských schůzí stranických organizací v průměru 43,3 % komunistů, v roce 1956 46,8 % komunistů a o rok později 45,1 % komunistů. Řešení tohoto problému bylo nasnadě, neboť stačilo dělníkům sáhnout na peníze a změna byla okamžitá. Velkým tempem pokračuje budování a rozšiřování areálu závodu. V roce 1955 byla postavena žíhárna, o tři roky později kyslíkárna, roku 1960 teplárna a trubkárna, v roce 1962 mostárna a o rok později kovárna. Pohled na ZVU z místa dnešního OC Aupark 60. léta byla ve znamení zavádění brigád socialistické práce a prosazování žen na místa, která byla dosud mužskou doménou. V roce 1963 se uskutečnila další etapa reorganizace československého strojírenství a výrobní hospodářské jednotce Z. V. Ú. v Hradci Králové bylo podřízeno dalších pět závodů: Chotěboř, Pardubice, Kolín, Hořovice a Šluknov. Sloučením výrobní hospodářské jednotky Závody Vítězného února Hradec Králové a výrobní hospodářské jednotky Královopolská strojírna v Brně potom vznikl v roce 1965 oborový podnik CHEPOS - závody chemického a potravinářského strojírenství, Brno (1965 zahájení montáže cukrovaru v Sýrii) a následně v roce 1988 CHEPOS státní podnik. V tomto období Závody Vítězného února Hradec Králové představovaly jeden z rozhodujících podniků československého strojírenství, což bylo ohodnoceno propůjčením Řádu práce a Řádu Vítězného února. Více než polovina výrobků pro chemický a potravinářský průmysl šla na export do 65 zemí.
Konec 80. let je ve znamení zavádění výpočetní techniky. +more První počítač byl zakoupen v roce 1987 z JZD Slušovice, který sestával z velké mechaniky pro osmipalcové diskety, klávesnice, centrální jednotky a byl doplněn zobrazovací jednotkou, který tvořil černobílý přenosný televizor Merkur z Tesly.
ZVU
V období po sametové revoluci se přestal používat název firmy, upomínající dobu minulého režimu, a začala se využívat jen jeho zkratka. V roce 1992 se ZVU státní podnik transformoval v souladu se zákonem na akciovou společnost. +more Následně byly jeho akcie zařazeny do první, a částečně i do druhé vlny kuponové privatizace. Tento způsob privatizace vygeneroval poměrně roztříštěnou vlastnickou strukturu. V době konání první řádné valné hromady v září roku 1993, vlastnily privatizační fondy 62,2 % základního kapitálu společnosti, přičemž nikdo nedržel větší podíl na základním kapitálu než 12 %. Fond národního majetku držel 22,5 %, které následně zařadil do druhé vlny privatizace. V rukou individuálních vlastníků bylo tedy 15,3 % kapitálu společnosti. Tato vlastnická struktura neumožnila vznik dostatečně jednotného a operativního vedení společnosti, které by snad umožnilo úspěšné vyrovnání se s tehdejšími bouřlivými změnami na domácím i zahraničním trhu. Areál ZVU Strojíren, dříve EXCON STEEL Rozpad tradičních trhů, ztráty z obchodů s nestabilními partnery a nákladné financování společnosti a jejich rozsáhlých struktur vyvrcholilo v roce 1996 do značné finanční krize společnosti. Zároveň s tím zkoncentrovaly majoritní pozici ve společnosti fondy ovládané společností Kvanto a následně Finop a. s. Pod vedení těchto vlastníků probíhala v letech 1997-2000 v hradeckém podniku etapa reorganizací a restrukturalizací. V tomto období byly výrobní kapacity postupně převáděny do dceřiných společností, z nichž některé se následně majetkově osamostatnily. Vznikaly dceřiné společnosti ZVU Chemie a. s. , ZVU POTEZ a. s. , ZVU Servis a. s. a naposledy ZVU Engineering a. s. Provoz Mostárny byl odprodán Vojenským stavbám a. s. ZVU Chemie a. s. a ZVU POTEZ a. s. , byly odprodány novým vlastníkům, což spolu s odprodejem části zbytných aktiv a obnovením ziskového hospodaření vedlo k finanční stabilizaci ZVU a. s. (vznikla 15. února 1993) a jeho produkčních dceřiných společností ZVU Engineering a. s. (vznikla 14. prosince 1999) a ZVU Servis a. s. (vznikla 7. dubna 1997). Po provedené restrukturalizaci společnost Finop akcie ZVU a. s. v roce 2005 odprodala. Nový privátní vlastník zaměřil činnost ZVU a. s na správu vlastního majetku a poskytování služeb v rámci areálu a podporu činností dceřiných společností. Výraznou roli v tomto rámci hraje v rámci skupiny společností ZVU dceřiná společnost ZVU Engineering a. s. , která převzala a provádí veškerou inženýrskou činnost zaměřenou na vyšší dodávky a služby zejména pro chemický průmysl, ekologii a energetiku.
V roce 1997 vzniklá společnost ZVU Chemie a. s. +more byla v letech 1999-2002 součástí rakouské společnosti Böhler HDT. Od počátku roku 2003, kdy byla plně odkoupena pražskou inženýrskou firmou EXCON a. s. , používala nový název EXCON Steel a. s. Tato firma představovala ideální kombinaci konstrukčních a výrobních kapacit určených pro konstrukci a výrobu zařízení pro chemický a petrochemický průmysl, speciálních a těžkých ocelových konstrukcí, jakož i pro ekologické projekty. V červenci 2014 se firma dostala na podnět přepravní společnosti MAXiTRANS do insolvence. Společnost se k návrhu následně připojila s tím, že není schopná uhradit splatné provozní závazky, protože ji do problematické situace mj. uvrhlo neodebrání a neuhrazení téměř poloviny zakázky na konstrukci pro německou větrnou elektrárnu. Soud firmě v srpnu téhož roku povolil řešit úpadek reorganizací. Žádný reorganizační plán nebyl předložen a v následujícím roce koupil strojírny Excon Steel majitel Safichem Group Tomáš Plachý. Následně se z Exconu stala firma ZVU Strojírny. Areál ZVU Strojíren, dříve EXCON STEEL Firma ZVU Servis a. s. provádí ve 3 výrobních halách o ploše 6000 m² s jeřáby o nosnosti až 20 t zakázkovou výrobu svařovaných a opracovaných strojních dílů a konstrukcí, výrobu nástrojů, přípravků a jednoúčelových strojů. Dále společnost zajišťuje generální a střední opravy výrobních strojů a montáže strojně-technologických částí investičních celků s orientací na zpracovatelský průmysl.
Na počátku 21. století se začalo výše zmíněným firmám dařit zejména na zahraničních trzích. +more Roku 2007 získala společnost ZVU POTEZ zakázku na zařízení na výrobu kyseliny dusičné pro chemický závod v Šanghaji za 280 milionů korun. Nejprve šlo o expedici speciálních výměníků a v následujícím roce o dodávku absorpční kolony. Obdobné zařízení firma dodala roku 2006 chemičce v maďarské Várpalotě. V září 2007, při návštěvě vietnamského premiéra v Česku, ZVU POTEZ podepsala s vietnamskou firmou Vinashim Hanam Beer dohodu o výstavbě pivovaru ve Vietnamu. Hodnota kontraktu byla 95 milionů dolarů.
Roku 2009 začala postihovat firmy z holdingu ZVU hospodářská krize. ZVU POTEZ s ní bojoval pozastavením investic, růstu mezd nebo přesčasovými pracemi, přičemž ze všech projektů z poslední doby je třeba jmenovat dodávku pivovaru do Albánie a Gruzie, rekonstrukci varny v Pivovaru Starobrno, nebo třeba dodávku aparátů a kolon na výrobu kyseliny dusičné do Šanghaje. +more Zajímavou zakázkou byla také výroba těles tomografů (přístrojů pro vyšetření magnetickou rezonancí) pro GE Health Care v USA. 17. února 2009 opustil brány závodu jubilejní pětistý přístroj na vyšetření magnetickou rezonancí, přesněji řečeno, jeho hlavní část z nerez oceli, kterých se v Hradci Králové od roku 2003 pro amerického zákazníka vyrobilo rovných pět set kusů za zhruba 35 milionů amerických dolarů. Areál ZVU V roce 2010 vstoupila ZVU POTEZ do energetiky a nyní ji pokládá za nosný obor s pětinovým podílem na tržbách. Kapacity pro energetiku firma posílila novou akvizicí, když do své struktury začlenila novou společnost POTEZ POWER s původní výrobní a technickou základnou firmy Bresson v Kolíně. Donedávna byla ZVU POTEZ známá hlavně jako dodavatel potravinářských a chemických zařízení. Vývoz se na obratu firmy s 550 lidmi tehdy podílel 85 procenty. O 2 roky později společnost odeslala do Ruska pro jadernou elektrárnu v Rostově na Donu pět speciálních výměníků. Výměníky pro rostovskou elektrárnu byly součástí regulace parogenerátoru čtvrtého bloku rostovské elektrárny. Celková hmotnost zakázky byla 14 tun. Největší z aparátů, šestinásobný výměník, vážil přes 9 tun.
Později se však po ústupu hospodářské krize začaly objevovat různé další problémy. 25. +more července 2013 došlo v areálu ZVU k požáru technického plynu, který unikal z armatury v jedné z hal. Tím, že rozvody potrubí vedou přes celý areál, plyn unikal ještě v dalších 2 halách a v jedné z nich začalo hořet také v oblasti ventilu, v další hale došlo k poškození samotného potrubí. V roce 2014 byla firma ZVU Engineering poškozena hospodářskými sankcemi Evropské unie proti Rusku, když měla v Rusku ve spolupráci se západoevropskými společnostmi připraveny projekty na výstavbu rafinerie a závodu na zkapalňování zemního plynu. Oba projekty byly v první polovině roku odsunuty kvůli hrozbě sankcí a později byly odloženy na neurčito. Také různé menší zakázky byly stornovány.
