Zahořany (Vilémov)

Zahořany jsou malá vesnice v Ústeckém kraji v okrese Chomutov. Stojí v mírně zvlněné krajině západní části Žatecké pánve asi 7,5 kilometru jihovýchodně od Kadaně a jeden kilometr severně od Vilémova, ke kterému jako část obce patří.

Vesnice vznikla před rokem 1318. Byla centrem malého šlechtického statku, ale po většinu času bývala rozdělena mezi několik majitelů. +more Hlavním zdrojem obživy jejích obyvatel bylo zemědělství. Během třicetileté války vesnice zanikla a postupně obnovována byla od druhé poloviny sedmnáctého století. Dominantami vesnice jsou kostel svatého Jana Evangelisty a komín, který je jediným pozůstatkem třídírny uhlí z první čtvrtiny dvacátého století.

Název

Název vesnice je odvozen ze spojení ves zahořanů, tj. lidí, kteří bydlí nebo pocházejí z oblastí za horou. +more V historických pramenech se jméno vesnice vyskytuje ve tvarech: de Zahorzan (1318), Zahrzan (1352), de Zahorzan (1383), in Zahorzan (1410), z Zahořan (1512), zum Sehrlis (1534), Zahorzan (1544), na Záhořanech (1615), Sochrliß (1617), Sehrlas (1654), Schrlos (1665), Sehrles a Serles (1787) a Zahořany nebo Sehrles (1848).

Historie

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1318 a nachází se v přídomku Petra ze Zahořan. V roce 1367 vesnici vlastnili zemané Matyáš ze Zahořan a Chotek z Vojnína. +more Už v té době ve vsi stála fara a farní kostel svatého Jana Evangelisty. Zdejší farář platil papežský desátek ve výši 24 grošů. Panským sídlem ve vsi byla tvrz, na které roku 1383 zemřel Odolen z Nezabylic. Po něm ji zdědila vdova Anna, která si majetek nechala zapsat do desk zemských. K tvrzi tehdy patřily poplužní dvůr a dva selské dvory v Zahořanech, tři a půl lánu polí ve Vidolicích a tři lány v Kadaňském Rohozci.

Kostel svatého Jana Evangelisty

Po Anně se majitelem tvrze stal dvorský podsudí Albera ze Zahořan. Vesnice byla rozdělena mezi více majitelů i v patnáctém století. +more V roce 1405 její část vlastnili Přísnák z Kozmic s manželkou Markétou a Mikulášem z Mnichu. Jako další majitel bývá uváděn Chotek z Vojnína, který roku 1455 vlastnil Vidolice, ale jeho vztah k Zahořanům je nejistý. Od poslední čtvrtiny patnáctého nebo od počátku šestnáctého století Zahořany patřily Raberům z Brus. Z jejich rodu jsou v Zahořenach zmiňováni Bedřich Raber (1534) a jeho stejnojmenný syn (1556). O rok později patřily Zahořany s Vidolicemi Vilému Raberovi z Brus na Zahořanech, který se v roce 1570 o majetek dělil nejspíše se svým bratrem Janem Raberem. Jan nechal roku 1589 zhotovit renesanční oltář pro kostel. V uvedeném roce se Raberové o vesnici dělili s Pavlem Doupovcem z Doupova.

Posledním příslušníkem rodu Raberů se stal Volf Erhard Raber z Brus, který vesnici vlastnil v roce 1611. Oženil se dvakrát: nejprve s Annou Kateřinou Dvořeckou z Olbramovic a podruhé s Justinou Benignou z Lobensteinu. +more Všech šest Volfových dětí zemřelo před dosažením dospělosti. Za účast na stavovském povstání v letech 1618-1620 byl Volf odsouzen ke konfiskaci třetiny majetku, ke které patřily i Zahořany s tvrzí, dvorem, pivovarem, mlýnem, rybníky, lesy a Vidolicemi. Zabavený majetek 9. listopadu 1623 koupil hrabě Ferdinand z Nagarollu a vše připojil k vintířovskému panství. Raber proto vesnici spolu s částí protestantských obyvatel opustil.

Železobetonová budova třídírny uhlí zbořená v roce 2012 +morejpg|náhled'>Komín zbořené třídírny uhlí.

Zejména ve čtyřicátých letech sedmnáctého století vesnici velmi postihla třicetiletá válka. Ves se úplně vylidnila, zanikly domy i panská tvrz, a jedinou přeživší stavbou zůstal poničený kostel. +more Podle berní ruly z roku 1654 ve vsi žili pouze dva sedláci v pustých usedlostech, ale jejich pole a pozemky bývalých chalupníků zabrala vrchnost.

O obnovu vesnice se zasloužil Jan Antonín Losy z Losynthalu, který roku 1664 koupil vintířovské panství a v sousedství zahořanského kostela nechal postavit poplužní dvůr, u něhož postupně vznikla nová vesnice. Ještě v roce 1787 v ní však stály pouze dva domy. +more V první polovině devatenáctého století přibyl další dům, ale stála zde škola.

Po zrušení poddanství se Zahořany nikdy nestaly samostatnou obcí. Od roku 1850 byly osadou Vintířova v okrese Kadaň, kterou zůstaly až do reformy územní správy. +more Poté byly od roku 1961 připojeny jako část obce k Vilémovu v okrese Chomutov.

Ve vesnici stála třídírna hnědého uhlí, které se ve dvacátých letech dvacátého století těžilo v povrchovém lomu Prokop u Blova. Uhlí se do Zahořan dopravovalo elektricky poháněným lanem taženými vozíky a odtud se odváželo po železniční vlečce k vilémovskému nádraží. +more Podnik fungoval do roku 1927. Budova třídírny byla zbořena v roce 2012. Stát zůstal pouze komín se zásobníkem na vodu. Z vlečky se dochovaly jen terénní náznaky a nepatrné zbytky dalších stavebních prvků.

Během druhé světové války v zemědělském dvoře fungoval tábor pro zajatce ze Sovětského svazu. Na konci války z něj bylo 8. +more května 1945 propuštěno na svobodu 26 vězňů. Po válce objekt sloužil k internaci vysídlovaných Němců.

Přírodní poměry

Zahořany se nachází v Ústeckém kraji v katastrálním území Vilémov u Kadaně o rozloze 9,81 km² asi jeden kilometr severně od Vilémova a 7,5 kilometru jihovýchodně od Kadaně. Geologické podloží pod samotnou vesnicí tvoří výběžek třetihorních pyroklastických hornin bazaltového typu. +more Severní polovina vesnice zasahuje do chráněného ložiskového území Vintířov s výskytem hnědého uhlí.

V geomorfologickém členění Česka oblast leží v mírně zvlněné krajině Mostecké pánve, konkrétně v podcelku Žatecká pánev a okrsku Pětipeská kotlina. Nejvyšším bodem v okolí je Zahořanský kopec (319 metrů) jihovýchodně od vesnice. +more Jižně od vsi se na svahovinách čedičů vyvinul půdní typ kambizem eutrofní, ale na ostatních světových stranách tvoří půdní pokryv černice fluvická vyvinutá na nivních sedimentech. Jedinými vodními plochami v okolí jsou tři malé rybníky na okrajích vsi. Napájí je a vodu odvádí občasné drobné vodní toky, které se vlévají do Vintířovského potoka, a patří tedy k povodí Ohře.

V rámci Quittovy klasifikace podnebí Zahořany stojí v teplé oblasti T2, pro kterou jsou typické průměrné teploty −2 až −3 °C v lednu a 18-19 °C v červenci. Roční úhrn srážek dosahuje 550-700 milimetrů, počet letních dnů je 50-60, počet mrazových dnů se pohybuje mezi 100-110 a sněhová pokrývka zde leží 40-50 dnů v roce.

Obyvatelstvo

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 96 obyvatel (z toho 50 mužů). Československé národnosti bylo 67 lidí a 29 německé. +more Dva lidé byli bez vyznání, po jednom člověku patřili k evangelické a československé církvi a ostatní byli římští katolíci. Podle sčítání lidu z roku 1930 zde žilo 71 obyvatel, z nichž bylo 31 československé, 39 německé a jeden jiné národnosti. Většina obyvatel patřila k římskokatolické církvi, ale žilo zde také šest evangelíků a jeden člověk hlásící se k jiné víře.

Doprava

Zahořany stojí u silnice III. +more třídy č. 22410 spojující Krásný Dvůr se silnicí III/22425 z Vinařů do Blova. Nachází se zde zastávka autobusové linkové dopravy a nejbližší pravidelně obsluhovaná železniční stanice je Kadaň. Vesnicí ani jejím okolím nevedou žádné značené turistické trasy ani cyklotrasy, ale se zatopeným lomem Podkova a sousedním Blovem Zahořany spojuje částečně okružní cyklostezka vybudovaná z části v dráze zaniklé důlní lanovky. Jiné cyklostezka vede ze Zahořan k parku u vintířovského zámku.

Pamětihodnosti

Kostel svatého Jana Evangelisty vznikl již ve čtrnáctém století a v polovině osmnáctého století byl barokně přestavěn.

Odkazy

Reference

Literatura

Související články

Římskokatolická farnost - děkanství Radonice * Římskokatolická farnost - děkanství Mašťov

Externí odkazy

Kategorie:Vesnice v okrese Chomutov Kategorie:Sídla v Mostecké pánvi Kategorie:Vintířovské panství Kategorie:Těžba hnědého uhlí v Česku Kategorie:Těžba v okrese Chomutov Kategorie:Vilémov (okres Chomutov)