Zbožštění

Zbožštění je podle mnohých náboženství dar od bohů (nebo Boha) Zbožštění (z řeckého theosis) je proces, kterým se podle některých filosofií a náboženství člověk stává bohem. Někdy se tomuto procesu také říká exaltace nebo oslavení.

Ideu zbožštění jako transformačního procesu (řecky apotheosis; latinsky deificatio) nacházíme v tradičních šamanistických kultech, starověkých polyteistických státech i klasických monoteistických systémech, stejně jako ve starověkých i moderních filosofických školách.

Terminologie

Natažená ruka z nebe je častým uměleckým zpodobněním nabídky exaltace V řečtině se pro zbožštění člověka užívá řada výrazů, mezi nimi tyto dva: theopoiésis a theósis. +more Slovo theopoiésis je odvozeno od slovesa theopoieó (činím bohem), kterým raní křesťanští autoři označovali prohlášení za boha a splynutí s bohem v pohanském i křesťanském prostředí. Čeština má s pojmem „zbožštění“ problémy. Slovník spisovného jazyka českého, který vycházel v letech 1958-1971, uvádí u slovesa „zbožštiti“ tyto významy:.

a) učinit předmětem úcty prokazované bohu; zbožnit. Uvádí příklady: zbožštění člověka, zbožštěné zvíře.

b) knižně: povýšit na boha.

K znovunalezení zasutých významů náboženských slov došlo v české vědě po roce 1989. Aby se vyhnulo terminologickému zmatku v religionistice a teologii, ujal se například počeštěný výraz anglického deification - deifikace, původně z latinského deificatio, což je zřejmě ekvivalent řeckého theopoiésis.

Historie

Náboženská idea zbožštění člověka se poprvé neobjevuje v křesťanství, ale své první výskyty má už u starořeckých básníků, v orfismu, mystériích, u Platóna, u stoiků a gnostiků. V pohanském prostředí se po vzniku křesťanství rozvijí hlavně ve středoplatónismu a v novoplatónismu, jak jsme to mohli vidět na příkladu hermetického pojednání Asclepius. +more Křesťanské pojetí zbožštění se od pohanského diametrálně liší a církevní Otcové v raném období s pohanským (zvláště s gnostickým) pojetím zbožštění člověka polemizovali.

Křesťanství

Podle nauky o theosi Ježíš Kristus svým vtělením otevřel lidem proces zbožštění Ideje charakteristické pro myšlenku zbožštění nalézáme již v Starém zákoně (Genesis 1:27; Žalm 82:6-7). +more V Novém zákoně se spojují s osobou vtěleného Boha a vyskytují se zvláště v janovských (Jan 10:34; 1. list Janův 5:4-5, Janovo zjevení 2:7-11) a Pavlových spisech (List Římanům, 8. kapitola; 1. list Korintským 15:42-49; 2. list Korintským 3:17-18; Filipským 2:6; Galatským 4:4-9; List Židům 3:14, 6:4,12:10), ale též v Druhém listu apoštola Petra (2 Pt 1:4).

Církevní otcové

Církevní Otcové vycházeli při učení o zbožštění člověka z následujících událostí: (i) stvoření člověka podle obrazu a podobenství Božího; (ii) vtělení Božího Logu v člověku; (iii) možnost účasti člověka na Bohu ve Svatém Duchu. Idea zbožštění člověka je pak u těchto Otců oscilací mezi myšlenkou naprosté nedosažitelnosti a nepoznatelnosti Boží podstaty a myšlenkou o jisté spřízněnosti člověka s Bohem prostřednictvím naší i jeho duchovní přirozenosti.

Irenaeus (115-202 n. l.)

Jeden z prvních zastánců theose v 2. století n. +more l. byl Irenaeus (nebo také Irenej) z Lyonu, který žil v letech 115-202 n. l. Tento muž je nazýván nejvýznamnějším křesťanským teologem 2. století. Byl biskupem v galském Lugdunu, dnešním Lyonu. V mládí se učil přímo od smyrenského biskupa Polykarpa, který byl podle mnohých učedníkem samotného apoštola Jana.

Ireaneus pracoval jako usilovný křesťan své doby. Během sporu o datum slavení Velikonoc naléhal na papeže +more'>Viktora, který exkomunikoval asijské církve, aby se s nimi smířil a nastolil znovu vzájemné společenství. Nakonec zemřel jako mučedník, jehož svátek slaví katolická církev 28. června. Myšlenku theose vyjadřuje Irenej například ve svém díle Proti herezím („Adversus haereses“), kde píše: „Nebyli jsme učiněni bohy od počátku, ale nejprve obyčejnými lidmi, a teprve po delší době bohy. “ Ve stejném díle dále říká, že člověk se v plnosti slávy nestane pouze nějakým andělem, skutečným bohem. „Procházejíc okolo andělů, abychom byli učiněni v podobě Boha. “.

Justin Mučedník (100-165 n.l.)

+morejpg|vlevo|náhled'>Justin Mučedník - jeden z učitelů theose druhého století n. l. Justin, zvaný Mučedník či Martyr, byl řecký křesťanský theolog a filosof, jeden z církevních Otců a svatý katolické církve. Zemřel mučednickou smrtí za vlády Marka Aurelia. Justin ve svém díle Dialog s Židem Tryfónem tvrdí, že „jsme učiněni bohy, osvobozeni od utrpení a smrti“. V tom samém díle také obhajuje myšlenku, že „jsme hodni toho stát se bohy a získat Moc, abychom se mohli stát plnohodnotnými syny Nejvyššího“.

Klement Alexandrijský (160-200 n.l.)

Klement Alexandrijský je proslulý církevní spisovatel, jenž se řadí mezi církevní Otce a je považován za prvního člena církve v Alexandrii, jehož známe jménem. Zároveň patří mezi nejvýznamnější řecky píšící křesťanské učitele starověku. +more Byl katolickou církví považován za světce, ale kvůli tomu, že jej pro obhajobu svých názorů často používali stoupenci protestantské reformace, byl roku 1584 vyškrtnut z římského kalendáře svatých. I přesto je dodneška ceněn za svou službu a za svá díla. Klement ve svých dílech obhajuje oslavení člověka a zásluhu Ježíše Krista na této přeměně. Ve třetím ze svých dochovaných děl, Strómata (Στρωματεῖς Strómateis „Koberce”), vysvětluje spojitost mezi řeckou filosofií a křesťanstvím. Božskou inspiraci, danou lidstvu skrze starověké filosofy, bral jako „vlákna v koberci“, která se proplétala Kristovo naukou. V této knize zcela explicitně mluví o exaltaci a množství Kristu podřízených bohů, když říká: „Jsme předurčeni k tomu, abychom seděli na trůnech spolu s ostatními bohy, kteří byli na své místo jako první dosazeni Spasitelem. “.

Ten samý Klement Alexandrijský v druhém ze svých děl, Učitel (Παιδαγωγός Paidagógos), mluví o věčném osudu těch, kteří spravedlivě následují Boha a věří v něj celým svým srdcem, myslí i duší „Znaje Boha, bude učiněn takový jako je Bůh…“ a dodává: „Člověk bude moci být učiněn Bohem, neboť Bůh si to tak přeje.“

Hippolyt Římský (170-236 n.l.)

Hippolyt byl žákem Ireneje z Lyonu (existuje tedy linie od apoštola Jana, přes Polykarpa a Ireneje až po tohoto muže) a je považován za nejdůležitějšího církevního Otce Západu této doby. Církev ho prohlásila za svatého a jeho svátek slaví 13. +more srpna (východní církev 10. srpna). Ve svém dílu Philosophumena Hyppolyt píše: „A staneš se společníkem Božstva a spolu-dědicem Krista… protože jsi se stal Bohem… a byl jsi zbožštěn / oslaven a počat k nesmrtelnosti. “.

Cyprián z Kartága (3. století n.l.)

Svatý Cyprián, vlastním jménem Thascius Caecilius Cyprianus, byl biskup Kartága a důležitý starověký křesťanský spisovatel, církevní Otec. Narodil se na začátku 3. +more století v severní Africe, zřejmě v Kartágu, kde též získal dobré vzdělání. Zemřel jako mučedník při Valerianově pronásledování 14. září 258. Katolická církev slaví jeho svátek 16. /17. září. Cyprián napsal ve své knize De idolorum vanitate - O marnosti model: „Takový, jaký je nyní Kristus, budeme i my křesťané, pokud jej budeme napodobovat. “ Origenes - církevní otec i kacíř.

Origenés (3. století n. l.)

Origenés platí za kontroverzního křesťanského myslitele, přesto jsou však jeho díla významná. V Komentáři k Janovi napsal: „Pravý Bůh (Otec) je naším Bohem, a ti, kteří jsou stvořeni podle jeho Obrazu, jsou bohové…“

Svatý Atanáš Alexandrijský (asi 295 - 2. května 373)

Svatý Atanáš je jednou z nejvýznamnějších osobností křesťanského starověku. Řehoř Naziánský jej nazval „sloupem církve“ a jeho potomci ho obdařili přízviskem „Veliký“. +more Atanáš ve svém díle 4 promluvy proti Ariánům zcela výstižně napsal: „Bůh se narodil v těle proto, abychom mohli i my býti učiněni bohy. “.

Další církevní otcové

Myšlenky theose bychom mohli najít i u dalších církevních otců a raných křesťanských myslitelů: Basila z Ceasareje (který učil, že „stát se bohem“ je nejvyšším cílem každého z nás), Řehoře z Nazianzu nebo svatého Augustina, který se vyjádřil například takto: „Jelikož jednorozený Syn Boží chtěl, abychom měli účast na jeho božství, přijal naši přirozenost, stal se člověkem, aby lidi udělal bohy.“

Katolická církev

Římskokatolická církev má theosi neboli zbožštění kodifikované ve svém katechismu. V bodě 460 se píše: „Jednorozený Boží Syn, chtěje nás učinit účastnými svého božství, vzal na sebe naši přirozenost, aby, když se stal člověkem, z lidí učinil bohy“ (Tomáš Akvinský). +moreČíslo paragrafu: 460.

Část: Vyznání víry

Kapitola: VĚŘÍM V JEŽÍŠE KRISTA, JEDNOROZENÉHO SYNA BOŽÍHO

Článek: "JEŽÍŠ KRISTUS BYL POČAT Z DUCHA SVATÉHO A NARODIL SE V Z MARIE PANNY"

Odstavec: SYN BOŽÍ SE STAL ČLOVĚKEM

Podnadpis (římská čísla): PROČ SE SLOVO STALO TĚLEM

Slovo se stalo tělem, abychom měli „účast na božské přirozenosti“ (2 Petr 1,4): „Vždyť to je důvod, proč se Slovo stalo člověkem a Boží Syn synem člověka: aby se člověk stal Božím Synem tím, že vstoupí do společenství se Slovem a dostane tak božské synovství. “ „Vždyť Boží Syn se stal člověkem, aby nás učinil Bohem. +more“ „Jednorozený Boží Syn, chtěje nás učinit účastnými svého božství, vzal na sebe naši přirozenost, aby, když se stal člověkem, z lidí učinil bohy. “ V tom samém paragrafu se píše také: „Vždyť Boží Syn se stal člověkem, aby nás učinil Bohem“ (sv. Atanáš).

Jan Pavel II.

Papež Jan Pavel II. +more ve svém listu Orientale lumen (Světlo z Východu) obsáhle mluví o východních křesťanech a jejich chápání theose/zbožštění, když říká: „Východní teologie přisuzuje celkem zvláštní postavení Duchu svatému při zbožšťovaní, a především při svátostech: mocí Ducha svatého, který přebývá v člověku, se již zde na zemi začíná proces zbožšťování, stvoření se přeměňuje a nastoluje se Boží království. “.

Dále ve své encyklice píše: „Nauka kapadockých Otců o zbožšťovaní přešla do tradice všech východních církví a je součástí jejich společného dědictví. Toto se dá shrnout v myšlence, kterou již na konci 2. +more století vyjádřil sv. Irenej: Bůh se stal synem člověka, aby se člověk mohl stát Božím synemPorov.

Proti herézam, II, 10, 2: SCh 211/2, 121; III, 18, 7, tamže, 365; III, 19, 1, tamže, 375; IV, 20, 4: SCh 100/2. 635; IV,33, 4, tamže, 811; V, Pref. +more, SCh 153/2, 15. Tato teologie zbožštění zůstává jedním z objevů zvlášť vzácných východnímu křesťanskému myšlení. “ Pravoslavný trojičný kříž je symbolem cesty k božství.

Pravoslavná církev

Pravoslaví užívá principu theose mnohem silněji, než římskokatolická církev. I když tento termín vychází z pohanského - novoplatónského prostředí, východní teologie jej časem přijala do své terminologie, jako nejlepší vyjádření toho, jakým způsobem dochází ke spáse každého z nás. +more Podle pravoslaví platí, že „vtělené Slovo Boží se stalo člověkem, Syn Boží synem člověka, aby tím umožnil člověku pochopit Syna Božího, stát se adopcí synem Božím“. Jinými slovy, pravoslaví věří, že „On se stal člověkem, abychom se my stali bohy. Zjevil sebe skrze tělo, abychom i my přijali poznání neviditelného Otce. Snesl urážky lidí, abychom měli podíl na neporušitelnosti. “.

Bez pochopení pojmu theosis je těžké porozumět řecké (patristické) soteriologii (nauce o spáse a vykoupení), christologii (nauce o Kristu), pneumatologii (nauce o Duchu svatém), triadologii (nauce o Trojici) ani antropologii (nauce o člověku). Idea zbožštění podstatně formovala východní spiritualitu a asketiku. +more Pro pravoslavného věřícího není theosis abstraktní myšlenkovou představou, nýbrž úhelník teologie a života.

Současný řecký teolog Andreas Theodoros popisuje pravoslavnou víru v theosi takto: „Když hovoříme o zbožštění, máme tím na mysli etické osvícení a proměnění lidské přirozenosti, poprvé proměněné ve Spasiteli, ke kterému došlo po sjednocení lidské přirozenosti s Bohem v Trojici.“

Anglikánská církev

Myšlenka lidské účasti na Boží přirozenosti je jedním z klíčových motivů knihy C. S. +more Lewise K jádru křesťanství (Mere Christianity): "Příkaz `buďtež dokonalí` není žádné idealistické řečnění do větru. Ani to není příkaz, abychom se pokoušeli o nemožné. [Kristus] nás promění v bytosti, které takový příkaz mohou uposlechnout. . Dáme-li mu prostor . , učiní i z těch nejslabších a nejšpinavějších z nás bohy či bohyně, oslnivé, zářící, nesmrtelné bytosti, skrz naskrz prodchnuté . energií, radostí, moudrostí a láskou. Ti, kdo se mu svěří do rukou, se stanou dokonalými, jako je on - dokonalými v lásce, moudrosti, radosti, kráse a nesmrtelnosti. ".

Mormonismus

Zakladatel mormonismu Joseph Smith tvrdil, že myšlenka theose (exaltace) je součástí původního evangelia Ježíše Krista, které je nutné znovuzřídit. Mormonská nauka učí, že Bůh nebes („Bůh Otec“) kdysi žil na jiné planetě jako obyčejný člověk a skrze proces oslavení dosáhl božství. +more To samé nyní tento bůh učí svoje děti.

Odkazy

Reference

Literatura

VOJTÍŠEK, Zdeněk. [url=http://www. +morezvojtisek. cz/dokumenty/clanky/pravoslavi. pdf]Cesta ke zbožštění v pravoslaví (pdf)[/url] * MILKO, Pavel. Theosis. [url=http://www. dogmatika. wz. cz/theosis. pdf]www. dogmatika. wz/theosis. pdf[/url] * LOSSKY, V. „Vykoupení a zbožštění“. In: Orthodox revue 1 (1997), s. 45-53 * DODDS, E. R. Pohané a křesťané ve věku úzkosti. Přel. Martin Pokorný. - 1. vyd. Praha: Petr Rezek, 1997. * JUNG, Carl Gustav. Duše moderního člověka. Přel. Karel Plocek 1. vyd. - Brno: Atlantis, 1994. * Platónovy spisy. Přel. František Novotný. 1. vyd - Praha: OIKOYMENH, 2003. * POKORNÝ, Petr. Píseň o perle: tajné knihy starověkých gnostiků. 2. vyd. - Praha: Vyšehrad, 1998. * POPOV, I. V. „Idea zbožštění v rané východní církvi“. Z ruského orig. Ideja oboženija v drevnevostočnoj Cerkvi (Výprosy filosofii i psychologii XX/1909, sv. 96, str. 165-213) přel. Petr Maršík. In: Orthodox revue: časopis pro pravoslavnou theologii 1. Praha: Orthodoxia, 1997, str. 11-41. * RUSSELL, Norman. The doctrine of deification in the Greek patristic tradition. Oxford: Oxford University Press, 2004. Reprinted 2006. * ORTIZ, Jared (ed. ). Deification in the Latin Patristic Tradition. Washington, D. C. : The Catholic University of America Press, 2019. * Slovník spisovného jazyka českého. 1. vyd. - Praha: Academia, 1958-1971. * JACOBS, Jonathan D. [url=https://web. archive. org/web/20160304122415/http://www. jonathandjacobs. com/resources/papers/Jacobs-Theosis. pdf]"An Eastern Orthodox Conception of Theosis and Human Nature" (PDF)[/url].

Externí odkazy

[url=http://revue. theofil. +morecz/revue-clanek. php. clanek=227]Theosis (zbožštění) jako smysl života člověka[/url] * [url=http://www. getsemany. cz/node/3191]Theopoiésis a theósis: zbožštění člověka v řecké duchovní tradici[/url] * [url=http://www. cho. cz/clanky/Vanoce-ndash-svatky-naseho-bdquo-zbozsteni-ldquo. html]Vánoce - svátky našeho „zbožštění“[/url].

Kategorie:Teologie Kategorie:Křesťanství Kategorie:Bůh