Zemědělství v Jugoslávii

Historický vývoj

Jugoslávie byla již v okamžiku svého vzniku zemí s převažující zemědělskou výrobou. Pouze ve větších centrech se rozvíjel průmysl. +more Drtivý význam mělo zemědělství během celé existence království Jugoslávie, tedy až do druhé světové války. Zemědělská produkce byla značně zaostalá a výnosy malé.

Konflikt znamenal pro zemědělskou produkci značné ztráty, které byly odhadnuty na 1/5 všech škod v oblasti nerostného bohatství země.

Po skončení konfliktu se moci v zemi chopili komunističtí partyzáni a začali provádět rychlé reformy, včetně pozemkové. Byla provedena kolektivizace, která však nebyla úspěšná a poté, co se vláda rozhodla pro vlastní cestu budování socialismu byl model kolektivistického zemědělství opuštěn. +more V 50. a 60. letech nastoupila industrializace země (první a druhý pětiletý plán) a vliv zemědělství na celkovou produkci v zemi tak začal klesat. Zatímco v roce 1947 se zemědělství podílelo 39,2 % na celkovém domácím produktu země, v roce 1970 to bylo již jen 17,8 % a v roce 1990 (rok před rozpadem státu) jen 14, 8 %.

Klesající podíl aktivního obyvatelstva v oblasti zemědělství vedl k přílivu obyvatel do měst a k jejich růstu. Deagrarizace SFRJ však neprobíhala rovnoměrným tempem; zatímco v některých oblastech Chorvatska a Vojvodiny bylo v zemědělství během 80. +more let zaměstnán již velmi malý podíl obyvatelstva, v Bosně a Hercegovině či na území Kosova chyběla mnohdy stále ještě mechanizace a pole byla obdělávána tradičním způsobem.

Přestože se po druhé světové válce zemědělské výnosy značně zvýšily, i tak většinu finančních prostředků stát investoval do rozvoje průmyslu a infrastruktury, nikoliv do zemědělství. Po roztržce Josipa Broze Tita a Josifa Stalina došlo k ekonomické blokádě Jugoslávie, což také znamenalo zastavení dodávek zemědělských strojů (především traktorů), které byly po nějakou dobu dováženy ze Sovětského svazu. +more Zatímco průmyslová odvětví vykázala během prvních poválečných dekád několikasetprocentní růst, v případě zemědělství se efektivita odvětví zvýšila zhruba dvojnásobně.

V oblasti Vojvodiny bylo zemědělství (především pěstování kukuřice) považováno za dominantní metodu výroby. Pro zvýšení výnosů byl rozšířen původní odvodňovací systém kanálů (vznikl tzv. +more kanál Dunaj-Tisa-Dunaj) a komplexní zavlažovací systém. Ten byl v 90. letech zanechán napospas, což vedlo k snížení výnosů kukuřice a větší závislosti produkce na podmínkách počasí po rozpadu SFRJ.

Struktura

Podle údajů z roku 1971 převažovala v socialistické Jugoslávii rostlinná výroba (60 %). Jugoslávské území bylo značně různorodé; zatímco sever země byl vhodný k orbě a bylo zde dosahováno vysokých výnosů, na jihu Jugoslávie (v Dalmácii, Černé Hoře a Makedonii) se na výjimky dobře dařilo leda pastevectví. +more Obilovinám byla věnována cca 3/5 osevní půdy. Nejvíce pěstována byla kukuřice a pšenice (sklizeň v roce 1971 dosáhla několika 7, resp. 5 milionů tun). Ve vyšších polohách (v centrálním Srbsku a Bosně a Hercegovině) se rovněž pěstovaly ve velkém brambory.

Tradiční byla rovněž i živočišná výroba, tedy chov skotu. V roce 1971 bylo v SFRJ chováno přes pět milionů krav (především na území Slovinska a Chorvatska. +more V oblasti centrálního Srbska a Bosny a Hercegoviny byl provozován chov prasat (v roce 1971 přes šest milionů kusů) a ve vysokohorských oblastech celé Jugoslávie pak chov ovcí (v roce 1971 8,7 milionů kusů).

Významný byl také rybolov, a to jak v oblasti dalmatského pobřeží, tak i větších řek (Dunaj, Sáva, Drina aj.)

Reference

Literatura

Poznáváme svět - Balkánské státy, 2. vydání. Kartografia n. p. Praha, 1971 * Ibrahim Latifić: JUGOSLAVIJA 1945-1990 (razvoj privrede i društvenih djelatnosti)

Kategorie:Dějiny Jugoslávie