Zmije útočná

Popis

+moreJPG|vlevo|náhled'>Detail hlavy zmije útočné Zmije útočná je zavalitý had s trojúhelníkovou hlavou. Dosahuje obvykle délky okolo 1 metru, přičemž nejdelší kusy měřily 1,9 metru. Váha může dosahovat i přes 6 kg. Jedinci žijící v oblasti Arabského poloostrova jsou celkově menší a jejich délka většinou nepřesahuje 80 cm. Samci jsou poněkud delší než samice a mají delší ocas.

Zbarvení se liší podle místa výskytu, ale pohybuje se od černé po světle béžovou, žlutou či oranžovou. Spodní část těla je světlejší. +more Barvy vytvářejí na hřbetě poměrně výraznou kresbu.

Existují dva poddruhy tohoto hada: zmije útočná kapská (Bitis arietans arietans) a zmije útočná somálská (Bitis arietans somalica).

Rozšíření

Zmije útočná je rozšířená na většině území Afriky a na jihu Arabského poloostrova. Nežije jen na Sahaře (výjimečný výskyt v jedné malé lokalitě v Nigeru zatím nebyl dostatečně vysvětlen), v oblasti tropických deštných lesů, při středomořském pobřeží Afriky a v části horských oblastí Etiopie. +more Je to zřejmě nejhojnější či alespoň jeden z nejhojnějších hadů Afriky.

Chování

Zmije útočná se obvykle pohybuje pomalu. Jejím oblíbeným prostředím jsou travnaté oblasti sušších savan plné kamení s řídkým lesním porostem a množstvím křovin. +more Je-li to nutné dokáže dobře plavat a umí i šplhat po stromech a křovinách, nicméně zdaleka nejčastěji se pohybuje po pevné suché zemi. Vyžaduje-li to situace, dokáže se had plazit překvapivou rychlostí. Pokud je vyrušena a cítí se ohrožena, vydává zmije útočná výrazný syčivý zvuk, stočí se do obranného postavení ve tvaru písmene „S“ a zároveň své tělo nafukuje. Z toho je odvozen i její anglický název puff adder (volně přeloženo „nafukovací zmije“). Je to převážně noční živočich. Přes den se skrývá v trávě, křovinách či pod kameny.

Potrava

Její potravu tvoří menší hlodavci, obojživelníci, ještěrky, ale i ptáci. Útočí převážně za zálohy. +more Stočená do klubíčka vyčkává, až se k ní kořist přiblíží. Potenciální kořist vnímá několika smysly: zrakem (pohyb), hmatem/sluchem v dolní čelisti (vibrace), čichem v jazyku (pach) a infračidlem (teplo). Pokud se oběť přiblíží do vzdálenosti asi 1/3 délky těla, zmije bleskurychle zaútočí, uštkne a okamžitě zvíře pustí. Kořist zasažená jedem se obvykle nedostane dál než několik metrů. Had se vydá po její stopě a umírající či mrtvou oběť sežere.

Rozmnožování

Mladý jedinec zmije útočnéSamice produkují feromon, který láká samce. +more Páření provází jakýsi „krční“ zápas. Zmije je vejcoživorodá. Počet mláďat v jednom vrhu je různý, obvykle jde o 20 až 50 jedinců. Maximálním vrhem bylo 156 háďat, což je absolutní rekord mezi všemi hady. Velikost čerstvě narozených mláďat je 12,5-17,5 cm.

Nepřátelé

Zmije útočná má několik přirozených nepřátel. Především je to hadilov písař, medojed kapský, mangusty, promyky a zřejmě i surikaty.

Nebezpečí pro člověka

Odhaduje se, že zmije má na svědomí nejvíce uštknutí lidí mezi jedovatými hady Afriky. Je to především z důvodů, že má velký areál rozšíření, vyskytuje se v hojných počtech, není plachá, v případě nebezpečí obvykle neprchá a přes den odpočívá často poblíže vyšlapaných stezek. +more Zmije útočná chovaná v zajetí.

Jed

Zmije útočná má velmi dlouhé jedové zuby (až 35 mm) a disponuje velkým množstvím jedu (obvykle vstřikuje do oběti 100-350 mg, maximálně však až 750 mg). Jed zmije útočné je asi mnohonásobně slabší než jed nejjedovatějšího suchozemského hada taipana či jed kobry indické. +more LD50 je v rozmezí 0,4-7,7 mg/kg (podle způsobu podání-uštknutí). Zmije však vpravuje více jedu než jiní hadi, k usmrcení dospělého člověka je potřeba dávka asi 100 mg. Jed tvoří především hemoragické a destrukční cytotoxické enzymy, trombolytické a fibrino(geno)lytické enzymy, toxin proteinové povahy bitistatin a kinin. Všechny tyto složky negativně ovlivňují kardiovaskulární a hemokoagulační systém. Dochází obvykle k silnému vnitřnímu krvácení, tvoří se otoky, následuje rozklad tkání. U lidí dochází k poruše srdeční činnosti a tím i oběhového systému. Postižení trpí vysokou horečkou, zimnicí, v okolí rány občas dojde ke gangréně a končetinu je nutné amputovat. Ani po podání antiséra nemusí dojít k uzdravení. Úmrtnost dosahuje zhruba 20 %. Jako antiséra lze použít následující látky: SAIMIR POLYVALENT SNAKE ANTIVENOM, ANTIREPT PASTEUR, FAV-AFRIQUE, FAVIREPT aj.

Reference

Literatura

VALENTA, Jiří. Jedovatí hadi: intoxikace, terapie. 1. vyd. Praha: Galén, 2008. .

Externí odkazy

[url=http://www. wildafrica. +morecz/cs/zvire/zmije-utocna/]Zmije útočná na WildAfrica. cz[/url] * [url=http://www. kkt. cz/download/aktuality/60_priloha. pdf]Uštknutí zmijí útočnou Bitis arietans (Merrem 1820), Stanislav Hakl[/url] * [url=https://web. archive. org/web/20100823014017/http://terarka. net/hadi/atlas/zmije_utocna]TERARKA. NET »Zmije útočná[/url] * [url=https://web. archive. org/web/20111008031821/http://www. ethiopia-herpetology. com/viperidae. html]Herpetology of Ethiopia and Eritrea[/url] * [url=http://www. youtube. com/watch. v=6QKBG146dsI]Puff Adder ambush - Serpent - BBC Animals[/url] (video).

Kategorie:Zmijovití Kategorie:Jedovatí hadi Kategorie:Afričtí hadi