Cesko.wiki Feromon
Author
Albert FloresDva jedinci Camponotus sericeus z čeledi mravencovití komunikující pomocí feromonů a dotyku Feromon (z řec. pherein - přenášet a hormon - stimulovat) je dle akceptované definice substance sloužící jako chemický signál produkovaný jedním organismem za účelem ovlivnění chování jedinců stejného druhu. Feromony jsou tak přírodní chemické látky vytvářené organismem a šířené za účelem vnitrodruhové komunikace. Na rozdíl od běžných vůní je ale nelze zaznamenat čichovými žlázami, ale je k tomu nutný tzv. Jakobsonův orgán neboli vomeronasální orgán.
V živočišné říši mají celou řadu možných funkcí. Nejčastěji slouží ke komunikaci během reprodukce u savců a hmyzu. +more Mohou mít vztah i k mnoha dalším funkcím včetně orientace v prostoru typické pro mravence, kteří uvolňují feromony, aby navedli další jedince k umístění potravy. Další všeobecně známou funkcí je řízení sociálního uspořádání termitišť, mravenišť, nebo společenstev včel, jejich matka tak udržuje hierarchii v úlu. Feromonová lesní past na motýlyNa základě toho fungují celá společenství hmyzu. K tomu se objevila teorie, že by se hmyz jednou v daleké budoucnosti mohl dát ovládat za pomocí syntetických feromonů, protože na rozdíl od zvířat, která už mají i svoje vyvinutější instinkty a povahy, se hmyz řídí téměř výhradně feromonovými látkami.
Opakem feromonu je alomon, látka, která působí naopak na jedince cizího druhu. Ten může sloužit, jak o obraně před predátory, tak k lákání kořisti jako je tomu například u pavouka bolasového.
Definice pojmu
Definice pojmu feromon stále vyvolává značnou kontroverzi. Původní definice od Petera Karlsona a Martina Lüschera hovoří o „substanci, která je sekretována do vnějšího prostředí jedním jedincem a přijata druhým, v kterém vzbuzuje specifickou reakci“. +more Tato odpověď se ovšem u jedinců stejného druhu značně liší a přiřknout specifickou funkci feromonům není možné. Pokusů o definici je ve vědecké literatuře celá řada. Definice se shodují, že se musí jednat o komunikaci mezi jedince stejného druhu. Dle některých je nutné od feromonů odlišovat „podpisové směsi“, čemuž další definice dávají zcela konkrétní podobu: „feromony nejsou vědomě zachytitelné“. Další definice pak hovoří o splnění požadavku výhodnosti pro oba účastníky.
Historie
Feromony se staly předmětem zájmu především v 50. a 60. +more letech 20. století a vznikla celá řada teorií ohledně jejich vzniku. Prvním předchůdcem těchto teorií byl v roce 1932 Albrecht Bethe, který zavedl termín ektohormon tehdy definovaný jako hormon působící vně organismu.
Termín feromon pak poprvé použili Peter Karlson a Martin Lüscher v roce 1959. Jednou z teorií je, že feromony jsou evolučním předchůdcem hormonů. +more Proti tomu stojí teorie, že feromony jsou organismem upravené molekuly primárně s odlišnou funkci.
Feromony podle funkce
Feromony s reprodukční funkcí
V živočišné říši feromony často slouží k nalákání dalšího jedince k reprodukci. Tento fakt, který se dostal do všeobecného podvědomí, je často využíván při reklamních kampaních deodorantů a kosmetiky.
Na mikroskopické úrovni jsou feromony využívány řadou druhů k předání informace k indukování kompetence - tedy horizontálnímu přenosu genetické informace nazývaným transformace - za účelem získání nových, evolučně výhodných vlastností, jako je například rezistence k antibiotikům. Tento proces byl podrobně popsán například u streptoccus pneumoniae.
U eukaryot feromony stimulují sexuální interakci u celé řady druhů.
Feromony u člověka
Význam feromonů u člověka není zatím zcela probádán. Názory vědců se liší i ohledně samotného průkazu existence chemické komunikace pomocí feromonů u člověka, který není stále všeobecně přijímán. +more Nejdiskutovanější je funkce čtyř steroidních látek: androstenon, androstenol, androstadienon, estratetraenol. Především androstenon se dostal do popředí mnoha vědeckých studií. Nicméně velká část studií, která se vlivem těchto molekul na lidské chování zabývá, je kritizována. Někteří vědci označují tyto výsledky jako falešně pozitivní především kvůli použití přílišných koncentrací daných látek, které se v běžném prostředí nemohou vyskytovat.
Velkým problémem je i absence vědomostí o vomeronasálním orgánu lidí (nebo orgánu přebírajícím jeho funkci), který se podílí na zpracování informace poskytnuté feromony u jiných savců.
Všeobecně uznávané důkazy o jejich existencí u člověka stále nejsou známy. Za nejpravděpodobnější výskyt feromonů je považována sekrece žlázy z dvorce bradavky během kojení, která pomáhá stimulovat sání dítěte. +more Za zmínku stojí i práce týkající se menstruační synchronie, nebo výběru partnera.
Feromony u hmyzu
Feromony používané hmyzem jsou především lipidy. Byla popsána celá řada jejich funkcí: vábení k reprodukci, přivolávání, afrodiziakum, anti-afrodiziakum, vyvolávání agrese, rozpoznání vlastního druhu, upozornění na nebezpečí.
Feromony sloužící k přivolávání dalších jedinců k místu jejich uvolnění působí stejné i na opačné pohlaví. Jejich výskyt byl popsán u švábů, blech, brouků, roztočů, včel a dalších. +more Umožňují především ochranu před vlivy prostředí a predátory.
Feromony jsou také hojně využívány v zemědělství k potlačování škůdců a hmyzu přenášejícího onemocnění. Jejich hlavní výhoda oproti běžným pesticidům spočívá v jejich šetrnosti vůči dalším druhům a umožňuje pouze ovlivnění škůdce. +more V současné době jsou vyvíjeny i prostředky se směsí feromonů fungující na větší množství škůdců. Na stejném principu jsou založené i pokusy ovlivnit přenašeče Chagasovy nemoci. .