Cesko.wiki Zoborožík přílbový
Author
Albert FloresZoborožík přílbový, známý také jako kystráček indonéský (Philemon buceroides), je druh ptáka z čeledi kystráčkovití (Meliphagidae). Druh popsal William John Swainson roku 1838.
Popis
Dosahuje velikosti 32 až 36 cm a hmotnosti asi 98 až 145 g, čímž patří mezi mohutné zástupce kystráčkovitých. Opeření je celkově hnědé, zespodu bělavé, s jednolitě šedým ocasem. +more Temeno je zabarveno stříbrnými odstíny. Výrazným znakem tohoto ptáka je jeho kladivovitá hlava, jež je vybavena statným dlouhým zobákem. Na zobáku lze pozorovat patrný hrbolek, který se svažuje až k oku. Tváře jsou tmavé, se sytě černomodrou kůží na obličeji. Duhovka má rudé zbarvení.
Ekologie
Zoborožík je rozšířen v Malajském souostroví (Malé Sundy, Nová Guinea) a areál jeho výskytu zasahuje i do severních regionů Austrálie. Ve své domovině je široce rozšířeným ptákem se stabilní populací, a proto podle Mezinárodního svazu ochrany přírody spadá mezi málo dotčené druhy.
Zoborožík přílbový se vyskytuje v různých typech lesů, jako jsou monzunové lesy, eukalyptové lesy nebo mangrovy. Může však prosperovat i v kulturní krajině. +more Živí se nektarem, bezobratlými, semeny či plody. Při konzumaci nektaru se zoborožíci zavěšují na okolní větvičky, protože nejsou schopni zastavit se v letu jako například kolibříkovití. Jejich dlouhý jazyk jim nicméně umožňuje lovit drobné bezobratlé přímo ve vzduchu. Zoborožík přílbový je pospolitý pták. Ozývá se chraplavým voláním (buďto samostatně, anebo v párech), které lze zaslechnout i během noci. Miskovité hnízdo, které je spleteno z trávy, si tento pták staví v korunách stromů. Snůška činí 2-4 vejce, samice na nich sedí asi 14 dní.
Chov v zajetí
Jedinou zoologickou zahradou v Evropě, která zoborožíky chová, je Zoo Praha. Chov probíhal již v průběhu let 1997 až 2002, nicméně byl přerušen v důsledku povodňové vlny v létě 2002. +more Zoborožíky Zoo Praha opětovně získala až roku 2010.
Poddruhy
Jsou známy celkem čtyři poddruhy zoborožíka přílbového:
* Philemon buceroides ammitophilus Schodde, I. J. +more Mason & McKean, 1979 * Philemon buceroides buceroides (Swainson, 1838) * Philemon buceroides gordoni Mathews, 1912 * Philemon buceroides neglectus (Büttikofer, 1891).
Australský poddruh ammitophilus je větší než zbylé poddruhy, postrádá hrbolek na zobáku a ve srovnání s ostatními poddruhy preferuje i odlišná stanoviště. Je pravděpodobné, že se jedná o budoucí nový druh, jenž je nyní ve stádiu zrodu.