Antigenderové hnutí

alt=Anti-gender march in Lima, Peru alt=Anti-gender protest in Warsaw, Poland Antigenderové hnutí (anti-gender movement) je mezinárodní hnutí, které se staví proti tomu, co označuje jako genderovou ideologii, genderovou teorii nebo genderismus. Tyto pojmy však nemají ucelenou definici a zahrnují celou řadu otázek. Myšlenka genderové ideologie (představa, že existuje tajné spiknutí, které chce rozvrátit společnost) je vědci označována za morální paniku nebo konspirační teorii.

Stoupenci antigenderového hnutí vystupují proti některým reprodukčním právům, zejména proti potratům, a také proti některým právům LGBT (zejména proti manželství osob stejného pohlaví) a některým kampaním proti sexuálnímu násilí. Kromě toho se také staví proti sexuální výchově ve školách, výuce genderových studií a programům zaměřených proti šikaně.

Antigenderové hnutí začalo v 90. letech 20. +more století a vychází z katolické teologie. Protesty, které na něj široce upozornily, však začaly až někdy v letech 2012-2013. Zpráva Evropského parlamentu spojila vzestup tohoto hnutí v Evropě s dezinformačními kampaněmi, které z velké části sponzoruje Rusko.

Terminologie

Výraz antigenderové (anti-gender) se v anglicky mluvících komunitách používá zřídka. Používá se především v jiných jazycích, aby zastánci antigenderového hnutí zdůraznili „cizost“ progresivní politiky spojené s genderem, sexualitou nebo reprodukčními právy.

Pojem genderové ideologie nemá ucelenou definici a zahrnuje celou řadu otázek; z tohoto důvodu jej akademičky Stefanie Mayerová a Birgit Sauerová označily za „prázdné označení“ nebo souhrnný termín „pro vše, čím konzervativní katolíci pohrdají“. Termín genderová ideologie a příbuzné termíny genderová teorie a genderismus, které se používají zaměnitelně, nejsou ekvivalentem akademické disciplíny genderová studia, v jejímž rámci existují značné kontroverze a neshody. +more Zastánci antigenderového hnutí si těchto debat a neshod často nejsou vědomi.

Elizabeth Corredorová píše, že „genderová ideologie slouží jako politický i epistemologický protimluv k emancipačním koncepcím genderu, pohlaví a sexuality“. Dodává, že antigenderové hnutí kombinuje rétoriku „genderové ideologie“ s pokusy o využití existujících rozporů v rámci LGBT a feministických hnutí. +more Hnutí obviňuje různé aktéry z toho, že jsou nositeli „genderové ideologie“, včetně „liberálních, zelených nebo levicových politiků, aktivistů za práva žen, LGBT aktivistů, úředníků veřejné správy odpovědných za genderovou politiku a vědců zabývajících se genderovými studii“.

Teorie vzniku

Existují různé teorie o tom, kdy a kde vzniklo antigenderové hnutí, přičemž nejčastěji se považuje za katolickou reakci na mezinárodní konference v polovině 90. let 20. století.

Katolická reakce na mezinárodní konference v polovině 90. let 20. století

Většina vědců zabývajících se antigenderovým hnutím datuje jeho vznik do 90. let 20. +more století, kdy se v katolické církvi vedly diskuse proti výsledkům Mezinárodní konference OSN o populaci a rozvoji z roku 1994 a Světové konference o ženách z roku 1995, po nichž OSN začala uznávat sexuální a reprodukční práva. Svatý stolec se obával, že toto uznání povede k potratům jako lidskému právu, delegitimizaci mateřství a normalizaci homosexuality. Pojem gender pak Svatý stolec chápal jako „strategický prostředek k útoku na přirozenou rodinu a její destabilizaci“. V roce 1997 napsal americký protipotratový novinář Dale O'Leary knihu s názvem The Gender Agenda: „Genderová agenda vplouvá do společenství nikoli jako vysoká loď, ale jako ponorka, odhodlaná odhalit ze sebe co nejméně“. V katolickém myšlení se pojem genderové ideologie vynořil z teologie těla Jana Pavla II. , v níž jsou pohlaví považována za odlišná a vzájemně se doplňující. Ačkoli myšlenky antigenderového hnutí byly rozvinuty do roku 2003, protesty s ním spojené se poprvé objevily ve většině evropských zemí kolem roku 2012-2013. Ačkoli je stále prosazováno katolickými aktéry, do roku 2019 se antigenderové hnutí rozšířilo obecněji v celé pravici.

Církevní původ v 80. letech 20. století

Alternativně se antigenderové hnutí datuje do počátku 80. let, kdy si kardinál Joseph Ratzinger, pozdější papež +more'>Benedikt XVI. , všiml, že feministické knihy, které tvrdí, že pohlaví je sociálně konstruované, jsou v Německu bestsellery, a všiml si změn v německých zákonech, které umožňují trans lidem legálně změnit pohlaví. Výzkumnice Mary Anne Caseová proto tvrdí, že „nároky na práva trans lidí byly tedy spolu s feministickými nároky základním prvkem, nikoliv nedávným přírůstkem do sféry zájmu Vatikánu o 'gender' a zaměření tohoto zájmu na vývoj světského práva“.

Pozdější vývoj

Pearce et al. uvádí, že koncept genderové ideologie se začal používat přibližně od roku 2016 také v trans-exkluzivním radikálním feministickém (TERF) diskurzu.

Zpráva, kterou si nechal vypracovat Evropský parlament, zjistila, že antigenderové aktivity v Evropě jsou z velké části financovány ruskými a americkými subjekty.

Ústřední postavy a problémy

Mezi hlavní zastánce antigenderového hnutí patří Dale O'Leary, Michel Schooyans, Tony Anatrella, Gabriele Kuby a Marguerite Peeters. Podle Łukasze Wawrowského není možné vést vědecký diskurz mezi vědci zabývajícími se genderovými studii a zastánci antigenderového hnutí. +more Pro genderová studia je totiž gender vědecký koncept, který lze zkoumat a falzifikovat, zatímco zastánci antigenderového hnutí odvozují své argumenty z transcendentních pravd předaných Bohem, které nepodléhají empirickému ověření.

Zastánci antigenderového hnutí vystupují proti některým reprodukčním právům, zejména proti potratům, a také proti některým právům LGBT (zejména proti manželství osob stejného pohlaví) a některým kampaním proti sexuálnímu násilí. Kromě toho se také staví proti sexuální výchově ve školách, výuce genderových studií a programům zaměřených proti šikaně. +more Podle Kovátse ne všechna hnutí spadající pod označení „anti-gender“ (tím, že se staví proti „genderu“ nebo „genderové ideologii“) jsou otevřeně antifeministická nebo anti-LGBT. Uvádí, že antigenderové hnutí je nový fenomén odlišný od dřívějšího antifeminismu a homofobie. Antigenderové hnutí není synonymem pro krajní pravici, neboť ne všechna krajně pravicová hnutí zastávají antigenderové názory a antigenderová témata přesahují rámec krajní pravice.

„Genderová ideologie“

Antigenderové hnutí často používá termín „genderová ideologie“. Antigenderoví aktivisté mohou líčit EU a mezinárodní organizace jako manipulované lobbisty, například americkými miliardáři, svobodnými zednáři, feministkami nebo Židy. +more Aby podpořili myšlenku, že gender je cizí pojem vnucený zkorumpovanými elitami, často používají anglické slovo gender, nikoli překlad do domácího jazyka.

Zastánci antigenderového hnutí se prezentují jako obránci svobody slova, myšlení a svědomí proti „genderové ideologii“, kterou označují za „totalitní“.

Někteří stoupenci antigenderového hnutí považují „genderovou ideologii“ za totalitní ideologii, horší než komunismus nebo nacismus. Údajně ji prosazuje tajné spiknutí nebo nadnárodní subjekty (například Evropská unie, Světová zdravotnická organizace nebo OSN) s cílem oslabit, podkopat nebo zničit rodiny, katolickou církev, národ nebo západní civilizaci.

Související koncepty

Podle sociologů Romana Kuhara a Davida Paternotta „vynález 'genderové ideologie' úzce souvisí s debatami v katolické církvi“. Papež František prohlásil, že „genderová ideologie“ by podkopala postoj katolické církve k otázce komplementarity pohlaví, přirovnal ji k jaderným zbraním a řekl, že je to jeden z „Herodů, kteří ničí, kteří spřádají plány smrti, kteří znetvořují tvář muže a ženy a ničí stvoření“. +more V roce 2019 vydala katolická církev první významný dokument zabývající se konkrétně „genderovou ideologií“, podle níž existují pouze dvě biologicky určená pohlaví. Podle Corredora, perspektiva Svatého stolce hluboce závisí na stabilním a předvídatelném korelačním vztahu mezi biologickým pohlavím, genderovou identitou a heterosexuální orientací, která je v církevním pojetí vyjádřena jako jediná přirozená jednota mysli, těla a duše. Protože se věří, že tato jednota je zakořeněna v přirozeném a božském zákoně - jako přímé Boží stvoření -, přesahuje politické, historické a společenské uspořádání utvářené člověkem.

Antigenderové hnutí je úzce spjato s pravicovým populismem, nacionalismem a křesťanskou pravicí. Podle Kuhara a Paternotta „antigenderové kampaně [nejsou] přímým důsledkem pravicově populistické vlny, ale posun k pravici tyto kampaně posiluje a poskytuje jim nové příznivce, kteří převzali koncept 'genderové ideologie', který sdílí některé ideologické struktury s pravicově populistickou ideologií“. +more V souladu s jejich populistickým rámováním jsou referenda často využívána k zajištění výsledků, které si antigenderové hnutí přeje.

Analýzy a reakce

Je sporné, do jaké míry je antigenderové hnutí reakcí na události a jiná hnutí, nebo proaktivním hnutím snažícím se o společenskou změnu.

Podle Marty Rawłuszko je antigenderové hnutí částečně zpětnou reakcí (v sociologii nazývané backlash) na přenesení moci z demokraticky zvolených národních vlád na nevolené orgány pro rovnost a mezinárodní organizace, jako je Evropská unie, které požadují změny. Protože tyto politiky neschvalují voliči ani jejich volení zástupci, vytvářejí demokratický deficit. +more Autorka konstatuje, že „politiky rovnosti žen a mužů jsou prováděny bez zapojení širšího publika nebo veřejné diskuse“. Paternotte však odmítá, že by antigenderové hnutí bylo zpětnou reakcí, a píše, že tato myšlenka je „koncepčně chybná, empiricky slabá a politicky problematická“, protože srovnávací výzkumy ukázaly, že v různých zemích je antigenderový aktivismus „vyvolán velmi odlišnými problémy“.

Vznik a úspěch antigenderových hnutí považuje politoložka Eszter Kovátsová za symptom hlubší socioekonomické, politické a kulturní krize liberální demokracie a reakci na neoliberalismus. Podobně politoložka Birgit Sauerová označuje tato hnutí mimo jiné za reakci na deregulaci, prekarizaci práce, erozi sociálního státu a prohlubování rozdílů mezi bohatými a chudými. +more Socioložka Weronika Grzebalska a politoložky Eszter Kováts a Andrea Pető v časopise LuXemburg z roku 2018 analyzují pojem gender jako „symbolické lepidlo“ antigenderových hnutí, které spojuje různé politické a náboženské aktéry, kteří by jinak vzájemně nespolupracovali. „Genderovou ideologii“, proti níž se tito aktéři mobilizují, považují za metaforu nejistoty a nespravedlnosti, kterou produkuje neoliberální socioekonomický řád.

Ti, kteří podporují genderovou ideologii, jsou delegitimizováni, popírají pluralismus a podkopávají liberální demokracii podobně jako krajní pravice. Lorena Sosa, odborná asistentka Nizozemského institutu pro lidská práva (SIM), uvádí, že anti-genderové hnutí zpochybňuje lidská práva, jako je ochrana před násilím na ženách, a přispívá k erozi demokracie.

Pető tvrdí, že toto hnutí „je prosyceno nenávistí“ a odkazuje na internetové obtěžování výzkumníků v oblasti genderu. V roce 2021 filozofka Judith Butlerová označila antigenderové hnutí za fašistický směr a varovala samozvané feministky před spojenectvím s takovými hnutími, která se zaměřují na trans, nebinární a genderqueer osoby. +more V článku z roku 2019 Butlerová tvrdila, že „zmatení diskurzů je součástí toho, co tvoří fašistickou strukturu a přitažlivost přinejmenším některých z těchto [antigenderových] hnutí. Lze se postavit proti genderu jako kulturnímu importu ze Severu a zároveň lze právě tento odpor vnímat jako sociální hnutí proti další kolonizaci Jihu. Výsledkem není obrat k levici, ale přijetí etnonacionalismu“.

V srpnu 2021 komisařka Rady Evropy pro lidská práva Dunja Mijatovićová uvedla, že antigenderová hnutí „instrumentalizují existující společenské předsudky a verbálně útočí na LGBTI osoby, aby dosáhli politických cílů ve svůj vlastní prospěch“, a uvedla, že „útoky na LGBTI osoby za účelem politického zisku jsou nákladnou strategií, která poškozuje životy a blaho postižených a obecně podkopává sociální soudržnost“. Komisařka uvedla, že „pronikáním na politickou scénu mají antigenderová hnutí stále lepší předpoklady k tomu, aby podkopávala ochranu lidských práv v Evropě“, a uzavřela, že „tím, že se postavíme za LGBTI osoby, bráníme stejnou lidskou důstojnost všech, chráníme blahobyt našich společností a sílu našeho cenného systému lidských práv“.

Morální panika

Myšlenka genderové ideologie byla popsána jako morální panika nebo konspirační teorie. Podle dvou politických psychologů píšících pro The Conversation přispěla tato konspirační teorie v roce 2020 v Polsku k debatě o tom, „zda je pandemie koronaviru trestem za genderovou teorii“. +more Průzkum agentury Ipsos z října 2019 ukázal, že většina polských mužů mladších 40 let se domnívá, že „hnutí LGBT a genderová ideologie“ jsou „největší hrozbou, které čelí v 21. století“.

Podle oblasti

Pochod proti „genderové ideologii“ v Chile, 27. +more října 2018 Antigenderové hnutí se objevilo v Evropě na začátku roku 2010 a v roce 2019 se prosadilo i v Latinské Americe. Hnutí je nadnárodní, kampaně v různých zemích přebírají strategie a rétoriku z jiných zemí. V jednotlivých zemích se však antigenderové hnutí překrývá s apely na nacionalismus a národní suverenitu.

Kromě katolicismu používají antigenderovou rétoriku i další křesťané, konfuciáni, hinduisté, muslimové a židé.

Evropa

Před vznikem antigenderového hnutí se aktivisté a vědci domnívali, že Evropa nezadržitelně směřuje k úplné genderové rovnosti a plným právům LGBT, a vážný odpor proti nim byl považován za pozůstatek minulosti nebo za fenomén omezený na východní Evropu a katolické země. Antigenderové hnutí ukázalo, že je tento předpoklad nesprávný. +more Od 90. let 20. století Evropská komise podmiňovala nárok na financování ze strukturálních fondů a Fondu soudržnosti místní politikou rovnosti žen a mužů, což vedlo k rychlým změnám po vstupu Polska do Evropské unie v roce 2004.

V únoru 2019 přijal Evropský parlament usnesení proti „odmítavých reakcích vůči ženským právům a rovnosti žen a mužů v EU“.

Francie

Demonstrace La Manif pour tous, 26. +more května 2013 v Paříži V čele antigenderového hnutí ve Francii stojí Farida Belghoulová a protestní hnutí La Manif pour tous (LMPT), které vzniklo počátkem roku 2013 jako odpor proti sňatkům osob stejného pohlaví ve Francii a po legalizaci sňatků osob stejného pohlaví v květnu 2013 se změnilo na odpor proti školním vzdělávacím programům zaměřeným na rovnost. Antigenderové hnutí šíří nepravdivé fámy a hoaxy, jako je například tvrzení, že se ve francouzských mateřských školách vyučuje masturbace. Profesor Jayson Harsin analyzuje LMPT jako pravicově populistické a postpravdivé hnutí.

Neměcko

V Německu se pravicoví extremisté a pravicoví populisté mobilizovali proti konceptu „genderového šílenství“ (Genderwahn), které neonacisté ve výzvě z roku 2013 označili za „zbraň“ proti „německému lidu“.

I mimo krajní pravici se o genderovém mainstreamingu (strategii, jejímž cílem je dosažení rovného postavení žen a mužů) kriticky diskutuje od roku 2006, kdy Eva Hermanová komentovala roli žen ve společnosti a Frankfurter Allgemeine Zeitung debatoval o „politickém přeřazení pohlaví“. Pravicoví extremisté toho využili jako předehry k cílené kampani proti genderovému mainstreamingu.

Od roku 2013 se navíc proti sňatkům osob stejného pohlaví a gender mainstreamingu mobilizuje fundamentalistická křesťanská protestní aliance Demo für Alle.

Maďarsko

Eszter Kováts a Andrea Pető v roce 2017 napsaly, že v zemi „neexistuje žádné významné antigenderové hnutí“, ale „hmatatelný antigenderový diskurz“, zejména v pozdějších letech 2010, který se doposud jen sporadicky protínal s celostátní veřejnou debatou. Uvádějí, že maďarský antigenderový diskurz se objevil v roce 2008, kdy byla vydána učebnice, která se nelíbila jednomu poslanci strany Fidesz. +more Politik prohlásil, že učebnice obsahuje „genderovou ideologii“ a že „největším nebezpečím tohoto trendu je, že společnost ztratí svou sexuální identitu“. V politice se antigenderový diskurz poprvé prosadil v roce 2010, kdy levicová vláda vložila do školních osnov větu, podle níž by se pedagogové v raném věku měli „záměrně vyhýbat jakémukoli posilování genderových stereotypů a napomáhat odbourávání předsudků týkajících se společenské rovnosti pohlaví“. Pravicová média této změně věnovala velkou pozornost, protože údajně podporovala „genderovou ideologii“.

Itálie

Antigenderové hnutí v Itálii podporuje strana Liga severu a skupiny Pro Vita (spojená s neofašistickou stranou Nová síla) a italská odnož Le Manif pour Tous. V italských parlamentních volbách v roce 2018 zařadila Lega Nord na své volební kandidátní listiny zástupce katolické církve, čímž stvrdila spojenectví s antigenderovým hnutím.

Polsko

Katoličtí protestující proti homosexuálům během pochodu za rovnoprávnost v Rzeszówě v roce 2018 Koncem roku 2013 se termín gender, který byl do té doby omezen na akademický diskurz, zpopularizoval jako součást antigenderové kampaně pravice a katolické církve. +more Kampaň proti „genderové ideologii“ prosazuje vládnoucí nacionálně-konzervativní strana Právo a spravedlnost (PiS), představitelé hierarchie katolické církve a radikálněji nacionalistické skupiny, s nimiž PiS splývá: Všepolská mládež, Národní obrození Polska a Národně-radikální tábor. Píší o tom sociologové Piotr Żuk a Pavel Żuk: „Pravice v Polsku vnímá feministické i homosexuální kruhy jako hrozbu pro národní identitu spojenou s katolickým náboženstvím a jako ohrožení tradičního modelu rodiny a společenského řádu“. Anti-LGBT rétorika polské pravice zesílila po skončení evropské migrační krize v roce 2015, během níž se výrazně projevila proti-migrační rétorika. Spolu s protiuprchlickou rétorikou sloužila LGBT komunita jako obětní beránek nebo démonizovaný nepřítel, kterého vyžaduje populistická politika.

Průzkum provedený v roce 2020 na reprezentativním vzorku 1 000 Poláků zjistil, že 30 % z nich věří v existenci genderového spiknutí, „definovaného jako tajný plán na zničení křesťanské tradice částečně prostřednictvím převzetí kontroly nad veřejnoprávními médii“. Průzkum zjistil, že víra v genderové spiknutí nekoreluje s religiozitou; silně souvisí s přesvědčením, že katolická církev by měla zaujímat výsadní postavení ve společnosti, a s odmítáním LGBT lidí jako bližních. +more Marta Rawłuszko naznačuje, že Poláci mohou být náchylní k vyhledávání spiknutí kvůli skutečným spiknutím v době komunistické vlády. V červnu 2020 vzbudil pozornost polský prezident Andrzej Duda z PiS, když před polskými prezidentskými volbami v roce 2020 označil LGBT za „ideologii“ a formu „neobolševismu“.

Severní Amerika

Spojené státy americké

V roce 2021 se v Portoriku konal pochod proti zavedení „genderového kurikula“ ve veřejných školách, které bylo vytvořeno za bývalého guvernéra Alejandra Garcíi Padilly a uzákoněno za guvernéra Pedra Pierluisiho. Účastníci pochodu, kterých bylo několik desítek tisíc, označili akci za pochod proti „genderové ideologii“. +more Mezi řečníky byli biskup Daniel Fernández Torres, politolog Agustín Laje a další náboženští představitelé.

Latinská Amerika

Brazílie

Brazilský prezident Jair Bolsonaro označil „genderové ideology“ za sílu, která stojí proti konzervativnímu křesťanství. Řekl také, že chce zakázat „genderovou ideologii ve školách“.

Kolumbie

V roce 2016 se v Kolumbii konalo referendum o dohodě o příměří s povstalci. Evangelikální křesťanské nátlakové skupiny a pravicoví politici, kteří se stavěli proti této mírové dohodě, tvrdili, že ochrana LGBT osob ve smlouvě je „nástrojem k prosazení genderové ideologie“. +more To pomohlo motivovat velkou část evangelikálních voličů, aby se postavili proti dohodě, kterou nakonec voliči odmítli poměrem 50,22 % (ne) ku 49,78 % (ano).

Reference

Literatura

Použitá

Související

Související články

Antifeminismus * Gender * Homofobie * Konspirační teorie * Krajní pravice * Morální panika * Pravicový populismus

Externí odkazy

[url=https://blogs. lse. +moreac. uk/gender/tag/anti-gender-politics/]Anti-gender politics[/url] na blogu London School of Economics * [url=https://www. ilga-europe. org/responding-to-anti-gender]Responding to anti-gender[/url] na ILGA-Europe.

Kategorie:Sociologie genderu Kategorie:Antifeminismus Kategorie:Feminismus Kategorie:LGBT Kategorie:Gender Kategorie:Sociální hnutí Kategorie:Politické ideologie Kategorie:Diskriminace LGBT osob Kategorie:Sociologie