Antropomorfismus

Antropomorfismus (z řeckého ανθρωπος anthrópos - člověk; a μορφή morfē - tvar, forma) znamená myšlenkový a řečový postup, kdy se mimolidským skutečnostem či jevům přisuzují lidské rysy, vlastnosti či přímo lidská podoba. Antropomorfizované stvoření se nazývá antropomorf.

V jazyce

Antropomorfismus vychází z běžných jazykových metafor, když se například mluví o „noze“ stolu nebo „hlávce“ zelí. Běžně se říká, že motor „běží“, zařízení „zlobí“, počítač „čte“ a kamera něco „vidí“. +more O svém autě mohou lidé mluvit jako o lidské bytosti a pokud nefunguje, mohou mu domlouvat, hrozit, hubovat a podobně - i když jen žertem. Tím spíš člověk vnímá podobnosti mezi sebou a živočichy. Mezi běžné antropomorfismy patří v českém kulturním kontextu například "chytrá liška", "zlý vlk" nebo "moudrá sova".

V literatuře a v umění

V pohádkách a v scénickém umění mohou zvířata, stromy, přírodní síly a různé bytosti mluvit a jednat jako lidé a bajky často na zvířatech ilustrují lidské vlastnosti. V literatuře a v umění se od nejstarších dob objevují mluvící a jednající zvířata, větrům a stromům se přisuzuje lidská podoba, myšlenky nebo vůle. +more Lidských vlastností mohou nabývat i různá nebeská tělesa (Slunce, Měsíc, hvězdy).

Ve starověkém sochařství se vyskytují napůl lidské a napůl zvířecí bytosti, jako jsou sfinga nebo kentaur. Jonathan Swift v „Gulliverových cestách“ popisuje koňskou říši jako vzor uspořádání společnosti. +more Román Farma zvířat anglického spisovatele George Orwella líčí povahu totalitního státu na jednání antropomorfních zvířat.

Literární zobrazení věcí, přírodních jevů, abstraktních pojmů apod. s lidskými vlastnostmi a jednáním se nazývá personifikace. +more Příkladem může být zosobnění Smrti z Úžasné Zeměplochy Terryho Pratchetta.

Antropomorfismy lze často nalézt ve filmech, zejména v žánru filmové pohádky, fantasy filmu nebo sci-fi filmu.

V náboženství

Nejstarší znázornění božstev měla patrně lidskou, případně zvířecí podobu a božstvům lidé odjakživa přisuzovali myšlení, vůli, řeč podobnou lidské. Bohové v Homérových bájích jednají jako lidé, žárlí, přou se a nevraží jeden na druhého. +more To je pak předmětem filosofické kritiky například u Xenofana z Kolofonu. „Kdyby skot, koně a lvi měli ruce“, malovali by si své bohy podle své podoby (Zl. DK 21 B 15). Proti tomu staví „jednoho jediného Boha, mezi bohy i lidmi největšího, který se smrtelníkům nepodobá ani vzhledem, ani myšlením“ (Zl. DK 21 B 23). Podobnou kritiku lze nalézt i u Hérakleita a u Platóna. Také biblický zákaz „model“ a zobrazování Boha vůbec míří proti náboženskému antropomorfismu a Janovo evangelium antropomorfní představy také odmítá (. Na druhé straně člověk těžko může mluvit o božských bytostech jinak, než právě jako o člověku podobných. Ovidius oslavuje člověka jako bytost podobnou bohům a Bible mluví o tom, že byl stvořen „k obrazu Božímu“ .

Odkazy

Reference

Literatura

Ottův slovník naučný, heslo Anthropomofismus. Sv. 2, str. 445 * * Ritter - Gründer, Historisches Wörterbuch der Philosophie. Basel 1981nn. Heslo Anthropomorphismus. Sv. 1, sl. 376.

Související články

Antropocentrismus *Zoomorfismus * Bajka * Mytologie

Externí odkazy

[url=https://web.archive.org/web/20100415150207/http://crl.ucsd.edu/~ahorowit/Encyclopedia-anthrop.pdf]A. Horowitz, Anthropomorphism. In: Encyclopedia od Human-Animal Relationships[/url]

Kategorie:Mýty a pověsti