Bitva u Pelhřimova

Bitva u Pelhřimova či bitva u Hořepníku byla menším válečným střetem mezi císařskými oddíly generála Jindřicha Duvala Dampierra a jednotkami českých stavů spadající pod velení Jindřicha Matyáše Thurna během českého stavovského povstání na samém počátku třicetileté války, která se odehrála se 18. října 1618 v okolí města Pelhřimova, poblíž jednoho ze zdejších rybníků. Císařská armáda, vyčerpaná nedostatkem zásob a předchozí bitvě u Čáslavi, pak po dvou týdnech ustoupila dále na jih, čímž byl definitivně zmařen jejich záměr rychlého obsazení Prahy.

Pozadí

Jindřich Matyáš Thurn, vůdce českého stavovského vojska Po přijetí +more_Štýrský'>Ferdinanda II. za českého krále se vyhrotily spory s českými stavy. Vše vyvrcholilo 23. května 1618, kdy došlo k třetí pražské defenestraci místodržících, čímž vypuklo české stavovské povstání. Stavové si zvolili vládu 30 direktorů a generálem armády se stal hrabě Jindřich Matyáš Thurn. Zahraniční vojenskou podporu poskytlo pouze Savojsko, které vyslalo dva tisíce žoldnéřů pod vedením Arnošta z Mansfeldu, a Slezsko.

Poté, co zprávy o vypuknutí povstání, král Matyáš začal svolávat armádu, která měla v Čechách zakročit, s primárním cílem obsazení Prahy. Španělští Habsburkové mu pak vyslali na pomoc vojsko vedené generálem Karlem Bonaventurou Buquoyem. +more Již začátkem srpna 1618 překročily vojenské sbory vedené hrabětem Jindřichem Duvalem Dampierrem českou hranici a provedly pak neúspěšné obléhání Jindřichova Hradce. Posléze vojsko obsadilo Pelhřimov a připravovalo se k tažení na Prahu. Mezitím Mansfeld plenil v Čechách katolické statky a dobyl Plzeň.

6. září se Dampierrovy jednotky u Německého Brodu spojily s armádou generála Buqoye, který byl jmenován vrchním velitelem tažení (k Dampierrově nelibosti), a pokračoval s vojskem o síle asi 12 000 mužů v postupu směrem k hlavnímu městu království. +more Thurn po zprávách o Buqoyově postupu vytáhl se stavovským vojskem císařským vstříc, až se jeho muži dostali v polovině září do blízkosti jejich nepřítele jižně od středočeské Čáslavi, kde došlo ke třídennímu pozičnímu střetu. Po jeho taktické prohře bitvy (nedošlo k přímému střetu) se pak vyčerpané a úplavicí stižené císařské vojsko dalo na ústup zpět k obsazenému Pelhřimovu, kam dorazilo 23. září a vybudovalo západně od města u obcí Branišov a Vyskytná své opevněné ležení s obrannými valy.

Průběh střetnutí

Zhruba desetitisícové stavovské Thurnovo vojsko císařskou armádu pronásledoválo a poté, co rozbila ležení v okolí Pelhřimova, obsadilo okolí zámku Hořepník několik kilometrů severně od města, aby mohlo blokovat případný Buqoyův postup směrem ku Praze. Díky opevnění města a vojenského ležení ale nebylo možné císařské přímo konfrontovat, zároveň bylo posilováno dalšími sbory vysílanými z Čech vedené hrabětem Františkem Hohenlohe.

Kritická situace se zásobováním potravinami donutila velení císařské armády k usktutečnění výlovu jednoho z okolních chovných rybníků. 18. +more října se část vojska čítající asi 1200 jezdců (12 setnin) pod Dampierrovým velením se k rybníku vypravila a vypustila jej, aby provedla výlov. Přítomnost císařských v otevřeném terénu využilo stavovské vojsko, které proti Dampierrově jízde vyslalo 16 setnin jízdy a 1500 mušketýrů. V nastalé bitvě záměr císařských získat ryby z rybníka české vojsko zmařilo a císařské jezdce zde porazilo. Ti se následně stáhli zpět za brány Pelhřimova či opevněného ležení. Patrně také utrpělo značné ztráty.

Hodnocení bitvy

Vítězství stavovského vojska u Pelhřimova bylo jedním z počátečních úspěchů vojenských kampaní českého stavovského povstání, které v jeho první části zabránili rychlému obsazení Prahy císařskými vojsky a potlačení vzpoury v Čechách. Během přítomnosti vojsk v Pelhřimově a okolí pak kraj značně hospodářsky utrpěl.

Buqoyovo vojsko se pak po dvou týdnech od bitvy rozhodlo vyklidit své pozice a 3. listopadu Pelhřimov i vojenské ležení u Branišova opustilo se záměrem opětovně zaútočit na Jindřichův Hradec. +more Thurn následně k ležení vyslal přes 300 jezdců, kteří se zde utkali a zvítězili nad zadním vojem císařských sil, Pelhřimov byl pak obsazen stavovskými. Po přesunu obou armád jižně došlo pak 9. listopadu 1618 k prvnímu přímému polnímu střetu mezi Thurnem a Buquoyem v bitvě u Lomnice, ze kterého vyšel vítězně opět Thurn, Buquoy však zdaleka nebyl poražen definitivně. Stavovské vojsko se navíc potýkalo s nedostatkem peněz, zatímco členové direktoria se horlivě obohacovali ze zabaveného pokladu Rudolfa II. Stavové přesto uspěli jak u Lomnice, tak při obléhání Plzně, poraženi byli až v bitvě u Záblatí 10. června 1619. Dalším stavovským vojevůdcem se následně stal kníže Kristián I. z Anhaltu.

V odpověď na probíhající povstání zahájily spojené císařsko-ligistické armády v září 1620 tažení do Čech, jehož výsledkem bylo potlačení rebelie po porážce v bitvě na Bílé hoře 8. listopadu 1620.

Srážku u Branišova připomíná zdejší turistický ukazatel, v okolí se pak nacházejí stále zřetelné pozůstatky po polním opevnění císařské armády.

Odkazy

Reference

Literatura

Související články

Seznam bitev třicetileté války * Seznam bitev českých dějin

Externí odkazy

[url=https://www. npu. +morecz/uop/ceske-budejovice/vystavy/2019_tricetileta_valka_JC/panely%2030leta%20valka. pdf]Třicetiletá válka na jihu Čech[/url] * [url=http://www. bitvaucaslavi. cz/]Bitva u Čáslavi[/url] * [url=https://theses. cz/id/m1cnzw/21640373]Zmínka v diplomové práci[/url].

Kategorie:Bitvy česko-falcké války Kategorie:Bitvy habsburské monarchie Kategorie:Bitvy Česka Kategorie:Bitvy svedené v Čechách Kategorie:Bitvy v Kraji Vysočina Kategorie:Bitvy roku 1618 Bitva