Cesko.wiki Denaturace
Author
Albert Floresbílku se „srazily“ do bílé tuhé hmoty
Denaturace je v biochemii vratný nebo nevratný proces, při němž účinkem jistých fyzikálních či chemických změn dochází k změnám prostorové struktury některých biomolekul z původního přirozeného (nativního) stavu. Denaturovat mohou bílkoviny, ale i dvouvláknové nukleové kyseliny (zejména DNA), přičemž oba tyto procesy se fundamentálně liší. +more Denaturace bílkovin je provázena ztrátou jejich prostorové sekundární struktury, přičemž často dochází ke ztrátě rozpustnosti (k precipitaci). U dvouvláknové DNA se denaturace projevuje jako oddělení komplementárních vláken v dvoušroubovici.
Pokud je proces denaturace vratný (reverzibilní), může dojít k tzv. renaturaci.
Denaturace bílkovin
+more_Enzymy_jsou_převážně_bílkovinné_povahy_a_proto_citlivě_reagují_na_zvýšenou_teplotu,_teplota_sice_do_jistého_bodu_urychluje_průběh_reakcí,_ale_za_teplotní_optimum'>teplotním optimem nastává prudký pokles způsobený denaturací Při denaturaci proteinů dochází k rozpadu jejich nativní prostorové struktury a vzniká neuspořádané polypeptidové klubko. Denaturaci bílkovin může vyvolat např. vysoká teplota - tzv. střední teplota tání (TM) proteinů se obvykle pohybuje pod 100 °C, výjimkou jsou bílkoviny některých termofilních či hypertermofilních organismů. Denaturační účinek má na bílkoviny dále i vysoké či nízké pH (změnou náboje proteinu), přítomnost detergentů (interakcí s nepolárními zbytky) nebo některých dalších chemikálií, jako jsou některé alifatické alkoholy. Konečně mohou denaturaci způsobit i koncentrované roztoky některých solí, tento sklon mají tzv. chaotropní ionty - jodidy, chloristany, thiokyanatany ale i některé kationty kovů alkalických zemin atp.
Denaturace nukleových kyselin
Vzestup absorbance jako měřítko denaturačního procesu nukleových kyselin (viz text) Také dvouvláknové nukleové kyseliny, jako je typicky DNA, ale celá řada dvouvláknových RNA, mohou podléhat za určitých podmínek denaturaci. +more Při tom dochází k oddělení obou vláken od sebe a tedy ztrátě jejich typické nativní dvoušroubovicové struktury - vznikají jednovláknová náhodná klubka. Denaturaci DNA obvykle vyvoláváme zvýšením teploty.
Denaturace DNA se dá experimentálně pozorovat jako tzv. hyperchromní efekt, tedy vzrůst UV absorpce roztoku DNA v širokém poli vlnových délek. +more Právě pomocí této vlastnosti je velmi snadné vynášet denaturační křivky různých vzorků DNA a navzájem je z různých hledisek porovnávat. Stabilita DNA totiž závisí na celé řadě faktorů, jako je např. povaha rozpouštědla, iontová síla roztoku či obsah GC párů v DNA.
