Desatero

Rukopis s Desaterem z 2. století, tzv. Nashův papyrus Desatero, Desatero přikázání, Desatero Božích přikázání či dekalog (z řeckého deka deset + logos slovo, Deset slov) považují židé a křesťané za příkazy (přikázání), které Bůh dal lidem jako směrnici pro způsob života. Podle Starého zákona předal Bůh dvě desky s přikázáními na hoře Sinaj do rukou Mojžíšových. Přikázání jsou v Bibli vyjmenována dvakrát; poprvé v knize Exodus, podruhé v knize Deuteronomium. V Novém zákoně není Desatero nikde výslovně zmíněno, ale najdeme v něm neúplné výčty přikázání i jejich parafráze.

Význam Desatera

+more_1768_od_Jekuti'ela_Sofera_zpodobňující_Desatero_z_r. _1675_v_amsterdamské_synagoze_Portugalská_synagoga_v_Amsterdamu'>Esnoga Pro etiku v židovství a křesťanství má Desatero přikázání zásadní význam. V křesťanství se význam Desatera pro spásu člověka podle Ježíše naplnil - výslednou úlohu přebralo dvojí přikázání lásky k Bohu a k bližnímu. V tomto dvojím příkazu však vidí naplnění Mojžíšova zákona (Tóry) i židovství.

Desatero je považováno za „katechetický souhrn morálky“, bylo recitováno v jeruzalémském chrámě, zbožní Židé je recitují denně při ranní modlitbě. Zatímco pro Židy se jeho platnost omezuje na národ vyvedený z egyptského otroctví, v křesťanské katechezi je mu připisována platnost univerzální.

Desatero bylo a je v západní kultuře využíváno pro posilování společenských mravů, neboť 4. (resp. +more 5. ) až 10. přikázání Desatera vymezuje základní mezilidské vztahy (tzv. 2. deska Zákona).

Členění a číslování

Jednotlivá přikázání Desatera se podle jednotlivých tradic číslují odlišně. Židovská tradice (Ž) chápe sebepředstavení Boha jako samostatné první přikázání. +more Číslování (A) pravoslavných a reformovaných církví ponechává první dvě přikázání (tzn. příkaz monoteismu a zákaz zobrazování Boha) rozdělené. Číslování (B) běžné v katolické církvi a lutherských církvích tyto dvě sloučilo a rozděluje naopak poslední přikázání. Toto číslování zachovává sled knihy Exodus.

Oba výčty v Exodu a Deuteronomiu se liší především základem příkazu sobotního odpočinku - Exodus jej považuje za připomínku sedmého dne stvoření, Deuteronomium za připomínku vyjití Izraelitů z egyptského otroctví.

Letniční hnutí, evangelikální hnutí a svobodné církve obvykle přejímají znění Desatera doslovně, kdežto ostatní křesťanské církve obvykle využívají kratšího textu navazujícího zejména na sv. Augustina. +more Ten si ve svém spise Questiones in Exodum kladl nad Desaterem pět otázek, přičemž jeho odpovědi zásadně ovlivnily výklad textu v západním křesťanství. Augustin prosazoval ze symbolických důvodů dělení 3+7. Přikázání „nezabiješ“ vykládal úzce jako zákaz nespravedlivého zabití. Naopak přikázání „nezcizoložíš“ a „nepromluvíš křivé svědectví“ chápal široce jako zákaz jakéhokoliv smilstva, respektive lži. Zákaz bažení pak vysvětloval jako vnitřní hřích. Pozitivní formulace prvního přikázání „V jednoho Boha věřiti budeš“ pochází až z konce 16. století. Poprvé ji použil Petr Kanisius v německé verzi svého Malého katechismu. Do češtiny se dostala v roce 1778 při překladu vídeňského Velkého katechismu. Tuto variantu proto používají jen německy a česky mluvící katolíci.

(Biblické varianty podle českého ekumenického překladu, katechetické formule podle katolického jednotného Kancionálu.)

Podle zmínky o „dvou deskách Zákona“ se vžilo dělit v katechezi Desatero na první a druhou desku: 1. = vztah k Bohu; 2. +more = vztah k lidem. Křesťanská tradice ovšem začíná 2. desku příkazem úcty k rodičům, Židé jej řadí ještě k 1. , neboť vztah rodičů a dětí je považován za náboženskou záležitost - Bůh je třetím partnerem při plození dítěte.

Vědecká analýza Desatera někdy považuje přikázání o víře v jediného Boha za součást 1. židovského přikázání („Já jsem Hospodin, tvůj Bůh …“); přikázání o nezobrazování Boha za samostatný článek (jako v evangelické tradici) (Filon Alexandrijský, H. +more Gese).

Původ Desatera

Tradiční výklad předpokládá, že Zákon v dnešním stavu, včetně Desatera, přijal Mojžíš na Sinaji. Toho se drží jak ortodoxní Židé, Talmud, tak i fundamentalističtí křesťané.

Rembrandt van Rijn, Mojžíš s deskami Zákona

Biblická kritika naproti tomu rozlišuje v Bibli různé časové a tradiční vrstvy, což připouští postupné a mozaikovité vznikání Bible, včetně Desatera. U něj se předpokládá velmi stručná podoba u všech přikázání, jako u „Nezabiješ, nesesmilníš, nepokradeš“ (G. +more v. Rad). V pozdějších komentářích a výkladech se obě verze liší, bývají tudíž považovány za pozdější dodatky. F. L. Hoßfeld a W. Johnstone jsou toho názoru, že celé Desatero vzniklo až v babylonském zajetí či po něm (asi 6. stol. př. n. l. ). Pravděpodobný může být vliv Egyptské knihy mrtvých, v jejíž 125. kapitole, týkající se soudu mrtvých, můžeme najít v mnoha jiných bodech několik podobných těm z Desatera. Egyptská kniha mrtvých je přitom nepochybně starší než samotná Bible.

Podle H. Greßmanna a E. +more Jenniho pochází jádro už z Mojžíšovy doby (14. -13. stol. ). Podle L. Perlitta z konce 7. stol. J. Wellhausen jej datuje 8. stol. atd. Vodítkem je především předpoklad, že osloveným je muž, svobodný rolník, ženatý, otec dětí, syn starých rodičů, majitel statku a otroků - sociální status, k němuž se (kočovní) Židé vypracovali až v pozdějších dobách. V důrazech na sobotu je zase spatřován vliv náboženského života v době chrámů a po babylonském zajetí. V důrazu na jedinost Boží a v zákazu zobrazování Boha je pak spatřována polemika proti babylonskému pohanství, které mohlo být pro exulanty svůdné.

Vedle etického desatera najdeme ještě „soudní desatero“ v Ex 23,1-3.6-9, „rituální desatero“ v Ex 34,14-26 a „sexuální desatero“ v Lv 18,4-23.

Původní jazyk Desatera

Původní jazyk, kterým bylo Desatero vytesáno do kamenných desek, není jednoznačně znám. Podle teologa O. +more Havelky bylo původní Desatero vytesáno (Mojžíšem, respektive Hospodinem) do kamene ve střední (klasické) egyptštině. Psaná hebrejština v době exodu Hebrejů ještě neexistovala. Některou formu protokenaanského jazyka Hebrejové mohli znát, ovšem pravděpodobně v egyptském otroctví nemohli pěstovat literární umění. Možné je podle Havelky také protosinajské písmo, které mohlo být známé v místech, kde Hebrejové pracovali na výrobě cihel pro nová egyptská města. Některé znaky protosinajského písma byly převzaty z hieroglyfů a písmo je snad předchůdcem písma fénického. Existuje rovněž hypotéza jednoduchých piktogramů. Podle Bible psal Bůh v dějinách spásy pouze dvakrát: ve Starém zákoně do kamene, v Novém zákoně do písku. Volba písma v případě Desatera má proto mimořádný význam.

Srovnatelná etická pravidla

Ve všech abrahámovských náboženstvích mají zásadní význam první dvě resp. tři přikázání. +more Kladou totiž jako ústřední bod víry jednoho Boha, s nímž Abrahám uzavřel smlouvu. Pro neabrahámovská náboženství nemají proto tato dvě (resp. tři) přikázání význam. Podobně je tomu i s příkazem svátečního odpočinku. Ostatní přikázání však kladou základ mezilidských vztahů, a lze je proto nalézt i v ostatních náboženstvích a kulturách.

Islám

Korán popisuje v 17. súře nazvané Noční cesta předání deseti přikázání Mojžíšovi:

Desatero však v Koránu samotném nehraje žádnou roli. Jeho obsah lze však přitom v textu Koránu nalézt; samotná 17. +more súra obsahuje několik z příkazů obsažených v Desateru. Příkaz víry v jednoho Boha se nachází na vícero místech; v Koránu se však nenachází explicitně zákaz zobrazování, který se vyvozuje z často opakovaného zákazu uctívání obrazů. Jména Božího se dle Koránu nesmí zneužívat. Pátek není dnem, kdy se nemá pracovat, nýbrž dnem modlitby (62,9-11), děti mají ctít své rodiče, ti jsou ovšem také zodpovědní za své děti. Podobně jsou zastoupeny i ostatní příkazy.

Odkazy

Reference

Literatura

Související články

Desatero přikázání v katolické teologii * Hřích * Kázání na hoře * Morálka * Patero církevních přikázání * Sedm noachidských přikázání * Šíla

Externí odkazy

[url=http://www. myty. +moreinfo/view. php. cisloclanku=2005030006]Mýty a skutečnost - Desatero[/url] * [url=https://web. archive. org/web/20110903171306/http://www. b-a-n. cz/]Biblické archeologické noviny[/url] * [url=http://www. desetprikazani. cz/]Deset přikázání[/url].

Kategorie:Křesťanská etika Kategorie:Mojžíš