Stvoření světa

Hieronyma Bosche Zahrada pozemských rozkoší (1480-1490)

Stvoření světa je symbolické či mytologické vyprávění o počátku světa a o tom, jak se v něm objevili lidé. Předávalo se ústní tradici a proto má obvykle více verzí. +more Jde o velmi rozšířený typ mýtu, který lze nalézt v téměř každé lidské kultuře. Ve společnosti, v níž se vypráví, se mýtus o stvoření chápe jako zdroj hluboké pravdy v obrazném, symbolickém, případně doslovném, v moderní době historickém smyslu.

Mýty o stvoření sdílejí řadu funkcí. Často jsou považovány za svaté zprávy a lze je nalézt u všech známých náboženských tradic. +more Všechny jsou příběhy s dějem a postavami, které jsou buď božstva, lidem podobné postavy či zvířata, která často dokáží mluvit a snadno se přeměňovat. Odehrávají se v neurčené minulosti, kterou historik náboženství Mircea Eliade označuje jako „za onoho času“. Vyprávění o stvoření se snaží odpovědět na hluboké otázky člověka a společnosti, čímž odkrývají celkový pohled na svět a rámec vlastní identity kultury i jednotlivce v univerzálním kontextu.

Smysl a funkce

Ve starověké kritice náboženství i v moderním osvícenství se slovo „mýtus“ chápe jako báchorka, nepravdivý a fantastický příběh. Řecké slovo mythos však znamenalo prostě "řeč" či "vyprávění" a tak je používal například Platón ve svých slavných mýtech (např. +more mýtus o jeskyni v "Ústavě", o vozatajovi v dialogu "Faidros"). Také vyprávění o původu světa se chápala jako důležitá, i když často ne zcela jednoznačná sdělení o významu světa a o místě člověka v něm. Lidé se podle nich řídili a orientovali v obtížných situacích a s jejich pomocí se snažili pochopit smysl závažných událostí.

Etnologové a antropologové, kteří se těmito mýty zabývají, upozorňují, že v moderní době se teologové snaží nalézat smysl lidství na základě zjevených pravd, kdežto vědci zkoumají kosmologii empirickými a racionálními nástroji. Stvořitelské mýty, ale popisují lidskou skutečnost ve velmi odlišných pojmech. +more V minulosti je historikové náboženství a ostatní badatelé o mýtech pokládali za primitivní či předběžné formy vědy nebo náboženství a zkoumali je v doslovném nebo logickém smyslu. Dnes je vnímáme jako symbolická vyprávění, která je třeba chápat v jejich vlastním kulturním kontextu. Charles Long píše: "Bytosti, které se v mýtech vyskytují - bohové, zvířata, rostliny - jsou existenciální pochopení působících sil. Mýty nelze chápat jako pokusy o racionální výklad božství. ".

Mýty o stvoření sice nejsou doslovná vysvětlení, přesto pomáhají určit jistou orientaci člověka pomocí příběhů o jeho zrození a počátku. Zakládají světový názor, který potvrzuje a vede to, jak se lidé vztahují k duchovnímu a přírodnímu světu i k sobě navzájem. +more Vyprávění o stvoření působí jako úhelný kámen k rozlišení prvotní skutečnosti od relativní, původ a povahu bytí od nebytí. V tomto smyslu slouží jako jisté životní filosofie, ovšem vyjádřené a sdělované symboly, nikoli systematickou rozumovou úvahou. V tomto smyslu jdou dál než aitiologické mýty, které vysvětlují určité rysy náboženských rituálů, přírodních a kulturních jevů. Vyprávění o stvoření tak lidem pomáhají orientovat se ve světě, dávají smysl jejich postavení v něm i ohledům, které musí brát na druhé lidi i přírodu.

Typologie

Stvoření ex nihilo

Stvoření „ex nihilo“ je běžným typem mytického stvoření. Můžeme ho nalézt ve stvořitelském příběhu starověkého Egypta, v Rgvédě, Bibli, Koránu a mnoha animistických kulturách Afriky, Asie, Oceánie a Severní Ameriky. +more V těchto příbězích začíná svět existovat za pomoci řeči (slova), snu, dechu nebo pouhým pomyšlením stvořitele. Doslovným překladem fráze „ex nihilo“ je z ničeho, nicméně v mnoha mýtech není jasné, zda je lepší akt stvoření klasifikovat jako stvoření z ničeho nebo stvoření z chaosu.

Stvoření z chaosu

V mýtech o stvoření z chaosu je chaos ztotožňován se zlem a zapomněním v kontrastu k „pořádku“ (kosmos), který je dobrý. Akt stvoření je v tomto mýtu vlastně uspořádání předchozího nepořádku. +more V mnohých kulturách se věří, že v určitém bodě budou síly zachovávající pořádek slábnout a svět se znovu propadne do chaosu. Takovou představu měli například Starověcí Řekové.

Světoví rodiče

maorském mýtu o stvoření světa je prvotní dvojice nazývána Rangi a Papa

V kosmogonických mýtech o „světových rodičích” či „rodičích světa“ vystupuje prvotní matka a otec, často ztotožňování se Zemí a Nebesy. Rodiče světa bývají na počátku v objetí se sexuálním charakter, ale nevyvíjejí žádnou zjevnou aktivitu a o existenci svých dětí-bohů, které často jejich spojení plodí, nemají zpočátku tušení. +more Počáteční spojení mužského a ženského prvku lze chápat jako symbol úplnosti a totality a lze jej spojit s představami o prvotní androgynii. Potomci těchto rodičů se naopak vyznačují aktivitou a vzájemnou odlišností od ostatních. Tento motiv může v rámci vyprávění následovat mýtu o jiném typu stvoření, například z chaosu, či mu může další stvořitelský mýtus následovat, například o oddělení prvotních rodičů. Oddělení Země a Nebe je v mýtech chápe jako pozitivní věc - umožňující existenci světla a prostoru nutného pro život bohů a lidí a zároveň také jako milník, který ukončuje stvoření světa.

Rodiče světa se objevují například v akkadském díle Enúma eliš, podle kterého na počátku existoval pouze Apsú, sladkovodní oceán, a jeho družka Tiamat, slaný oceán. Z jejich spojení vznikli bohové a po dalších událostech je Tiamat zabita bohem Mardukem, který jejího těla použije k dokončení stvoření. +more Tiamat se tak zároveň podobá prvotním obrům a kosmickým mužům různých mytologií. Významnou roli hrají rodiče také v maorském náboženství kde jsou známi jako Rangi a Papa - Nebe a Země, a kde jsou násilně odděleni svými božskými potomky aby mohlo být dokončeno stvoření. Mezi další božstva která lze chápat jako rodiče světa lze zařadit například řeckého Úrana a Gaiu, japonského Izanagiho a Izanami nebo védského Dakšu a Aditi.

V druhé verzi tohoto mýtu je stvoření uskutečňováno za pomoci částí těla prvotní bytosti. V těchto příbězích často končetiny, vlasy, krev, kosti nebo jiné orgány prvotní bytosti jsou obětovány a přeměněny v oblohu, zemi, rostlinný či zvířecí život, nebo další součásti světa. +more Tento mýtus je součástí například Mayské mytologie.

Tvůrce Země

Tvůrce země je běžnou postavou v mnoha tradičních stvořitelských mýtech. V těchto mýtech nejvyšší bytost obvykle sesílá zvíře do prvotního vodstva najít zrnka písku nebo bahna, se kterými pak vybuduje obydlenou zemi. +more Mýty o tvůrci země jsou běžné v kultuře prvotních Američanů a můžeme je nalézt také u sibiřských národů (např. : Jukagirů), Tatarů, a mnoha ugrofinských národů.

Stvoření ve světových náboženstvích

Stvoření pohledem křesťanské teologie

Křesťané věří, že Bůh zjevený v Ježíši Kristu je stvořitelem světa, všeho živého i neživého, co na něm přebývá. (Gn 1,1-2,25) Podle klasického křesťanského učení vytvořil Bůh veškeré bytí ex nihilo „z ničeho“. +more „Nic“ v tomto smyslu neznamená žádnou pralátku, ze které by byl vytvořen svět. Bůh není výrobce jako v Platónově dialogu Timaeus, který pouze dává formu a řád již existující látce, stvoření rovněž není emanací božské reality. V křesťanské víře není Bůh součástí světa a svět není částečně ani skrytě Bohem. (Gn 1-2).

Předpoklad, že Bůh vše stvořil z vlastní vůle, je vnímán jako důkaz Boží lásky. Bůh netvořil z nutnosti, ale z milosti. +more Z víry ve stvoření lze také odvodit závislost lidí, živočichů i přírody na Bohu. Tato závislost by pro křesťany neměla znamenat čistou servilnost a pasivitu, ale naopak osvobozující skutečnost vycházející z Boží milosti.

Podle křesťanské teologie je stvoření jako takové „dobré“ (Gn 1,31). To neznamená, že by svět byl dokonalý a neexistovalo v něm utrpení a smrt. +more Podle křesťanství žijeme v „padlém“ světě, kde vládne hřích. Ve světě, který potřebuje vykoupení.

Z nauky o stvoření také vyplývá vzájemná závislost všech stvořených bytostí. Lidé existují společně se zvířaty, sluncem, půdou a ostatními formami života, a podle toho by k nim měli přistupovat (v rámci křesťanské teologie se poslední dobou vedou velké diskuze o otázce ekologie). +more Víra v Boha jako stvořitele obsahuje také přesvědčení, že stvoření je dynamické a účelné. Bůh nepřestává tvořit a nepřestává se o své stvoření starat.

Vývoj myšlenky stvoření v křesťansko-judaistické tradici

Křesťanské a židovské náboženské tradici, že Bůh dal tvar preexistujícím věcem, nebyla původně zcela cizí, ale myšlenka stvoření z ničeho se začala stále více artikulovat, zvláště pod vlivem řecké filozofie. Jak v judaismu, tak v křesťanství někdy v druhém století našeho letopočtu však začínala víra ve stvoření „z ničeho“ tradicím naprosto dominovat jako způsob, jak vyjádřit učení, že Bůh je věčný, v reakci na vývody filozofie. +more Následující citát z druhého století rabiho Gamaliela II. ilustruje tuto reakci:.

Jeden filozof řekl Gamalielovi: Tvůj Bůh byl velkým umělcem, ale objevil dobrý materiál, který mu pomáhal: Tohu-wa-Vohu a temnoty a vítr a vodu a prvotní hlubinu. Gamaliel mu řekl: Nechť vítr zavane z tohoto muže. +more Každý materiál je míněn jako stvořený. Tohu-wa-Vohu: „Činím pokoj a tvořím zlo“; temnoty: "Tvaruji světlo a tvořím temnoty“; voda: "Velebte ho, vy, nebesa nebes, i vy, vody“ --- proč. --- „Protože on přikázal a ony byly stvořeny“; vítr: „Neboť on vytvořil pohoří a stvořil vítr“; prvotní hlubina: „Když tu nebyly hlubiny, byl jsem vynesen“. BR 1. 9, Th-Alb:8.

Odklánějíce se od této tradice, někteří moderní badatelé argumentovali, že tato tvrzení a všechna ostatní jsou stále přístupná dvojznačné interpretaci, tedy že stvoření ex nihilo nemůže být jasně podepřeno ani starověkými texty, zahrnujíce bibli. Poukazují na shody biblických vysvětlení s jinými starověkými náboženskými vírami, že vesmír byl stvořen Bohem anebo bohy z pre-existující hmoty, a nikoli „z ničeho“. +more Někteří učenci vidí důkaz, že biblické vysvětlení, jakož i jiné starověké náboženské pohledy, předpokládají pre-existenci nějakého druhu materiálu, i když bez tvaru: „Nyní zem byla bez tvaru a pustá, temnoty byly nad propastí, a Duch Boží se vznášel nad vodami. “ Bůh pak upravuje neuspořádaný materiál, a tak stvoří svět.

Jeden z hlavních problémů interpretací základních biblických textů hovořících o stvoření je skutečnost, že dnes je původní význam stěžejních termínů (tohu-wa-vohu nebo 'ed) neznámý.

Stvoření světa v islámu

V Koránu lze nalézt mnoho citací týkajících se stvoření, které vycházejí z křesťansko-židovské tradice. Protože však Korán není systematickým výkladem historie, není příběh stvoření v popředí, ale slouží jako ilustrace aktuální zprávy. +more Informace se vyskytuje v mnoha súrach. Příklady lze nalézt v súrách 21, 30-33, 32, 4-9, 9-12, 41, 7, 54,10, 3. Jejichž zdrojem je částečně biblický příběh o stvoření. A tak se například vztahují také k šestidennímu pracovnímu týdnu v súře 7,54; 10,3; 11,7; 25,59 a 32,4. V Koránu se nicméně nacházejí také tradice, které nejsou součástí židovsko-křesťanské Bible. Můžeme v něm tedy nalézt například příběh o pádu Satana v mimobiblickém vyprávění o životě Adama a Evy a také vyprávění o jeskyni s pokladem, která nejsou součástí Bible. Některá místa, která nejsou součástí židovsko-křesťanské tradice, mohla v době sepsání koránu kolovat mezi arabskými křesťany.

Některé termíny, islámské filosofie 99 božích jmen odkazují na Boha Stvořitele.

Stvoření světa v buddhismu

Myšlenka jakéhokoliv druhu stvoření nebo stvořitele, ať už je božskou podstatou nebo jen abstraktním principem jsou považovány za nevýznamné.

Stvoření a evropská filosofie

Vznikem světa se již od svých počátků zabývala také evropská filosofie. Podle Platonovy představy byly veškeré hmotné věci vymodelovány Demiurgem podle svých svých předem daných idejí. +more Aristotelés zase přišel s konceptem „prvního hybatele,“ který byl v křesťanské Evropě brán jako důkaz boží existence. Na Platónovo učení navázal také svatý Augustin, který mimo jiné zastával názor, že Bůh je naprosto zcela mimo čas a že čas existuje pouze uvnitř stvořeného vesmíru. Platonem a Aristotelem byl ovlivněn také Tomáš Akvinský, který učil že vše vychází z prvotní příčiny, kterou je Bůh. Z novověkých filosofů se otázkami stvořením zabývali například René Descartes či Baruch Spinoza.

Ve sporu mezi evoluční teorií a kreacionismem jde především o roli Stvořitele. Velký třesk na počátku Vesmíru bývá dáván do souvislosti s aktem Stvoření.

Odkazy

Reference

Literatura

Long, Charles H. (1963). +more Alpha: The Myths of Creation. New York: George Braziller. * Sproul, Barbara C. (1979). Primal Myths. HarperOne Harper Collins Publishers. * Womack, Mari (2005). Symbols and Meaning: A Concise Introduction. AltaMira Press. .

Související články

Kosmologie * Kreacionismus * Stvořitel * Datace stvoření * Ussherova chronologie * Vznik a vývoj vesmíru, Vznik života

Externí odkazy

[url=http://www. egyptologie. +morecz/staroveky-egypt/101/stvoreni-sveta/]Stvoření světa podle Egypťanů[/url] * [url=http://www. fext. cz/bestiar/demiurg_001. htm]Stvoření světa[/url], příběhy stvoření světa 28 různých kultur * [url=http://xtf. lib. virginia. edu/xtf/view. docId=DicHist/uvaBook/tei/DicHist1. xml;chunk. id=dv1-68;toc. depth=1;toc. id=dv1-68;brand=default;query=Dictionary%20of%20the%20History%20of%20Ideas#1]Dictionary of the history of Ideas[/url]: Creation in Religion - Stvoření v náboženství.

Kategorie:Mýty o stvoření světa Kategorie:Kosmologie