Cesko.wiki Ekofeminismus
Author
Albert FloresEkofeminismus je směr v rámci jak environmentálního hnutí, tak i feminismu. Jako směr feminismu se liší především pohledem na rovnost, která nemá být pouze mezi mužem a ženou, ale také mezi člověkem a přírodou, která je podle ekofeminismu podřízena mužům. Praktikování ekofeminismu tak může v každodenním životě vytvořit skutečně spravedlivou společnost založenou na ekologických a feministických myšlenkách, kde lidská bytost žije v souladu s principy přírody.
Historie hnutí
Myšlenky propojení feminismu a boje za klimaticky spravedlivější svět přišlo již před prvním využitím termínu ekofeminismus. Například v roce 1965 bylo publikováno dílo Silent Spring od autorky Rachel Carson. +more Její kniha vedla ke zrodu mnoha žensky orientovaných environmentálních hnutí, přestože ona sama feministkou nebyla. Je některými doteď nazývána jako matka ekofeminismu a environmentalismu. V roce 1970 byl poprvé oslaven tzv. Den Země. Jeho vznik byl podnícen zejména politickou teorií a historií, nejvíce marxismem, spiritualitou a environmentalismem.
Samotný termín ekofeminismus poprvé využila v roce 1974 francouzská spisovatelka Francoise d’Eaubonne ve své knize Feminismus nebo smrt. Začátek debaty o ekofeminismu spustila Carolyn Merchant, prvně v díle The Death of Nature: Women, Ecology and the Scientific Revolution, kde popisovala propojení žen s přírodou v zápase proti patriarchálnímu světu. +more Všechny pomyslné zakladatelky spojovaly liberální, radikální a socialistický feminismus dohromady. Z liberálního feminismu byl využit hlavně reformismus pomocí zákonů, radikální k analýze devalvace žen a přírody v západní civilizaci a socialistický k analýze industrialismu jako příčiny ničení životního prostředí.
První veřejné setkání ekofeministek se konalo v březnu roku 1980, v americkém Amherstu byla svolána první ekofeministická konference nesoucí název Ženy a život na Zemi: Konference o ekofeminismu 80. let. +more Byla zde diskutována témata jako feminismus, militarizace, zdraví a ekologie, mezi nimiž se hledaly souvislosti.
Směry ekofeminismu
Ekofeminismus, podobně jako feminismus, má různé směry. Carolyn Merchant rozděluje ekofeministická hnutí na:
* Liberální ekofeminismus - má kořeny v liberalismu a jeho cílem je změnit přístup k environmentální problematice. Podle tohoto směru jsou problémy environmentalismu způsobeny nezodpovědným využíváním přírodních zdrojů a nedostatečnou regulací pesticidů a jiných znečišťovatelů. +more Tento ekofeministický směr navrhuje řešení těchto otázek prostřednictvím změn legislativních předpisů a také transformací přístupu k vzdělání a k moci ve prospěch žen.
* Kulturní ekofeminismus - vychází z radikálního feminismu a bouří se proti patriarchálním myšlenkám o genderovém konstruktu ženy, které je v sociokulturním prostředí stejně tak podřízeno pro mužský benefit jako příroda. Kulturní ekofeminismus zdůrazňuje vztah ženy a přírody, přičemž poukazuje na jejich potlačování a devalvaci patriarchálním systémem.
* Sociální ekofeminismus - je kombinací sociální ekologie a anarchistického feminismu. Sociální ekofeminismus přiznává existenci patriarchátu, ale vidí ho jen jako určitou formu sociální hierarchie, přičemž nejdůležitější je eliminovat hierarchii všech forem. +more Na rozdíl od kulturního ekofeminismu nevidí vztah mezi ženou a přírodou a chce liberaci nejen ženy ale i muže. Indická ekofeministka Vandana Shiva je představitelkou tohoto směru.
* Socialistický ekofeminismus - zastává názor, že útlak žen a přírody spočívá ve faktorech politických a sociálních a to především ve dvojí opresi patriarchátu a soukromého vlastnictví. Patriarchát je podle sociálního ekofeminismu postaven na materiálních základech kapitalistického systému, který přes soukromé vlastnictví zajištuje třídní zájmy mužů, což vede mužské dominanci nad ženami a přírodou. +more Socialistický ekofeminismus apeluje na odstranění všech praktik a systémů, které vedou k útlaku. K jeho představitelkám patří Carolyn Merchant a Mary Mellor.
* Spirituální ekofeminismus - je spojen s archeologickými objevy pravěké matriarchální kultury. Srovnává matriarchální kultury s patriarchálními a domnívá se, že náboženství postavené na Bohovi jsou patriarchální. +more Spirituální ekofeminismus podporuje uctívání bohyně a považuje ženy a přírodu za posvátné. Tento směr byl velmi kritizován sociálním ekofeminismem, který považuje uctívání žen jako určitý mytický způsob úniku před skutečnými sociálními a ekologickými problémy světa.
Současný vliv ve světě
Ekofeminismus v dnešní době ovlivňuje četné diskuse o nerovnosti genderů či ekologických tématech. Zdůrazňuje otázku obnovitelných zdrojů a vliv patriarchálních struktur na životní prostředí. +more Ekofeministky bývají klíčovými hlasy v debatách o klimatických změnách a samotné hnutí tak podporuje inkluzivní přístup k aktivismu a jeho diverzitu. V posledních letech získává ekofeminismus na svém významu, jedná se o slibné ložisko změn ve veřejném mínění a politických strategiích směrem k udržitelnější budoucnosti.
Mezi nejvýznamnější působící skupiny a akce ekofeminismu dnes patří:
* Women's Earth & Climate Action Network [WECAN] - globální síť spojující ženy z různých koutů světa, aby bojovaly za ekologickou a klimatickou spravedlnost. WECAN organizuje konference, workshopy a kampaně s cílem posilovat hlas žen ve snaze řešit, či dokonce předejít environmentálním problémům. +more * International Women's Earth and Climate Initiative [IWECI] - iniciativa (konkrétněji summit spadající pod WECAN) zaměřující se na sjednocení žen napříč národnostmi s cílem posílit jejich úlohu při prosazování udržitelných řešení pro klimatickou změnu. IWECI podporuje vzdělávání, propagační aktivity a spolupráci na zejména na politické úrovni. * 350. org - organizace hrající klíčovou roli v boji proti klimatické změně. Přestože se nejedná výhradně o ekofeministickou skupinu, zahrnuje buňka teze a promluvy feministických aktivistek do svých kampaní, aby tak spolu s klimatickou krizí apelovali také na existující nerovnost genderů. * Women's Environment and Development Organization [WEDO] - skupina pracující na spojování žen a jejich hlasů v oblasti životního prostředí a rozvoje. Snaží se tedy o začlenění genderové perspektivy do státních politik a programů týkajících se především udržitelného rozvoje.