Flugea

Popis

Zástupci rodu flugea jsou převážně opadavé, dvoudomé nebo výjimečně jednodomé keře nebo nízké stromy. Stromovitý druh F. +more flexuosa dorůstá výšek až 20 metrů. Rostliny jsou zpravidla lysé. Některé druhy mají ostnité větve. Listy jsou jednoduché, střídavé, krátce řapíkaté, s celokrajnou, symetrickou čepelí. Žilnatina je zpeřená, postranní žilky se blízko u okraje obloukovitě spojují. Terciární žilnatina je síťovitá. Květy jsou jednopohlavné, drobné, pravidelné, většinou pětičetné, uspořádané nejčastěji v úžlabních či ramiflorních svazečcích nebo řidčeji v hroznech či latách. Kalich je složen z 5 (4 až 7) kališních lístků, koruna chybí. Samčí květy jsou krátce stopkaté a obsahují nejčastěji 5 tyčinek s volnými nitkami. Samičí květy jsou dlouze stopkaté (stopka se za plodu prodlužuje), semeník obsahuje nejčastěji 3 (řidčeji 2 nebo 4) komůrky v nichž je po 2 vajíčkách. Blizny jsou jednotlivé, přisedlé nebo spočívající na krátkých čnělkách. Plody buď připomínají tobolku a rozpadají se na 3 samostatné plůdky nebo jsou nepukavé a bobulovité. Střední sloupek je většinou vytrvalý.

Flueggea neowawraea (4743975582). jpg|Větévka Flueggea neowawraea Flueggea tinctoria EnfoqueFlor 2012-4-01 SierraMadrona. +morejpg|Kvetoucí F. tinctoria Flueggea leucopyrus ♂ (4826817526). jpg|Samčí květ F. leucopyrus Securinega suffruticosa 2. JPG|Nedozrálé plody flugey křovité.

Rozšíření

Flueggea tinctoria, endemit Pyrenejského poloostrova

Rod flugea zahrnuje 16 druhů. Je zastoupen s nerovnoměrnou četností na všech kontinentech s výjimkou Severní Ameriky. +more Centrum rozšíření je v tropech a subtropech Starého světa, zejména v Asii. Jediným druhem rostoucím v chladnějších oblastech mírného pásu je flugea křovitá, která se vyskytuje mj. v severní Číně, východní Sibiři a Ruském Dálném východě. Největší areál ze všech druhů má Flueggea virosa, rozšířená od sušších oblastí západní Afriky přes Arábii, Indii, Čínu a jihovýchodní Asii až po severní Austrálii. V Evropě se vyskytuje jediný druh, F. tinctoria, která je endemitem Pyrenejského poloostrova. V Severní Americe není žádný druh původní, na Floridě roste zplaněle F. virosa.

Flugey rostou na pestré škále stanovišť, zejména v tropických nížinných i horských lesích, savanách, v opadavých lesích a keřové vegetaci různých typů až do nadmořských výšek okolo 3000 metrů.

Přehled druhů a jejich rozšíření

Flueggea acicularis - Čína (záp. Chu-pej, vých. +more S’-čchuan) * Flueggea acidoton - Karibik * Flueggea anatolica - Turecko (druh popsán v roce 1993) * Flueggea elliptica - jižní Ekvádor * Flueggea flexuosa - jv. Asie (Filipíny, Moluky), Papuasie, Tichomoří * Flueggea gracilis - Indočína, jv. Asie (druh popsán v roce 2006) * Flueggea jullienii - Indočína * Flueggea leucopyrus - jižní Indie a Srí Lanka, podle některých údajů i severovýchodní Afrika, Arábie, Pákistán, Čína nebo Společenské ostrovy v Tichomoří (údaje z různých zdrojů se silně liší pro nejasné odlišení od F. virosa) * Flueggea monticola - Čína (Jün-nan, záp. S’-čchuan) * Flueggea neowawraea - Havaj (druh popsán v roce 1987) * Flueggea schuechiana - sv. Brazílie (stát Pernambuco) * Flueggea spirei - Laos * Flueggea suffruticosa - Ruský Dálný východ, Čína, Tchaj-wan, východní Sibiř, Japonsko, Mongolsko * Flueggea tinctoria - Španělsko a Portugalsko (povodí řek Guadalquivir, Guadiana, Tajo a Douro) * Flueggea verrucosa - jižní Afrika (vých. Kapsko, Natal) * Flueggea virosa - subsaharská Afrika, Egypt (povodí Nilu), Madagaskar, jižní Arábie, tropická Asie, severní Austrálie.

Ekologické interakce

Drobné bezkorunné květy flugeí jsou opylovány rozličným hmyzem. V jižní Africe navštěvují květy F. +more virosa zejména drobné denní můry z čeledi Thyrididae a brouci z čeledí zlatohlávkovití (Cetoniidae) a dlouhoústcovití (Lycidae). Květy F. leucopyrus opylují v Indii zejména zejména včely. Plody vyhledávají různí savci a ptáci.

Lycus rostratus, volwassene, Manie vd Schijff BT, b. jpg|Lycus rostratus, jeden z druhů brouků opylujících F. +more virosa Grey Go-away-bird (Corythaixoides concolor) - Flickr - Lip Kee. jpg|Sparák šedý na F. virosa African green pigeon, Treron calvus, Kruger main road near Punda Maria turn-off, Kruger National Park, South Africa (26120086682). jpg|Holub africký sbírající bobule F. virosa Southern Masked Weaver (Ploceus velatus) feeding on Snowberry Tree (Flueggea virosa) (11802733354). jpg|Snovač žlutý na F. virosa.

Taxonomie

Rod Flueggea je v současné taxonomii čeledi Phyllanthaceae řazen do podčeledi Phyllanthoideae a tribu Phyllantheae. V minulosti byla celá tato čeleď součástí široce pojaté čeledi Euphorbiaceae, která se však v takovém pojetí ukázala jako parafyletická a v systému APG II byla rozdělena na několik čeledí. +more Rod Flueggea byl popsán v roce 1806, typovým druhem je F. leucopyrus pocházející z Indického subkontinentu. V průběhu historie byl tento rod některými taxonomy slučován s rodem Securinega, což se ukázalo jako mylné pojetí. Podle výsledků molekulárních studií nejsou oba rody navzdory morfologické podobnosti bezprostředně příbuzné a jsou součástí odlišných vývojových linií čeledi Phyllanthaceae. Mezi blízce příbuzné skupiny rodu Flueggea náleží rody Phyllanthus, Savia, Margaritaria a Lingelsheimia, zatímco rod Securinega je blízce příbuzný s Lachnostylis a dalšími rody tribu Bridelieae. Do rodu Flueggea byl na základě molekulárních analýz vřazen monotypický rod Richeriella, zastoupený jediným druhem R. gracilis v tropické Asii. Rodový název byl v minulosti někdy přepisován různými autory jako Fluggea nebo také Flüggea. Podle pravidel botanické nomenklatury je však platné jméno Flueggea.

Obsahové látky a jedovatost

Flugey obsahují četné účinné látky, zejména alkaloidy sekurininového typu a isokumariny. Hlavním alkaloidem F. +more virosa je sekurinin, z dalších byl zjištěn také virosin, viroallosekurinin, virosekurinin, hordenin, flueggenin, sekurinol, norsekurinin a kyselina norsekuronová. Rovněž flugea křovitá obsahuje jako hlavní alkaloid sekurinin, a to v množství asi 0,3 až 0,9 %, a četné další alkaloidy. Nejvyšší obsah sekurininu je v kořeni. Z isokumarinů je obsažen bergenin, u některých druhů i norbergenin. Sekurinin má stimulující účinek na centrální nervovou soustavu podobně jako strychnin, je však méně toxický. Je použitelný např. při léčbě paralýzy.

Otrava flugeou křovitou se projevuje zejména třesem končetin a svalovými křečemi.

Zajímavosti

Druh Flueggea tinctoria, endemický na Pyrenejském poloostrově, popsal původně Carl Linné v roce 1758 jako druh řešetláku, Rhamnus tinctoria. V roce 1789 jej popsal Jean Louis Marie Poiret rovněž jako řešetlák pod názvem Rhamnus buxifolia. +more Až v roce 1810 byl přeřazen do čeledi pryšcovité. Druh Flueggea anatolica je endemit Turecka. Byl popsán jako samostatný druh až v roce 1993 a je považován za místní třetihorní relikt. Příbuzným druhem je Flueggea virosa, která se nejblíže vyskytuje v údolí Nilu v Egyptě.

Zástupci

flugea křovitá (Flueggea suffruticosa), syn. tvrdodřev křovitý (Securinega suffruticosa)

Význam

Plody některých druhů jsou jedlé. Bobule F. +more virosa vyhledávají v Africe zejména domorodé děti. Bobule F. leucopyrus mají poněkud nahořklou chuť a konzumují je v Indii zejména chudí obyvatelé podobně jako plody F. microcarpa ve východní Africe. Dřevo stromovitého druhu F. flexuosa je tvrdé, těžké a odolné vůči působení mořské vody. Slouží v Tichomoří zejména ke stavbě domů a různých konstrukcí a mostů. F. virosa je v tropech a subtropech občas pěstována jako okrasný keř s pohledným olistěním a nápadnými bílými bobulemi, poněkud připomínajícími bobule pámelníku bílého. V České republice je občas jako sbírková dřevina pěstována flugea křovitá. Je možno ji vidět např. v Průhonickém parku, kde je vysazena nad potokem pod Alpínem, uváděna je také ze sbírek Dendrologické zahrady v Průhonicích a Pražské botanické zahrady v Tróji.

Druh F. virosa má zejména v Africe široké uplatnění v tradičním lékařství při léčení celé řady chorob. +more Nejpoužívanější částí je kořen. Je využíván i v indické a čínské medicíně. U extraktů byly mj. prokázány antimikrobiální a antimykotické účinky a účinek proti původci malárie. Listy a květy flugey křovité jsou používány při léčení paralýzy a neurastenie. Šťáva F. leucopyrus je v Indii používána zevně spolu se suchými listy tabáku proti parazitům.

Odkazy

Reference

Externí odkazy

Kategorie:Smuteňovité Kategorie:Flóra jižní Afriky Kategorie:Flóra jižní tropické Afriky Kategorie:Flóra severní Afriky Kategorie:Flóra severovýchodní tropické Afriky Kategorie:Flóra středozápadní tropické Afriky Kategorie:Flóra východní tropické Afriky Kategorie:Flóra západní tropické Afriky Kategorie:Flóra západního Indického oceánu Kategorie:Flóra Austrálie Kategorie:Flóra jihozápadní Evropy Kategorie:Flóra Brazílie Kategorie:Flóra Karibiku Kategorie:Flóra západu Jižní Ameriky Kategorie:Flóra Arabského poloostrova Kategorie:Flóra Číny Kategorie:Flóra jihozápadní Asie Kategorie:Flóra Mongolska Kategorie:Flóra ruského Dálného východu Kategorie:Flóra Sibiře Kategorie:Flóra východní Asie Kategorie:Flóra Tichomoří Kategorie:Flóra Indického subkontinentu Kategorie:Flóra Indočíny Kategorie:Flóra jihovýchodní Asie Kategorie:Flóra Papuasie