Hôtel de Soubise

Palác na nádvoří Hôtel de Soubise je městský palác v Paříži. Nachází se v historické čtvrti Marais na adrese Rue des Francs-Bourgeois č. 60 na rohu s Rue des Archives ve 3. obvodu. Sídlí zde muzeum Francouzského národního archivu.

Historie

V roce 1371 Olivier de Clisson, konetábl Francie zahájil stavbu gotického paláce hôtel de Clisson na pozemku, který zakoupil mimo městské hradby. Z tohoto prvního paláce se dnes dochovala pouze vstupní brána na ulici Rue des Archives.

V roce 1553 byl palác v majetku rodiny Albret, od které ji koupil František de Guise. Ten nechal po přikoupení okolních pozemků palác rozšířit. +more Z této přestavby se dochovaly pouze obloukové dveře a klenba na severní straně kaple a zdi bývalého sálu, ve kterém zasedala Katolická liga během náboženských válek, a kde bylo pravděpodobně rozhodnuto o masakru za Bartolomějské noci roku 1572.

Princeznin salón V +more_století'>17. století palác vlastnila Marie de Guise, která zde pořádala slavnosti, na kterých uváděli svá díla např. Pierre Corneille a Marc-Antoine Charpentier. Marie de Guise zemřela bezdětná roku 1688. Palác jako nejbližší příbuzné zdědily Anne-Marie-Victoire de Bourbon-Condé a vévodkyně Hanoverská.

Roku 1700 od nich palác koupil François de Rohan-Soubise a jeho manželka Anna de Rohan-Chabot za 326 000 livrů. V roce 1705 pověřili mladého architekta Pierra Alexise Delamaira (1675-1745) přestavbou paláce. +more Stejný architekt postavil na přilehlém pozemku též palác pro jejich syna Armanda Gastona (hôtel de Rohan).

V roce 1712 palác zdědil Hercule Mériadec de Rohan-Soubise a žil zde až do své smrti roku 1749. Poté zde žil až do roku 1787 jeho vnuk Charles de Rohan-Soubise. +more Jeho dcera Armande-Victoire Joseph de Guéménée po vypuknutí Velké francouzské revoluce emigrovala a palác byl zabaven.

Oba paláce (Soubise a Rohan) byly prodány, ale roku 1808 je stát zakoupil zpět a Napoleon Bonaparte zřídil v paláci Soubise Císařský archiv a v paláci Rohan Císařskou tiskárnu. V letech 1846-1866 sídlila v paláci Soubise École des chartes.

Během 19. +more století Národní archiv vybudoval v paláci několik depozitářů pro uložení archiválií. V letech 1838-1848 architekti Édouard Dubois a Charles Lelong prodloužili palác pro uložení právnických fondů, především Pařížského parlamentu (dépôt Louis-Philippe). Přesto po dokončení kapacity opět nedostačovaly a proto v letech 1859-1880 architekti Hubert Janniard a po něm Edmond Guillaume prodloužili další křídlo (dépôt Napoléon III). V něm byl umístěn trezor s královskými listinami (salle du trésor des Chartes).

V roce 1867 bylo v několika sálech paláce zřízeno muzeum.

Architektura

Architekt Pierre-Alexis Delamair změnil orientaci stavby, aby měl palác prestižní vstup. Vybudoval klasicistní fasádu proti bývalému jižnímu křídlu a čestné nádvoří s kolonádou vedoucí na dnešní ulici Rue des Francs-Bourgeois. +more Sochy představující roční období na fasádě v prvním patře vytvořil Robert Le Lorrain. Rovněž reorganizoval interiér paláce tím, že oddělil společenské pokoje od soukromých komnat.

Nádvoří s kolonádou V roce 1732 u příležitosti svatby Hercula Mériadeca de Rohan-Soubise a Marie-Sophie de Courcillon byly upraveny komnaty paláce. +more Povolán byl architekt Germain Boffrand, který doplnil řadu salónů oválným pavilonem umožňujícím průchod mezi soukromými místnostmi v severním křídle. Od roku 1736 Boffrand vybavil interiér v rokokovém stylu, při čemž mu pomáhali umělci malíři François Boucher, Charles Natoire nebo Carle van Loo. Zatímco v přízemí byly pokoje vévody, v prvním patře byly komnaty jeho manželky. Dodnes se z původního vybavení dochovala jen část.

Do místností vévody se vstupovalo přes vestibul, kde se dochovala část původní výzdoby. Druhou místností byl předpokoj, který sloužil jako čekárna. +more V letech 1902-1988 sloužil jako studovna archivu a dnes je zde výstavní sál. Dochovalo se původní dřevěné obložení.

Odtud se vstupovalo do hlavního princova pokoje (chambre d'apparat du prince), jehož obložení zdobí medailonky v basreliéfu připisované sochařům Lambertovi Sigisbertovi Adamovi a Jeanu Baptistu Lemoynovi. Římsu zdobí heraldické motivy. +more Dnes tento prostor slouží pro koncerty a setkání studentů. Dveře skryté obložením vedou do alkovny nazývané malý kabinet. Ten sloužil jako šatna nebo zde přespával sluha. V 19. století sloužil jako kancelář archivářů, profesorů na école des chartes a nyní správce muzea.

Následoval oválný princův salón zařízený po roce 1735 Boffrandem. Mezi oblouky v salónu se nachází osm velkých basreliéfů s alegoriemi věd a umění. +more Odtud se vstupovalo do zahrady a sloužil jako hudební salón. Salón byl spojen s velkým kabinetem, kde se z původního dekoru dochovala pouze římsa.

Do komnat vévodkyně se vstupovalo po velkém schodišti, které bylo odstraněno při přestavbě roku 1844. Jako první se vstupuje do čekárny (salle des gardes), kde v +more_století'>16. století Guisové přijímali návštěvy, a scházeli se zde členové Katolické ligy. V letech 1808-1865 sloužil jako trezor listin. Od roku 1970 slouží jako výstavní sál pro dočasné expozice Národního archivu.

Následně se vstupuje do shromažďovacího sálu (salle d'assemblée). Zde se dochovala římsa zdobená v rozích reliéfy představujícími čtyři světové strany.

Hlavní princeznin pokoj Poté následuje hlavní princeznin pokoj (chambre d'apparat de la princesse) dochovaný tak jak byl navržen pro druhou manželku Hercula Mériadeca, Marie-Sophie de Courcillon. +more Dřevěná výzdoba je připisována sochaři Jacquesu Verbecktovi. Zlacené medailony na obkladech představují Jupiterovy milenky a milence Kallistó, Semelé, Európa a Íó a v rozích římsy Danaé, Léda, Ganymédés a Hébé. Po stranách je štuková výzdoba Nicolase Sébastiena Adama (1705-1778).

Následuje nejhonosnější místnost paláce, princeznin salón (salon de la princesse), který vyzdobili Germain Boffrand a Charles Natoire (1700-1777). Oválná místnost s bílým a zlatým obložením odpovídá stejnému prostoru v přízemí. +more Mezi jejími osmi otvory (čtyři okna, tři zrcadla a dveře) se nachází osm Natoirových obrazů. Všechny jsou zasvěceny mytologickému příběhu Psyché.

Malá princeznina ložnice (petite chambre à coucher de la princesse) se nachází v přístavbě, kterou připojil architekt Boffrand. Se salónem je spojena dveřmi ukrytými v dřevěném obložení. +more Výzdoba pochází z pokojů, které byly později odstraněny.

Bývalý baldachýnový sál (salle du Dais) si uchoval římsu s iniciálami RH (Rohan-Soubise). Dnes slouží k dočasným výstavám archivních dokumentů.

Sál nazývaný císařský (Empire) byl vytvořen až v 19. století na místě několika soukromých pokojů vévodkyně. +more V roce 1882 byl vybaven dubovými skříněmi a slouží k výstavním účelům. Od roku 1939 je zde stálá výstava dokumentů Prvního císařství.

Odkazy

Související články

Hôtel de Laval

Reference

Externí odkazy

[url=http://www. culture. +moregouv. fr/public/mistral/merimee_fr. ACTION=CHERCHER&FIELD_1=REF&VALUE_1=PA00086155]Záznam v evidenci historických památek[/url] * [url=https://web. archive. org/web/20100429172628/http://www. archivesnationales. culture. gouv. fr/chan/chan/hotels-soubise-rohan. html]Historie paláce na stránkách Národního archivu[/url] * [url=https://web. archive. org/web/20121227113925/http://www. archivesnationales. culture. gouv. fr/chan/viviane/index. html]Virtuální prohlídka paláce na stránkách Národního archivu[/url] * [url=https://structurae. info/ouvrages/hotel-de-soubise]Palác[/url] na Structurae * [url=http://www. worldvisitguide. com/musee/M0121. html]Popis paláce[/url].

Soubise Kategorie:Rokokové stavby v Paříži Kategorie:Klasicistní stavby v Paříži Kategorie:Archivy v Paříži Kategorie:Le Marais Kategorie:Historické památky v 3. +more obvodu (Paříž).