Cesko.wiki Hřivna
Author
Albert FloresBronzové hřivny Hřivna (příbuzné s hříva) je název kovových (zejména železných a bronzových) archeologických nálezů, nejčastěji ozdob krku (náhrdelník), případně sekerovité hřivny a další tvary. Používaly se v raném středověku v obchodu jako platidlo převážně slovanských kmenů.
Později se jako hřivna či marka označuje váhová jednotka (přibližně čtvrt kilogramu), kterou se vážily drahé kovy. Z jedné hřivny stříbra se razila kopa (šedesát) grošů.
Etymologie
Staroslověnsky „grivъna“ = nášijník (z drahého kovu), náhrdelník * praslovansky „grivьna“, odpovídá pojmu „griva“ = srst na krku zvířat, * staroindicky „grīvā“ = krk, šíje.
Hřivna v archeologii
Opakovanými archeologickými nálezy byly:
* hřivny měděné a bronzové - datované již do začátku a průběhu doby bronzové, * železné hřivny dvojhroté a žebra - doba laténská (železné i ve starší době bronzové), * železné pruty a šíny - středověk.
Slovanské sekerovité hřivny
Na území bývalého Československa byly od prvních dekád 20. století registrovány četné nálezy železných prutů stylizovaných do podoby dlouhých sekyr. +more V archeologii se pro ně ustálilo pojmenování sekerovité hřivny.
Skandinávské hřivny
Švédsko a zejména Norsko je na nálezy hřiven velmi bohaté - cca 60 nalezišť s 3 200 kusů ve velkých depotech. Neumíme je přesněji datovat. +more Jde asi o 9. století - dobu vikinskou.
Tvarově jde o stejné sekerovité hřivny (odlišné od slovanských jen v podrobnostech), ale nalézají se i kosy, radlice a rýče, i rozťaté železné lupy. Tato tvarová souvislost je udivující, neboť velkomoravská a severská naleziště jsou od sebe dosti vzdálená a jsou oddělena rozsáhlou oblastí, kde nejsou nálezy prakticky žádné - jižní Švédsko, Dánsko i celé oblasti Německa a Polsko.
Hřivny jako nemincovní platidla
Evropa užívala až po časný středověk různá nemincovní platidla:
* Staré Řecko: *: rožně = zahrocené železné tyče, tzv. obelos (οβελόι, οβελισκόυ) *: 6 těchto rožňů se dalo vzít do hrsti lidské ruky - drachmy (δραχμή) *: Pozn. +more: V Aigině nařízením tyrana Feidona poprvé staženy z oběhu a nahrazeny raženými mincemi.
* Keltský svět, doba protohistorická: *: železné tyče či pruty, podobné čepeli meče, s určitou váhou (taleae ferreae).
* Anglie: *: rovněž tyto železné tyče či pruty (currency bars nebo sward money).
* Velká Morava: ** řekněme úvodem, že nebyla nalezena žádná velkomoravská mince - zřejmě neexistovala. ** Zato se používaly v polovině 10. +more století plátěné síťované šátečky (odtud plátno - platit). Zdůrazněme, že neměly žádnou užitkovou hodnotu. Svědectví o nich nalézáme ve zprávě Ibrahíma ibn Jákúba, člena španělského poselstva do německých a slovanských zemí v letech 965-966. Z tohoto zdroje se dovídáme i tehdejší hodnotu šátečku: ::1 šáteček ~ 1/10 dináru (kirátu) ~ cca 76 g železa ~ 0,15 g stříbra ::Za 1 kirát možno podle něj pořídit 10 slepic nebo „tolik pšenice, že vystačí člověku na měsíc, a za tutéž cenu tolik ječmene, kolik vystačí jezdci na 4.
* Hodnotnější věci (např. pozemky) se kupovaly za hřivny. +more Vzhledem ke kulturním stykům s Byzancí lze u slovanské sekerovité hřivny soudit na souvislost s byzantskou librou, jejíž hodnota činila 327 g železa. Našlo se dobové závaží s osmi vyraženými kolečky o hmotnosti 41 g, tj. 1/8 byzantské libry. Navlečením hřiven bylo možno vytvořit váhový celek. Např. ve zmíněném Hrádku tvořilo celek 20 hřiven = 1526 g = 5 byzantských liber. Ve Starém Městě nalezené 3 velké hřivny odpovídaly rovněž 5 byzantským librám. Naopak byly nalézány i znatelně menší hřivny. Nelze vyloučit, že jejich hmotnost nebyla náhodná, ale řídila se určitými metrologickými cíli vzhledem k vyšší váhové jednotce (byzantské libře) či cizím mincím, ale i hodnotou různých obvykle směňovaných životních potřeb či zemědělských produktů. Vzhledem k uvedeným skutečnostem nebudeme jistě souhlasit s tvrzením Ilustrovaného encykloped. slovníku z roku 1980 (uvedený zdroj č. 6), kde se říká mj. , že hřivna je v archeologii „kovový polotovar jednotného tvaru o shodné velikosti a hmotnosti…“.
Hřivna jako váhové množství a mincovní jednotka
S rozvojem obchodu a mincovnictví označoval pojem hřivna nejen popsaný předmět, ale začal se užívat pro množství kovu. Například pražská hřivna.
Z jedné pražské hřivny stříbra cca 253 gramů se razilo
* 240 denárů (Břetislav I. +more, 1034-1055), * 240 brakteátů (Přemysl Otakar I. , 1197-1230).
Za vlády Václava II. byla provedena okolo roku 1300 měnová reforma - byly zavedeny groše. Rozeznávala se
* hřivna pražská čili těžká o hmotnosti 253,14 g, z ní se razily 64 groše, * hřivna královská čili lehká, 56 grošů, * posudná neboli hornická, 48 grošů, * hřivna kopová, 60 grošů.
Pražský groš vážil asi 4 gramy. Dělil se na 12 až 14 parvů.
Hřivna v dalších významech
přeneseně - hodnota vůbec (například přispěl svou hřivnou = radou, návrhem), * obrazně - nadání, dar ducha, a to většinou s jeho nevyužitím (například zakopaná hřivna) , * biblicky a zastarale - majetek, svěřený do správy; například Nový zákon, Matouš kap. 25, a Lukáš kap. +more 19 2x podobenství o správě svěřeného majetku: ten, kdo svěřený majetek (hřivny) zmnožil, dostal ještě navíc přidáno, zatím co tomu, který jej pouze uschoval, aby jej ochránil, byly hřivny odňaty.
: Zde poznamenejme, že podle tohoto podobenství si počínají rodiče směrem k dětem v některých výchovných systémech (např. v amerických) ve věci dědictví či podpoře při vzdělání, kdy místo rovnosti dětí zohledňují jejich schopnost postoupené prostředky zmnožit.
Na závěr řekněme, že za obohacující v klasické české literatuře můžeme považovat použití pojmu hřivna ve starodávném smyslu slova jakožto náhrdelníku vůbec. Např. +more z neřezaných smaragdů (J. Zeyer) či z perliček (Alois Jirásek).
Odkazy
Reference
Literatura
R. Pleiner: Slovanské sekerovité hřivny, Slovenská archeológia IX, 1961, str 405n * Jaroslav Pošvář: Velkomoravské hřivny jako platidlo, Numismatické listy XVIII, 1963, str 134n * Bedřich Spáčil: Česká měna od dávné minulosti k dnešku, Orbis Praha, 1974 * Čs. +more Etymologický slovník, Leda, 2001 * Slovník spisovného jazyka českého, Nakladatelství ČSAV, Praha 1960 * Ilustrovaný encyklopedický slovník, ČSAV, encykl. Institut, Academia 1980.