Cesko.wiki Iniciační faktor
Author
Albert FloresEM
,_na_základě_dat_získaných_mj._pomocí_kryo-elektronový_mikroskop){kind=link}
Iniciační faktory (IF, resp. eIF u eukaryot) jsou cytoplazmatické proteiny, které se účastní tzv. +more iniciační fáze translace, tzn. spouští začátek výroby bílkoviny na ribozomu. Cílem iniciace je dostat do vzájemné blízkosti ribozomální podjednotky,iniciační tRNA (nesoucí methionin nebo formylnethionin) a AUG startkodon někde na začátku mRNA.
Bakteriální IF
U bakterií se vyskytují tři základní iniciační faktory, IF-1, IF-2 a IF-3. IF-1 je bazický protein, který stimuluje zbylé dva iniciační faktory. +more IF-2 vzniká nejprve jako kyselý nestabilní protein (IF-2a), jenž je řízeně rozkládán na IF-2b. IF-2b váže GTP a chrání formylmethionin-tRNA před hydrolýzou, dále navozuje vazbu této tRNA do správného místa na 30S ribozomální podjednotce . Díky hydrolýze GTP na GDP se však také dále podílí na skládání obou podjednotek dohromady za vzniku bakteriálního ribozomu (70S). IF-3 se váže na prázdné ribozomy a způsobuje jejich disociaci na podjednotky, čímž zvyšuje dostupnost 30S podjednotek nutných pro iniciaci. Všechny tři iniciační faktory se tedy vážou na 30S podjednotku (poblíž 16S rRNA). Po navázání formylmethionin-tRNA se uvolní IF-3 a po připojení 50S podjednotky se uvolní i zbylé iniciační faktory.
Eukaryotické IF
Eukaryotické organismy (např. lidé) mají nejméně deset iniciačních faktorů, označovaných zkratkou eIF. +more Patří k nim eIF-1, eIF-2, eIF-3, eIF-4A, eIF-4B, eIF-4C, eIF-4D, eIF-5, Co. eIF-2 a cap vázající protein. Z toho je zřejmé, že celý proces je poněkud komplikovanější. Již v úvodní fázi iniciace se váže na malou podjednotku faktor eIF-2a. Následně se další faktory vážou na poly(A) ocas na mRNA a posléze ji nasměrují k malé ribozomální podjednotce. K tomuto „preiniciačnímu“ komplexu se váže první tRNA na AUG startkodon a až tehdy se může přiložit i velká ribozomální podjednotka, což v podstatě znamená začátek elongace, další fáze translace.
