Italské Alpy

Italské Alpy (italsky Alpi italiane) tvoří horské masivy obklopující ze severu v sevřeném oblouku severní Itálii. Ze západu na východ mají délku 1 200 km a rozkládají se na ploše 51 941 km2, což je přibližně 27% celé rozlohy Alp. Dělí se na Západní Alpy (Alpi Occidentali), Střední Alpy (Alpi Centrali) a Východní Alpy (Alpi Orientali). Toto členění vychází z italské odborné geografické literatury a liší se od členění Alp v německy mluvících zemích (na Západní Alpy a Východní Alpy), které je přijímáno i v české literatuře. Západní Alpy se rozkládají od Ligurského moře po Simplonský průsmyk (Passo del Sempione, 2 005 m), Střední Alpy od Východních Alp pak odděluje Brennerský průsmyk (Passo del Brennero, 1 371 m). Celé území Italských Alp je rozčleněno na několik dalších desítek pohoří.

Geologický vznik a složení

Dolomiti Italské Alpy ostatně jako všechny ostatní skupiny jsou značně nejednotným horským systémem. +more Na západě území Itálie již nenajdeme Jižní vápencové Alpy jako je tomu na východě. Na západě území se táhnou především Centrální krystalické Alpy a na hlavní alpský hřeben jsou nasunuty další, vnitřní masivy s jiným geologickým složením. Zalednění je na západě mnohem mohutnější a vrcholy vyšší. Východní část je složena především z vápence a dolomitu. Pouze Zillertalské Alpy jsou tvořeny rulovým jádrem.

Podnebí

Severní část Italských Alp má charakter středoevropského klimatu s velkými výkyvy teplot. Oblasti mají výrazný vysokohorský ráz s množstvím srážek především ve vysokých polohách, obzvláště pak sněhových. +more Nejdeštivější pohoří jsou Julské Alpy, o které se Itálie dělí se Slovinskem ve východní části. Průměrné roční srážky zde dosahují hodnot až 3 865 mm ročně. V západní části drží primát Ortles a Bernina. Mezi pohoří s nejmenším ročním úhrnem srážek patří Walliské Alpy, Přímořské Alpy a Bergamské Alpy. Podzim je považován za nejstabilnější měsíc co se týče počasí a slunečních dní. Platí zde skutečnost, že díky převládajícímu severozápadnímu proudění vzduchu je největší nápor špatného počasí soustředěn na vrcholy Zillertalských Alp a tak se stává, že na rakouské straně prší či sněží a v Itálii je slunečno s modrou oblohou. Jižní okraje hor jsou pod vlivem středomořského podnebí. Oblast severoitalských jezer (Lago di Como, Lago Maggiore atd. ) představuje jakousi klimatickou oázu vzhledem ke své jižní orientaci. Ačkoli je oblast položena mezi masivy Walliských Alp na západě a Orobskými Alpami na východě, je zde takřka středomořské klima. To způsobuje také kumulace tepla vodou jezer, která zamezí výraznější klesání teplot pod bod mrazu.

Alpy - viz číselné hodnoty v členění

Členění

západní část Alp +morepng|náhled|250px'>východní část Alp Italské Západní Alpy (Alpi Occidentali) * Přímořské Alpy (Alpi Marittime) (Monte Argentera, 3 297 m) /1/ ** Ligurské Alpy (Alpi Liguri) (Punta Marguareis, 2 651 m) * Kottické Alpy (Alpi Cozie) (Monte Viso, 3 841 m) /2/ * Grajské Alpy (Alpi Graie) (Gran Paradiso, 4 061 m) /3/ * Montblanský masiv (Massiccio del Monte Bianco) (Mont Blanc, 4 807 m) * Penninské Alpy (Alpi Pennine) (Dufourspitze, 4 634 m) /9/.

Italské Střední Alpy (Alpi Centrali) * Lepontské Alpy (Alpi Lepontine) /10/ ** Monte Leone (Monte Leone, 3 553 m) ** Tessinské Alpy (Alpi Ticinesi) (Basodino, 3 273 m) * Rétské Alpy (Alpi Retiche) (Piz Bernina, 4 049 m) /11/ ** Západní Rétské Alpy (Alpi Retiche occidentali) *** Platta (Alpi del Platta) (Piz Platta, 3 392 m) *** Bernina (Gruppo del Bernina) (Piz Bernina, 4 049 m) *** Livigno (Alpi di Livigno) (Cima de Piazzi, 3 439 m) ** Střední Rétské Alpy (Alpi Retiche meridionali) *** Ortles-Cevedale (Gruppo Ortles-Cevedale) (Ortler, 3 905 m) *** Adamello-Presanella (Alpi dell'Adamello e della Presanella) (Cima Presanella, 3 558 m) *** Brenta (Dolomiti di Brenta) (Cima Tosa, 3 173 m) ** Východní Rétské Alpy (Alpi Retiche orientali) *** Ötztalské Alpy (Alpi Venoste) (Weisskugel, 3 738 m) *** Stubaiské Alpy (Alpi dello Stubai) (Zuckerhütl, 3 507 m) *** Sarntalské Alpy (Alpi Sarentine) (Punta Cervina, 2 741 m) * Lombardské Alpy (Prealpi Lombarde) /16/ ** Luganské Alpy (Prealpi Luganesi), (Pizzo di Gino, 2 245 m) ** Orobské Alpy (Alpi Orobie) (Pizzo di Coca, 3 052 m) ** Bergamské Předalpy (Prealpi Bergamasche) (Concarena, 2 549 m) ** Brescianské Alpy (Prealpi Bresciane) (Monte Colombine, 2 215 m) ** Gardské hory (Prealpi Gardesane) (Monte Cadria, 2 254 m) ** Monte Baldo (Cima Valdritta, 2 218 m)

Italské Východní Alpy (Alpi Orientali) * Norické Alpy (Alpi Noriche) /17/ ** Zillertalské Alpy (Alpi della Zillertal) (Hochfeiler, 3 510 m) * Dolomity (Dolomiti) (Marmolada, 3 343 m) /18/ ** Fleimstalské Alpy (Dolomiti di Fiemme) (Cima d'Asta, 2 847 m) * Karnské Alpy (Alpi Carniche) (Hohe Warte, 2 780 m) /19/ * Julské Alpy (Alpi Giulie) (Jôf di Montasio, 2 753 m) /20/ * Benátské Alpy (Prealpi Venete) (Col Nudo, 2 472 m) /25/ ** Vicentinské Alpy (Prealpi Vicentine) (Cima Dodici, 2 341 m) ** Bellunské Alpy (Prealpi Bellunesi) (Col Nudo, 2 472 m)

řeka Adda

Vodopis

Řeky

Největší řekou západní části Italských Alp je Pád (Po, 652 km), který pramení poblíž vrcholu Monte Viso v Kottických Alpách. Řeka je zároveň povodím všech alpských říček a potoků, kde jejich vody jsou Pádem odváděné do Jaderského moře. +more Významné alpské řeky vlévající se do Pádu jsou Oglio, Adda, Ticino, Agogna, Stura, Chisone, Varaita aj. Celé povodí Pádu má plochu 70 500 km². Vodní stavy silně kolísají. Nejvýznamnější řekou východní části je Adige, která tvoří západní hranici východní části. Dalšími důležitými řekami jsou Piava, Isarco, Taglimiento a Fella, patřící do povodí Jaderského moře. Jedinými řekami tekoucími ve směru východ - západ jsou Brenta a Rienz. Východní část je poměrně chudá na vodopády. Mezi největší a nejznámější patří Cascata di Fanes (Dolomity) či Favarnis (Julské Alpy). Naproti tomu Grajské Alpy jsou velmi bohaté na vodopády a divoké horské bystřiny s velkým spádem. Této energie je využíváno při stavbách četných přehradních nádrží či jezer.

Jezera

jezero Lago di Como Mezi nejnavštěvovanější a nejoblíbenější místa v Italských Alpách jsou severoitalská jezera - Lago di Garda (370 km²), Lago Maggiore (212 km²) a Lago di Como (146 km²). +more Lago di Garda je zároveň největším italským jezerem. Jezera jsou pozůstatky doby ledové, kdy zde Alpy dosahovaly největší šířky. Po ústupu obrovských ledovců se v krajině vytvořily velmi hluboké kary, které se postupně zatápěly vodou. Nejhlubším jezerem je fjordovité Lago di Como - 409 m. Většina jezer v Italských Alpách neleží v podhůří, ale přímo v alpských údolích. V horách nejdeme stovky menších jezera a nespočet ples a jezírek. Nejvýše položeným horským jezerem je Lago Verde (2 856 m) v masivu Monte Rosy. Východní část je daleko chudší na jezera, díky vápencovému podloží, která zde nedosahují takových rozměrů a hloubky. Mezi nejznámější patří Lago di Braies a Lago di Misurina (Dolomity), Lago di Anterselva (Riesferner), Lago pieve di Cadore na řece Piava. Na italské straně Julských Alp se nacházejí Laghi di Fusine a větší Lago del Predil.

Fauna a flora

oleandry rostoucí v okolí jezera Lago di Garda V Italských Alpách najdeme dva typy vegetace - středomořské a středoevropské. +more Piemontská a Lombardská nížina patří mezi nejúrodnější oblasti v Itálii. V jižních oblastech italských Alp se daří například olivovníkům, tamaryškům, jedlým kaštanům apod. Středním polohám dominuje především hustý jehličnatý les (borovice, modříny) a horské louky. Mezi výškami 1 800 - 2 300 je zastoupena borovice limba. Nejvyšší pásma jsou subalpinská (kosodřeviny) a alpinská. Nejvyšší patra hor reprezenutjí lišejníky, mechy a horské byliny. Ve výšce nad 3 000 m je již jen sníh a led. Ve východní části je pestrost květeny a vápenomilné vegetace podstatně větší. Podepisuje se na tom i středomořské klima zasahující jižní kraje území. Najdeme zde typické zástupce: Myrty, oleandry, pistácie, pinie a cypřiše. V okolí Lago di Garda je charakteristické svými citrónovníky, palmami, agave a opunciemi. Pěstování vinné révy a ovoce je nejvíce rozvinuté v údolích Isarca a Adige.

Fauna je díky poměrně hustému osídlení v horských oblastech a velkému turistickému ruchu dnes již zastoupená jen několika druhy. Kdysi hojného medvěda zde již nepotkáme, ostatně jako téměř nikde v Alpách (Karnské Alpy, Adamello-Presanella). +more Z šelem je rozšířena pouze liška a kočka divoká. Hojně se vyskytuje jelení zvěř, ve vyšších polohách kamzík a kozorožec. Častým obyvatelem alpských luk je svišť. Z ptáků zde létají orel královský a skalní. V jihozápadních masivech žije orlosup bradatý. Z plazů je nejvíce rozšířená zmije obecná a ještěrka živorodá (až do výše 3 000 m).

Ochrana přírody

V Itálii je hustá síť chráněných územních celků (celkem 306) od národních parků (20 v celé zemi), přes velké množství rezervací, přírodních parků atd.

Na území Italských Alp leží tři národní parky : Západ * Národní park Stelvio (Parco Nazionala dello Stelvio, německy Stilsferjoch Nationalpark) je na území Jižního Tyrolska v pohoří Ortles. * Národní park Gran Paradiso (Parco nazionale del Gran Paradiso) leží na území Grajských Alp. +more Východ * Národní park Dolomiti Bellunesi (Parco nazionale delle Dolomiti Bellunesi) - Dolomity a předalpy mezi městy Belluno a Feltre.

Z přírodních parků a významných chráněných lokalit uveďmě např. Parco Naturale Adamello - Brenta, Parco Naturale Alpi Orobie, Parco Naturale Prealpi Giulie, Parco Naturale Prealpi Carnische, Parco Naturale Dolomity d'Ampezzo a jiné.

Odkazy

Související články

Alpy * Rakouské Alpy * Slovinské Alpy * SOIUSA * Švýcarské Alpy

Reference

Literatura

Průvodce po Italských Alpách (vydavatelství Mirago) - a

Kategorie:Alpy Kategorie:Pohoří v Itálii