Konipas luční

Taxonomie

Samec konipase lučního severoevropského (M. +more f. thunbergi) Značně zeměpisně proměnlivý druh, variabilní zejména ve zbarvení hlavy samců. Některé z popsaných poddruhů jsou dnes mnoha autory považovány za samostatné druhy (hlavně konipas luční anglický, M. f. flavissima a konipas luční východoruský, M. f. lutea), navíc byly popsány poddruhy, které jsou hybridy v přechodných zónách mezi validními poddruhy. Z poddruhů vyskytujících se v Evropě má konipas luční středoevropský (M. f. flava), konipas luční španělský (M. f. ibariae), konipas luční italský (M. f. cinereocapilla) a konipas luční západosibiřský (M. f. beema) hlavu světlou s bílým nadočním proužkem, konipas luční severoevropský (M. f. thunbergi) tmavou bez bílého nadočního proužku a konipas luční předoasijský (M. f. feldegg) zcela černou. Dalších 6 poddruhů obývá asijskou část areálu, kde má 5 poddruhů hlavu tmavou bez nadočního proužku a 1 černou.

Popis

Velikosti štíhlého vrabce (délka těla 15-16 cm). Samec má žlutou spodinu těla, šedozelený hřbet a hnědavě šedá křídla s výraznými, ale úzkými světlými křídelními páskami; samice je méně výrazně zbarvená. +more Nohy jsou ve všech šatech černé.

Podobný konipas horský (Motacilla cinerea) se liší delším ocasem, kratšíma světlýma nohama, odlišným hlasem i prostředím.

Rozšíření

Druh s palearktickým typem rozšíření, proniknuvší i do Severní Ameriky. V Evropě jako hnízdič chybí pouze v Irsku a v severní části Velké Británie. +more Převážně tažný, se zimovišti v tropické Africe a Asii. Evropská populace v posledních letech mírně klesá, její velikost je odhadována na 7 900 000-14 000 000 párů.

Výskyt v Česku

Na území ČR pravidelně, avšak nepříliš hojně hnízdí, hlavně v nižších polohách, ale místy až do 720 m n. m. +more (výskyty v hnízdním období však bývají zaznamenávány i značně výše, např. v 1430 m n. m. v Krkonoších nebo v 1050 m n. m. na Šumavě). Hlavními hnízdními oblastmi jsou Podkrušnohoří, Plzeňsko až jihočeské rybniční pánve a jižní Morava. Po znatelném úbytku od 60. let 20. století se jeho početnost v posledních letech opět zvyšuje; v letech 1985-89 byla celková populace odhadnuta na 600-1200 párů, v letech 2001-2003 na 800-1600 párů.

V Česku hnízdí převážně konipas luční středoevropský (M. f. +more flava), ale hnízdění je možné také u konipase lučního severoevropského (M. f. thunbergi) a konipase lučního předoasijského (M. f. feldegg). Dále byli na českém území zaznamenáni jedinci vykazující znaky konipase lučního italského (M. f. cinereocapilla), konipase lučního západosibiřského (M. f. beema) a konipase lučního východoruského (M. f. lutea).

Přílet probíhá hlavně během dubna, odlet od srpna do konce září.

Hnízdí na podmáčených pastvinách, zaplavených loukách, poblíž jezer a nádrží.

Potrava

Potravu tvoří téměř výhradně hmyz, v malé míře i pavouci, červi a měkkýši. Sbírá ji hlavně na zemi, ale i na rostlinách nebo za letu.

Hnízdění

Konipas luční, mladý pták

Hnízdí jednotlivě, monogamně. Na hnízdiště přilétají nejprve samci, po 1-2 týdnech následováni samicemi. +more Hnízdo je na zemi, dobře skryté ve vegetaci, vystlané rostlinným materiálem, chlupy a žíněmi; staví samotná samice, zpočátku nosí stavební materiál v malé míře také samec. Hnízdí většinou 1×, méně i 2× ročně od května do července. Ve snůšce bývá 5-6 (3-7) šedavých, smetanově nažloutlých, hustě jemně skvrnitých vajec o rozměrech 18,8 × 14,4 mm. Inkubace trvá 12-13 dnů, sedí převážně samice, během dne krátce střídaná samcem. Mláďata jsou krmena oběma rodiči a hnízdo opouštějí ve věku 11-12 dnů. Vzletnosti dosahují ve stáří 14-16 dnů a pohlavně dospělá jsou na konci prvního roku života.

Odkazy

Reference

Video

Jarmila Kačírková: Konipas luční (Motacilla flava) Maďarsko, 3.5.2019

* https://youtu.be/mQqbZQDd-CQ

Externí odkazy

Kategorie:Konipasovití Kategorie:Ptáci Afriky