Literární styly v Knize Mormonově

Kniha Mormonova (posvátné Písmo mormonismu), podobně jako Bible, je souborem různých literárních forem a stylů. V obou těchto knihách najdeme historické pasáže (Knihy Samuelovy / Kniha Alma), prorocké pasáže (Izajáš / Jeremijáš / promluva Samuela Lamanity / Abinadiho proroctví), zjevení (Jan / Eter), podobenství (Jákobovo a Zenosovo podobenství), žalmy (Davidovy žalmy / Nefiho žalmy), epištoly/listy (Pavlovy epištoly / Moroniho epištoly / Almovy epištoly) a evangelia (Matouš / 3. Nefi).

Epištoly

Epištola (řecky επιστολη [epistolē], latinsky epistola, epistula) je z řečtiny a latiny převzaté slovo pro dopis, užívané především u náročnějších textů (různá poselství, veršované stati).

Pastorální epištoly

Kniha Mormonova obsahuje dvě pastorální epištoly. Tento druh dopisu je určen vůdcům Božího stáda. +more V Bibli jsou takovými epištolami 1. Timoteus, 2. Timoteus a Titus. V Knize Mormonově zase pasáže Moroni 8:2-30 a Moroni 9. V Bibli jde o novozákonního apoštola Pavla, zanechávajícího rady svým dvěma učedníkům, zatímco v Knize Mormonově píše nefitský vojevůdce Mormon svému synu Moronimu.

Prorocké epištoly

V knize Eter (5. kapitola) najdeme jeden vzor prorocké epištoly. +more Jde o dopis napsaný dějepiscem a prorokem Moronim budoucímu objeviteli desek (Josephu Smithovi).

Válečné epištoly

Zbývajících šest epištol v Knize Mormonově jsou válečné epištoly. První dva dopisy jsou dialogem mezi lamanitským vůdcem Ammoronem a nefitským velitelem Moronim (odlišným od proroka Moroniho) o výměně zajatců. +more Nachází se v pasážích Alma 54:5-14 a 54:16-24. Třetí (a také nejdelší) válečnou epištolou je dopis velitele Helamana, ve kterém kapitánu Moronimu vypráví o statečnosti dvou tisíc mladých mužů (Alma 56-58). Čtvrtá a pátá válečná epištola jsou rozhovorem mezi kapitánem Moronim a vrchním soudcem nefitské země Pahoranem (Alma 60-61). Poslední válečnou epištolu nalezneme v 3. kapitole 3. Nefi, kde Giddiani, šéf teroristické sekty, vydírá Lachonea, vrchního vladaře nefitského lidu.

Žalmy

Žalmy (z řeckého ψαλμός psalmos - „zpěv za doprovodu strunných nástrojů“) jsou napsány typickým literárním stylem biblických rukopisů. Nalézáme je ve Starém zákoně, ve svitcích od Mrtvého moře v Kumránu, i v mimobiblické literatuře, například v textech z Ugaritu. +more Jedná se o modlitbu psanou poetickou formou pomocí klasických semitských jazykových nástrojů (přízvuky, paralelismus, chiasmus, apod. ).

V Knize Mormonově je obsažen pouze jeden žalm. Nachází se v 2. Nefim 4:16-35 a zve se Nefiho žalm.

Lamentace

Elegie (z řeckého ελεγεια) - žalozpěvy, neboli lamentace, jsou skladby charakteristicky zádumčivého až smutného rázu.

Lamentace je specifický literární styl, který můžeme najít v blízkovýchodní literatuře. Mezi jedny z nejstarších lamentací patří mezopotámské spisy jako například Nářek nad zkázou města Ur. +more Kniha Jeremiáš a Pláč jsou typickými biblickými příklady lamentace ve starověké literatuře. V Knize Mormonově nalezneme literární styl lamentace například v 6. kapitole knihy Mormon (17-22), kde prorok (stejně jako Jeremjáš v Bibli) pláče a naříká nad zkázou svého národa.

Memoáry

Knihy 1. a 2. +more Nefi lze nejlépe popsat jako memoáry. Tento typ literatury najdeme také v Knize Enos nebo Zenifově záznamu v Mosiášovi 9 a 10. Mormonův osobní záznam v kapitolách 1-7 také spadá do této kategorie.

Prorocká rozmluva

Bible obsahuje specifický typ literatury, který nazýváme prorockou rozmluvou. Jde o proslov, který nejen popisuje, ale také reflektuje aktuální situaci náboženským způsobem. +more Jako příklady mohou sloužit například první kapitoly Knihy Izajáš; 23-32 kapitola Knihy Jeremiáš; 33-34 kapitola Knihy Ezechiel a mnohé další. Z Knihy Mormonovy jich lze jmenovat také několik: 1. Nefi 22; 2. Nefi 1, 29 a 32; Jákob 6; Mosiáš 12; Alma 10 a 32-34; Heleman 7 a další.

Kázaní/Rozmluva

Kázání neboli rozmluva je jedním z typických stylů duchovní literatury. Mojžíšova řeč v 5. +more Knize Mojžíšově (Deuteronomium) 1, 5, 28 a 29; Jóbova rozmluva; Eliášova řeč na Hoře Karmel (1. Královská 18:20-40) a Amos (kapitoly 1 a 2) jsou viditelnými ukázkami tohoto literárniho sylu v Bibli. Kniha Mormonova také obsahuje literární styl kázání. Jedná se o proslov krále Benjamína v Knize Mosiáš (2-4), který navazuje na tradici izraelských svátečních kázání. Ačkoliv původní text rozmluvy byl delší, v Knize Mormonově se zachovala pouze kratší verze (upravená dějepiscem Mormonem).

Patriarchální požehnání

Patriarchální požehnání je zvláštní typ proroctví, které nalézáme v semitské kultuře, a tedy v Bibli i v Knize Mormonově hned několikrát. Jako příklad lze uvést Izáka žehnajíciho svým synům v Genesis 27. +more Podobně se i v kapitolách Genesis 48 a 49 nachází mnohá požehnání. V semitské kultuře, kterou byl ovlivněn i hebrejský lid, bylo právem každého otce rodu (každého patriarchy) rozdat svým dětem prokletí i požehnání. Patriarcha Lehi v Knize Mormonově je ozvěnou tohoto kulturniho i náboženského zvyku (2. Nefi 1-4). Předává patriarchální požehnání nejen svým biologickým synům, ale taktéž synům svého přítele Izmaela a svému služebníkovi Zoramovi, který mu zachoval věrnost a odešel z Jeruzaléma před jeho zničením.

Alegorie

Alegorie (řec. ἀλληγορία - „říci jinak“), česky také jinotaj, je text, jehož doslovné znění či zjevná podoba má vypovídat o něčem jiném, nezjevném. +more Je to tudíž dílo, jehož vlastní smysl je skryt a k porozumění vyžaduje nějaký klíč.

Alegorie je častým literárním stylem svatých spisů, především Nového zákona. Alegorie jsou blízké podobenstvím. +more Nový zákon uvádí několik alegorií, zaznamenaných rukou apoštola Jana, jako jsou Dobrý pastýř (Jan 10:1-18) a alegorie O vinném kmenu (Jan 15:1-8). V Knize Mormonově je alegorie o ušlechtilém a divokém olivovníku. Tento text nalezneme v Jákobovi 5:2-77 a je připisován údajnému hebrejskému prorokovi Zenosovi. Bible žádného proroka Zenose nezmiňuje.

Modlitba

Modlitby jsou nejčastějším literárním stylem svatých knih (ať už Starého a Nového zákona či zcela odlišných náboženských knih, jako Upanišad nebo Bhagavadgíty). Biblická věda je zkoumá a rozděluje do několika různých kategorií. +more V Knize Mormonově také nalezneme několik typů modliteb.

Pánova modlitba

Prvním a nejznámějším typem modlitby v Knize Mormonově je tzv. Pánova modlitba, kterou nalezneme v 3. +more Nefim. Jde o „americkou“ verzi biblického Otčenáše s několika drobnými rozdíly. Ty jsou většinou dané tím, že Pánova modlitba v Novém zákoně byla pronášena v době, kdy byl Ježíš ještě neukřižován, zatímco nefitská obdoba téže modlitby byla pronášena již vzkříšeným Kristem. Proto je například v mormonské podobě vynechána věta: „Přijď Království Tvé“, neboť se zmrtvýchvstalým Mesiášem již přišlo. Stejně tak je vynechána pasáž: „Chléb náš vezdejší dej nám dnes“. Další změny v modlitbě jsou již minoritní (místo „v zemi“ je uvedeno „na zemi“, apod. ).

Zástupné modlitby

Kromě Pánovy modlitby najdeme v Knize Mormonově také několik zástupných modliteb. Ty se většinou týkají nějaké osoby nebo skupiny lidí, za něž modlící osoba prosí. +more Takovou skupinou může být celý národ (jako v případě Helamana 11) nebo zpecifická malá skupina lidí (Dvanáct apoštolů v 3. Nefim). V Eterovi 2:18-19, 2:22 a 3:2-5 najdeme typické ukázky osobní modlitby, pronášené Bohu. Tyto modlitby jsou v náboženských textech nejčastější.

Pohanská modlitba

Zvláštní modlitbu nalezneme v Almovi 31:15-18, kde se pohanský národ Zoramitů modlí na zvláštním místě, zvaném Rame-Umptom. Tato modlitba, plná sebechvály a nenávisti k lidem odlišné víry, je pro mormony vzorem „špatné modlitby“, která neuctívá ani neoslavuje „Pravého Boha“. +more Jako protiklad k této zlovolné modlitbě se o několik veršů později objevuje „modlitba pokory“, kterou pronáší prorok Alma mladší.

Obřadní modlitby

Závěrečným (a výsostným) typem modliteb v Knize Mormonově jsou ty pronášené při obřadech. Je jich pět. +more První z nich je otevřená formule, kterou použil okolo roku 147 př. n. l. prorok Alma starší, když křtil ve vodách řeky. Tato obřadní modlitba je svým stylem spontánní a odvážná a stojí v kontrastu vůči institucionální křtící formuli, která se začala používat o přibližně 180 let později, a jejíž text nalezneme ve 3. Nefim 11:25. Zde je několik znaků a protikladů křtících formulí v Mosiášovi a ve 3. Nefim: # V Mosiášovi jsou slova pronesená při křtu inspirována Duchem svatým („A když řekl tato slova, vstoupil na něj Duch Páně, a on řekl. “), zatímco v Nefim jsou křestní slova jakousi „oficiální formulací“, od níž se jedinci neodchylují. Taková praxe je i v dnešní nejpočetnější mormonské církvi, Církvi Ježíše Krista Svatých posledních dnů (CJKSPD). # V Mosiášovi začíná křestní modlitba slovy: „[Oslovení], křtím tě“, a teprve poté je zmíněna autorita, skrze níž je činěno. Oproti tomu v Nefim celá modlitba začíná zmíněním autority, a teprve poté se mluví o tom, jaký typ obřadu je prováděn. # V Mosiášovi se Alma odvolává k autoritě, dané „Od Všemohoucího Boha“, v Nefim se od počátku modlitby zmiňuje „autorita daná Ježíšem Kristem“. Tento rozdíl je způsoben především faktem, že Alma křtil ještě ve starozákonní době, zatímco nefitští apoštolové jsou osobnostmi čistě novozákonními. # V Nefim je osoba křtěna „ve Jménu Otce, Syna i Ducha svatého“. Tato formulace v Mosiášovi zcela chybí. # V Mosiášovi je součástí křtící modlitby také obsáhlý individuální text, který Alma starší použil v rámci své osobní inspirace. Tento prvek je v Nefim i v CJKSPD v případě křtu zcela vynechán a je užit teprve v dalších obřadech (konfirmace, udělení kněžství, atd. ).

Třetí obřadní modlitbou v Knize Mormonově je pasáž v knize Moroni, kde je zachycen postup vysvěcování kněží a učitelů nad lidem. Tato modlitba nese některé společné i rozdílné znaky s předchozími obřadními formulemi. +more # Obřadní formule pro vysvěcování kněží začíná slovy: „Ve jménu Ježíše Krista“, což se odlišuje od obou křtících formulí. Tato slova se na konci modlitby již neopakují, a formule tak končí prostým „Amen“. # Obdarovávaná osoba je vysvěcena pouze do svého úřadu kněžství (učitel/kněz) a není jí specificky předáno kněžství (Aaronovo/Melchisedechovo). Tento fakt odlišuje vysvěcování knězů v době Moroniho života od současné praxe CJKSPD.

Literatura

McConkie, Bruce R. A New Witness for the Articles of Faith, pp. 422-58. Salt Lake City, 1985

* Robison, Parley Parker, comp. Orson Pratt's Works on the Doctrines of the Gospel, pp. 269-84. Salt Lake City, 1945

* England, Eugene. "A Second Witness for the Logos: The Book of Momon and Contemporary Literary Criticism. +more" In By Study and Also by Faith, 2 vols. , ed. J. Lundquist and S. Ricks, Vol. 2 pp. 91-125. Salt Lake City, 1990.

Poznámky

Externí odkazy

Parry, Donald W. "Hebrew Literary Patterns in the Book of Mormon. +more" Ensign 19 (Oct. 1989):58-61 https://www. lds. org/ensign/1989/10/research-and-perspectives-hebrew-literary-patterns-in-the-book-of-mormon. lang=eng.

Kategorie:Kniha Mormonova Kategorie:Mormonství