Masmédia

Masmédia (v jednotném čísle masmédium), masová média nebo hromadné sdělovací prostředky je název pro různorodou skupinu mediálních technologií, které prostřednictvím masové komunikace zasáhnou velký počet příjemců. Technologie, jejichž prostřednictvím se tato hromadná komunikace uskutečňuje, zahrnují řadu různých možností šíření (komunikačních kanálů). Používají se i odvozená slova, mluvíme o přenosu masmediálního obsahu, který je tvořen mediálními organizacemi, mediálním plánování, gramotnosti, manipulaci a podobně.

Pojmu masmédium se užívá jako termínu pro sdělovací prostředek s velkým počtem oslovených příjemců, nazývaných masa, popřípadě publikum. Masmédii tedy je rozhlas, televize, noviny a jakákoli sdělení na internetu s velkým dopadem. +more Oproti tomu pojem médium se používá v oblasti přenosu informace, a to již na úrovni mezilidské komunikace nebo i na úrovni veřejné. Na nejvyšší úrovni komunikace, kde stojí masová komunikace, se pojem médium mění v pojem masmédium a vztahuje se pouze ke komunikaci určené pro široké publikum. V obecné češtině se rozdíl stírá, pojmy se používají zaměnitelně.

Funkce masmédií

Masové sdělovací prostředky mají ve společnosti důležitý sociální, politický a kulturní význam. Jsou většinou plošně a snadno dostupné, vyznačují se aktuálností v průběžném přinášení zpráv a informací přinášených většinou v krátkých periodách. +more Masové médium jako takové se netýká jen přenosu zpráv, ale má tyto základní funkce:.

* orientační a informační funkce - poskytování informací o událostech a podmínkách života, jakož i o platném rozdělení moci a uspořádání mocenských vztahů, a usnadňování adaptace na změny podporou inovací a pokroku. S tím souvisí i možnost dezinformací. +more * interpretační funkce → vykládají souvztažnosti a formují veřejné mínění × manipulují s veřejným míněním * veřejná kontrola státní moci pomocí médií významný nástroj formování společenských a politických postojů občanů - voličů * socializace - vysvětlování a komentování významů událostí, platných společenských vztahů a informací spolu s podporou ustálených autorit a ve společnosti zavedených zvyklostí, dále vytváření konsenzu a nastolování posloupnosti priorit. Předávání informace dalším kulturám a pokolením. * kontinuita - podpora převládajících kulturních vzorců včetně objevování subkultur a nových směrů ve vývoji kultury; * zábava - nabídka napětí, pobavení či rozptýlení, prostředek uvolnění a zdroj oslabování sociálního napětí; * získávání - agitace pro politicky a společensky významné cíle; funkce médií v totalitních režimech jsou jiné: mediální politika v těchto zemích je součástí agitace a propagandy.

Čtvrtý nebo sedmý stav

Masmédia mohou být označována za čtvrtý či sedmý stav. Jde o vyjádření toho, že noviny a další hromadné sdělovací prostředky mají značný vliv ve společnosti, hovoří se o mediokracii, vládě médií. +more Označení sedmý pramení z 19. století z napoleonské doby, kdy se v Evropě utvořilo šest velmocí a právě sedmou byl tisk. Označení čtvrté je odvozeno od dělení moci na výkonnou, soudní a zákonodárnou a čtvrtou, hlídačem demokracie (hlídacím psem demokracie), měla podle liberální teorie být média. Zde se však hovoří jen o tradičních médiích, která pracují s informacemi, a ne s aktualitami, se kterými pracuje bulvár. (Informace je takový druh sdělení, který s přibývajícím časem roste na významu, aktualita naopak s časem na významu ztrácí. ).

Pohledy a teorie o masmédiích

Masová média a sociální změna

Teze o potencionálních vztazích mezi masovou komunikací a sociální změnou se při velkém zjednodušení dají rozdělit do 3 kategorií:

# masovým médiím je přisuzována schopnost urychlit proces modernizace, ať už jako prostředek vzdělávání, nebo jako mobilizační multiplikátor předávající nové zkušenosti a přinášející rozšiřování obzoru, psychickou mobilitu a zvyšující připravenost k inovacím. Proces modernizace tedy začíná komunikací nových myšlenek a informací, které podněcují přání jednat a chovat se novým způsobem. +more # masová média jsou považována za výsledek hospodářského vývoje a není jim v procesu modernizace přisuzován žádný další význam. Pro tyto nepříliš rozšířené teorie jsou typické ekonomické modely růstu, které médiím žádný další význam nepřikládají. # masová média nejsou považována za prostředek, který by přispíval ke vzdělání nebo modernizaci, ale jsou naopak považována za škodlivý element, protože nabízejí špatné vzory a zvyšují úroveň hospodářských nároků na nereálně vysokou laťku.

Pohledy na masmédia

Dle Denise McQuaila můžeme rozlišit čtyři základní teoretické pohledy na masmédia:

# mediokulturní: pozornost je věnována obsahu a přijímání mediálních sdělení; # mediomaterialistický: pozornost je věnována organizačním, finančním a technologickým hledisko médií; # sociokulturní: zajímá se o vliv, jaký mají různé společenské faktory na mediální produkci a její přijímání; celkově na funkci médií ve společnosti; # sociomaterialistický: nehledí na média jako na příčinu ekonomických a materiálních změn ve společnosti, ale pouze jako na důsledek takových změn ve společnosti.

Typy teorií

Můžeme rozlišit pět typů teorií využitelných v oblasti masové komunikace:

# sociálněvědní teorie: obecná tvrzení o povaze, fungování a účincích masové komunikace, založená na systematickém a objektivním studiu médií a dalších relevantních zdrojů. # kulturální teorie: rozmanitější teorie, která ve svých formách se snaží jak rozlišovat kulturní artefakty dle kritérií kvality, ale též se právě naopak snaží zpochybnit hierarchickou klasifikaci jako irelevantní nástroj pro skutečný význam kultury. +more Cílem je i vymezit estetická či etická pravidla či stanovit společensko-kritický směr.

Dělení masmédií

Periodický tisk

Až do vynalezení knihtisku se většina knih opisovala ručně, pouze několik titulů bylo tištěno pomocí rytých dřevěných bloků. Obě metody však byly velmi pomalé, a proto bylo tehdy k dostání jen málo knih, navíc byly pochopitelně velmi drahé. +more Dovolit si je mohly jen kláštery, univerzity a nejbohatší vrstvy obyvatel.

Mohučský zlatník a písař Johannes Gutenberg (vlastním jménem Gensfleisch) vynalezl tiskařské zařízení s pohyblivými literami. Měl zkušenosti s prací s kovem a tak vyrobil formy, ze kterých bylo možné odlévat písmena ve tvaru kovových razítek. +more Z několika takových razítek se utvořilo slovo, ze slov se poskládaly celé stránky. Když se na razítka nanesla barva, daly se stránky otiskovat na listy papíru pomocí speciálního lisovacího stroje (tiskařského lisu).

Nejznámější Gutenbergova práce nese název 42řádková bible nebo také Gutenbergova bible. Toto dílo začal Gutenberg tisknout v roce 1452, práci ukončil v roce 1456 a za celou tuto dobu vyrobil pouhých 300 kopií. +more V roce 1460 se tisknutí knih definitivně vzdal. Zemřel v chudobě v roce 1468.

Vynálezem knihtisku byly dány základy pro vydávání novin. Do té doby existovaly jen noviny psané. +more První vydal římský konzul Gaius Julius Caesar pod názvem Acta diurna. Zprvu noviny informovaly jen o jednání veřejných institucí a byly zaměřeny čistě zpravodajsky. Ale za císaře Augusta se staly i propagačním prostředkem. Rozmnožovány byly opisováním.

První tištěné noviny na světě Avisa Relation oder Zeitung vyšly v roce 1609. České Sobotní (Outerní) Pražské poštovské noviny začal vydávat tiskař a nakladatel Karel František Rosenműller v roce 1719.

Další technické vynálezy umožnily rozšíření novin do té doby určených stále jen pro majetné. Např. +more v USA stál až do roce 1830 jeden výtisk v průměru 6 centů, což v té době nebylo málo. Proto měly noviny náklad jen něco málo kolem 1000 výtisků. Pak se objevil „penny press“, cena novin se snížila na cent za kus a noviny se začaly prodávat na ulici. Náklady prudce vzrostly.

Před roce 1989 bylo v tehdejším Československu registrováno 722 titulů periodického tisku. Inzerce zaujímala velmi malou plochu, protože většina novin a časopisů byla v rukou státu a dostávala takové státní dotace, že redakce nic nenutilo k získávání inzerce.

Od ledna roce 1990 nastal v oblasti tiskových médií veliký rozmach. Výsledkem je současných zhruba 2000 titulů (k roku 1997). +more Vývoj však nebyl přímočarý. Z původních 1870 v roce 1990 poklesl počet na 1553 za roce 1991, aby v roce 1992 prudce vzrostl na rekordních 2983 titulů. V roce 1993 byl naproti tomu zaznamenán takový pokles, že se stav dostal pod úroveň roce 1990 na pouhých 1367 titulů. Další vzestup v roce 1994 přivedl situaci asi na dnešní stav (cca 2000 titulů v roce 1997.

Zcela jiná křivka byla u deníků. Z 30 v roce 1990 jich v roce 1992 bylo 76, zatímco v roce 1993 se jejich stav vrátil k původnímu počtu. +more Ale už v roce 1994 jich bylo 51. Týdeníky měly od roce 1990 do roku 1994 tuto linii: 307 → 173 → 465 → 168 → 235. Velký vzestup zaznamenaly čtrnáctideníky - z 242 titulů na 514. Naproti tomu u měsíčníků došlo ke značnému poklesu z 707 titulů na 447 s výjimkou vrcholu v roce 1992, kdy jejich počet stoupl na 1027. Tyto pohyby na trhu tiskových médií měly různé příčiny, zejména to byl vstup zahraničního kapitálu. Mezi nejvýznamnějšími vydavateli a zároveň i vlastníky tiskových médií v ČR jsou: RINGIER (Švýcarsko) - vydává deníky Lidové noviny, Blesk, týdeníky Reflex, Televize aj. RHEINISCH-BERGISCHE DRUCKEREI (Německo) - deníky MF Dnes, Svoboda aj. PASSAUER NEUE PRESSE (Německo) - regionální listy jako je Plzeňský deník aj. MITTERHEIN VERLAG BOHEMIA (Německo) - Moravskoslezský den, Zemské noviny VNU HOLLAND (Nizozemsko) - časopisy Vlasta, Story, Praktická žena.

Rozhlas

Z horkých médií byl vynalezen až třetí - po telefonu a kinu. K prvnímu vysílání zábavného pořadu došlo v roce 1916, když se německému spojovacímu důstojníkovi a pozdějšímu zakladateli německého rozhlasu, Hansi Bredowovi, zdálo služební radiové spojení nudným. +more Začal svým kolegům na frontě vysílat „zábavu“. Ti to uvítali, ale od nadřízených to Hans „schytal“. Pokračovat mohl až po skončení první světové války.

Tato válečná epizoda byla neoficiálním vysíláním. K tomu oficiálnímu došlo v roce 1920, kdy bylo v Pittsburghu zavedeno první pravidelné vysílání. +more První veřejnou rozhlasovou stanicí na světě se stala londýnská BBC. Český rozhlas zahájil své vysílání jako druhý na evropském kontinentu. Bylo to 18. května 1923 z letiště ve Kbelích u Prahy. Společnost RADIO-JOURNAL krátce nato začala budovat další pobočky. V září 1924 začalo vysílat Brno, v roce 1926 Bratislava, v roce 1928 Košice a v roce 1929 Ostrava.

V běžném provozu používáme čtyři vlnové rozsahy: * pásmo dlouhých vln (LW nebo DV)-přes vysokou hladinu rušení atmosférickou elektřinou se hodí pro trvalý příjem na velké vzdálenosti (dosah povrchové vlny je až 2000 km) * pásmo středních vln (MW nebo SV)-je nejužívanější, lze v něm s omezenou kvalitou přijímat největší počet vysílačů ze středních vzdáleností (dosah je až 1000 km) * pásmo krátkých vln (SW nebo KV)-příjem je závislý na odrazivosti ionosféry a na stavu sluneční činnosti (dosah je až 300 km). Protože ale prostorové vlny mohou dosáhnout až 4000 km, lze v určitých denních dobách dosáhnout dálkového příjmu (po několikanásobném odrazu mezi Zemí a ionosférou dokonce i spojení mezi Evropou a Austrálií). +more Velkou nevýhodou je vytváření tzv. hluchých pásem (=místo, kam už nedosáhne povrchová a ještě nedosáhne prostorová vlna) * pásmo velmi krátkých vln (FM nebo VKV)-hlavním nositelem rozhlasových signálů je povrchová vlna, kde však dochází k výraznému kolísání intenzity a k rušení cestou od vysílače k přijímači. Mechanismus šíření FM vln je prakticky technicky zcela totožný s šířením televizních signálů, jejich dosah je 40-60 km.

V České republice jsou pro rozhlasové vysílání využívány VKV, SV a DV pásma, 80 % populace je vybaveno přijímačem s velmi krátkými vlnami. Stále populárnění je i poslech rádií přes internet na počítači, tabletu nebo v mobilním telefonu. +more Příjem rozhlasu je v možný i přes DVB-T, DVB-C a DVB-S. V současnosti se prostřednictvím pozemních vysílačů rozbíhá také digitální DAB rozhlas (na začátku roku 2013 bylo signálem pokryto cca 50 % populace ČR). Převážná část stanic na VKV nepokrývá celé území ČR, ale jsou pouze regionální nebo lokální. Řada českých stanic vysílá už jen na internetu, protože je to nejlevnější distribuční cesta s vysokým počtem potenciálních posluchačů.

Televize

První pohyblivý obraz se podařilo přenést v roce 1925 Charlesi Francisi Jenkinsovi z Washingtonu DC do Philadelphie (cca 200 km). Byl to obraz prezidenta USA W. +more G. Hardinga. V roce 1929 začala v Londýně stanice BBC s pokusným televizním vysíláním. První pravidelné televizní vysílání bylo zahájeno v roce 1935 v Berlíně. V roce 1949 byla v USA vyvinuta elektronická barevná televize. V roce 1957 byl ve Francii vyvinut systém barevné televize SECAM, v roce 1961 v Německu systém PAL. V roce 1972 bylo v USA zřízeno prvních 2839 přípojů kabelové televize. V roce 1979 byl japonské společnosti udělen patent na plochou televizní obrazovku s tekutými krystaly.

Internet

Internet začal vznikat v 50. letech 20. +more století ve Spojených státech pod agenturou ARPA. První síť byla zprovozněna v roce 1969 a byla a decentralizovaná. Stejně tak tomu je i u internetu nyní, je decentralizovaný.

Internet slouží pro šíření zpravodajství napříč veřejností. Využívají ho k prezentaci zpráv jak mediální společnosti tak jednotlivci. +more Zpravodajství jako takové je ve převážně publikováno na webových stránkách mediálních organizací a následně je šířeno prostřednictvím sociálních sítí.

Největší vlastníci masmédií

Masmédia v Česku

V České republice nejsou masmédia legálně definována, avšak je o nich zmínka v zákoně o regulaci reklamy č. 40/1995 Sb. +more, kde jsou popsány následovně: "Komunikačními médii, kterými je reklama šířena, se rozumí prostředky umožňující přenášení reklamy, zejména periodický tisk a neperiodické publikace, rozhlasové a televizní vysílání, audiovizuální mediální služby na vyžádání, audiovizuální produkce počítačové sítě, nosiče audiovizuálních děl, plakáty a letáky. ".

Odkazy

Reference

Externí odkazy

Kategorie:Mediální studia Kategorie:Žurnalistika Kategorie:Mediální vzdělávání