Mezinárodní judistická federace

Mezinárodní judistická federace (IJF, : Interntational Judo Federation) je hlavní řídící organizace v judu. Její sídlo se nachází ve švýcarském Lausanne a jejím prezidentem je od roku 2007 Marius Vizer. Mezi její hlavní náplně patří pořádání mistrovství světa, jehož první ročník se konal v roce 1956.

Historie

Počátky Mezinárodní judistické federace se datují do konce 20. let 20. +more století. Za první milník se považuje rok 1932, kdy se sešli zástupci Velké Británie, Rakouska, Švýcarska, Maďarska a Německa ve Frankfurtu nad Mohanem a založili mezinárodní organizaci. Jedinou velkou akcí této organizace bylo Mistrovství Evropy v Drážďanech v roce 1934. Tato organizace se brzy rozpadla kvůli ekonomické krizi a vyhrocené politické situaci v Evropě.

Po druhé světové válce v roce 1948 díky iniciaci Spojeného království došlo k obnovení spolupráce pod názvem Evropská judistická unie. Založena byla v Londýně a dalšími členy se staly Itálie, Nizozemsko a Švýcarsko. +more Francie členství odmítla, protože měla odlišný pohled na profesionální a amatérský statut.

V roce 1949 se k těmto 4 zemím připojilo Dánsko a Belgie. Francie opět odmítla členství.

Francie se nakonec stala členem v roce 1950 a v tomto roce se k EJU připojilo i Západní Německo. Prezidentem byl již druhým rokem Ital Aldo Torti, který vedl i diplomatické styky se zeměmi mimo Evropu. +more Argentina se dokonce stala přidruženým členem EJU.

V roce 1951 na čtvrtém setkání členů EJU v Londýně 12. července se na návrh syna zakladatele Kodokanu Džigora Kana Risei Kana všech osm členů shodlo na rozpuštění EJU a založení Mezinárodní judistické federace (IJF). +more Kano mladší dále žádal, aby sídlo této nové organizace bylo v Tokiu. Tento požadavek však tehdejší prezident Torti a spol. zamítly z důvodu velké vzdálenosti Japonska od dalších členských států. Tehdejší letecká doprava nebyla na vysoké úrovni. Sídlem IJF se tak stal neutrální stát v Evropě Švýcarsko.

Hlavním cílem IJF bylo dostat judo na olympijské hry tak, jak si přál Džigoro Kano. Velkým problémem však byl rozdílný pohled na judo od západního světa a toho japonského (Kodokan). +more Západní pohled byl více sportovní (soutěživý - váhové kategorie), naproti tomu tradiční pohled Japonců z Kodokanu byl spíše duchovní (hierarchie - zápasit by měli soupeři s podobnými, zkouškou ověřenými znalostmi). Hledání zlaté cesty zabralo několik let a stále není u konce. Prvním krokem vpřed byl návrh nového prezidenta IJF v roce 1952 v Curychu. Navrženým kandidátem byl Japonec Risei Kano, který byl zároveň prezidentem Kodokanu. Proti byla Francie zastoupena panem Bonet-Maurym, která navrhovala, aby prezidenti byli dva. Vše se nakonec vyřešilo obnovou Evropské judistické unie (EJU) a na mistrovství Evropy v Paříži v prosinci 1952 byl pan Risei Kano oficiálně zvolen prezidentem IJF. Počet členů IJF se tak zaokrouhlil na 30.

Na každoročním zasedání Evropské judistické unie (EJU) 29. listopadu 1953 v Londýně se novým členem stalo Československo, které zastupoval Zděnek Písařík. +more O komplikovanosti přijetí nových členů svědčí opětovné zamítnutí Maďarska. V roce 1954 měla EJU 13 členů (Belgie, Spojené království, Francie, NSR, NDR, Dánsko, Španělsko, Itálie, Lucembursko, Nizozemsko, Rakousko, Švýcarsko a Československo).

K uspořádání mistrovství světa dlouho chyběly finance. V březnu roku 1955 Argentina udělala vše proto, aby mohla mistrovství světa pořádat. +more Dokonce členům jejich národního svazu se podařilo sehnat dostatečný obnos na pokrytí nákladů mistrovství, jenže projekt nedopadl kvůli neochotě ostatních států do Argentiny přijet. V roce 1956 již byly jednotlivé země ochotny na mistrovství světa přijet a to do Japonska začátkem května. Během mistrovství světa proběhl druhý kongres IJF (první při vzniku IJF). Tehdy mělo IJF 17 členů, Japonsko, Belgie, Dánsko, Francie, Itálie, Lucembursko, Nizozemsko, Rakousko, Spojené království , Španělsko, Švýcarsko, Západní Německo, Spojené státy, Kanada, Kuba, Argentina, Austrálie. Na čekatelské listině o plnoprávným přijetí byly dva evropské státy Československo a Německá demokratická republika a další, převážně asijské země Jižní Korea, Thajsko, Filipíny, Čínská republika, Indonésie, Kambodža a dále Brazílie, Kostarika, Salvador nebo Nový Zéland. Na čekatelce bylo i Sársko, autonomní republika, která se však stala v roce 1957 po referendu součástí Západního Německa. Všech těchto 13 zemí se stalo po kongresu plnoprávnými členy IJF včetně Sárska.

V roce 1960 na zasedání MOV v Římě se podařilo z ekonomického důvodu především, prosadit Judo na olympijské hry v Tokiu 1964. Zápasy juda slibovali velkou návštěvnost a medializaci. +more Přijetí juda do rodiny olympijských sportů přimělo další země rozjet judistický program. Judistických soutěží se tak začali účastnit například Sověti, kteří velkou měrou přispěli k nové orientaci juda. Od roku 1972 je judo stabilní součástí olympijských her. V roce 1992 přibyla kategorie žen.

Shrnutí

1932 - vznik Evropské judistické unie (zanikla před 2. světovou válkou) * 1948 - obnovení Evropské judistické unie (prezident Dr. +more Aldo Torti) * 1951 - rozpuštění Evropské judistické unie a založení Mezinárodní judistické federace (IJF) * 1952 - prezidentem se stává Risei Kano a dochází k opětovnému založení EJU * 1953 - přijetí Československa do EJU (listopad) * 1956 - první mistrovství světa, přijetí Československa do IJF (květen) * 1960 - schválení juda do hlavního programu olympijských her v Tokiu 1964 * 1968 - vyřazení z olympijských her kvůli redukci sportů a sportovců * 1972 - judo se stává olympijským sportem natrvalo * 1992 - na olympijských hrách se poprvé objevily ženy.

Prezidenti IJF

Kontinentální unie

V roce 2007 mela IJF 191 národních svazů v 5 kontinentálních uniích:

Turnaje pořádané IJF

Mistrovství světa v judu - od roku 1956 * Turnaj mistrů v judu - od roku 2010 * Série turnajů Grand Slam a Grand Prix - od roku 2009

Pravidla

IJF je hlavním tvůrcem pravidel, jejichž neustálými změnami rok co rok znepříjemňuje život zápasníkům judo.

V současné době se IJF snaží vést judo populární cestou, srozumitelnou pro neznalého diváka. Reflektuje na jeho požadavky, jak by měl sport vypadat. +more Z bojového umění se tak během 50 let stal nový čistě zápasnický sport (na podobnou cestu se v posledních letech vydalo i Taekwondo (WTF). Začátkem nového tisíciletí byla tato cesta v jednotlivých turnajích velice markantní. Zápasníci judo se uchylovali maximálně k zvedačkám (pick-ups), útokům na nohu (leg-grabbing), strhům (sutemi-waza) a boji na zemi (ne-waza). Klasické tači-waza, které obnáší větší znalost juda a charakteristický nácvik (uči-komi) praktikovalo stále méně judoků. V roce 2009 se tak IJF usnesla zakázat leg-grabbing a pravidlo přišlo v platnost od roku 2010. Po velké vlně kritiky se zákaz zmírnil na přímý útok na nohu. Od roku 2011 je tak povoleno soupeře chytit za nohu v kombinaci nebo při provedení kontrachvatu. Každopádně techniky jako Kata-guruma, Kučiki-taoši, Morote-gari, Sukui-nage, ale i Te-guruma v zápasech prakticky vymizely.

Od roku 2013 již není v platnosti kontroverzní pravidlo jusei-gači, kdy o vítězi rozhodovali rozhodčí praporky. Hřebíkem do rakve mu byl zápas na olympijských hrách v Londýně mezi Japoncem Ebinumou a Jihokorejcem Čo.

Judogi (kimono)

Rozměry judogi jsou přesně definované podle pravidel IJF. Při nedodržení rozměrů se judoka nepřipustí k zápasu a soupeř vyhrává na fusen-gači (výhra bez boje). +more V roce 1980 došlo na olympijských hrách v Moskvě ve finále střední váhy mezi Švýcarem Rethlisbergrem a Kubáncem Azkuyem k nedodržení tohoto pravidla. Švýcarovi však rozhodčí dovolili nastoupit v judogi, které nesplňovalo tehdejší kritéria snad kvůli vlastní chybě (přišli na to až na základě upozornění).

Judogi je hlavním prvkem juda. Je tím co odlišuje judo od zápasu nebo samba. +more V žádném jiném sportu neexistuje, aby hlavní aktér využíval soupeřova obleku ve svůj prospěch (pozn. Aikido není sport, ale bojové umění). Bez judogi by nebylo judo a používání soupeřova judogi je tak hlavní podmínkou ke klasickému judu (využití soupeřovy energie), ne však nutnou (zápasnické judo).

Zajímavým pravidlem o judogi je jeho čistota. Judogi nesmí silně zapáchat a být jinak zašpiněné.

Krize

IJF si prošla řadou krizí. Snad nejznámější je celosvětová sportovní krize na přelomu 70. +more a 80. let, kdy řada státu bojkotovala olympijské hry a jiná mistrovství. V roce 1977 se mělo konat mistrovství světa v Barceloně. Španělé však dříve uznali nárok Číny na ostrov Tchaj-wan, jako většina zemí potom co Spojené státy přestaly nad Tchaj-wanem držet ochrannou ruku (začátek 70. let). Tchajwanci však byli řádnými členy IJF od vzniku této organizace. Startovali pod názvem Čínská republika. Španělská vláda odmítla Tchajwancům udělit víza a tehdejší prezident IJF Charles Palmer rozhodl o zrušení mistrovství světa 1977.

IJF vs. Kodokan Judo

Obě organizace fungují vedle sebe a spolupracují spolu. Každá však vede judo jiným směrem. +more Dnes již značně odlišným. Kodokan se drží své tradice juda jako bojového umění (sebeobrany). IJF popularizuje judo ve světě a vede ho sportovním (hravým) směrem - Sport pro každého. Ona spolupráce funguje především ve fázích vývoje. IJF přivede k judu hravé, soutěživé lidi, z nichž se následně rekrutují zájemci, které Kodokan zasvětí více do hloubky.

Odkazy

Reference

Literatura

Ju-Do - The Official Translation of the Magazine of the Kodokan, ročníky 1951-1953

Související články

Evropská judistická unue * Kodokan * Judogi

Externí odkazy

[url=http://www. ijf. +moreorg]ijf. org: oficiální stránky[/url] Mezinárodní judistické federace * [url=http://www. czechjudo. cz]czechjudo. cz[/url]: Český svaz juda (ČSJu) * [url=https://web. archive. org/web/20090526070931/http://www. eujudo. com/]eujudo. com: oficiální stránky EJU[/url] * [url=http://kodokanjudoinstitute. org]Kodokan[/url] - oficiální stránky.

Kategorie:Mezinárodní sportovní organizace Kategorie:GAISF Kategorie:ASOIF Kategorie:Sportovní organizace se sídlem v Lausanne Kategorie:Sportovní organizace založené roku 1932 Kategorie:Judo ve Švýcarsku