Cesko.wiki Nojd
Author
Albert FloresNojd je osada a základní sídelní jednotka nacházející se v okrese Litoměřice v Ústeckém kraji. Leží na severu České republiky, blízko hranice s Německem. Nojd se nachází ve východní části oblíbené turistické oblasti Děčínské vrchoviny. Osada se rozkládá v nadmořské výšce okolo 350 metrů. Nojd je součástí obce Horní Habartice a má okolo 150 obyvatel. Nojd je malá osada s řadou památkově chráněných budov a pozůstatků historického původu. Nejvýznamnější památkou je kostel Nanebevzetí Panny Marie, který pochází z 13. století a je jednou z nejstarších staveb v oblasti. Další památkou je pozdně barokní zámeček, který sloužil jako lovecký zámeček. Zámeček je obklopen rozlehlým parkem a je využíván k různým kulturním akcím a výstavám. V okolí Nojdu je řada možností pro turistiku a relaxaci v přírodě. Můžete si zavzpomínat na historii osady a procházet se malebnými uličkami s dochovanými roubenými domy. V okolí se nachází také několik přírodních památek, jako například skalní vyhlídka Ostrov nebo vodopád Susanina Soka, které lákají k návštěvě. Nojd je atraktivním turistickým cílem pro milovníky historie, přírody a klidu. Můžete si zde užít krásné procházky a dozvědět se více o historii a kultuře této malebné osady.
Knuda Leema Nojd, někdy také přepisováno noid (severosámsky ; lulejskou sámštinou ; jihosámsky ; skoltskou sámštinou ; terskou sámštinou ; kildinskou sámštinou ), byl sámský (laponský) šaman ve skandinávských zemích, představitel domorodého přírodního náboženství. Většina nojdských praktik zanikla během 17. století, v důsledku tlaku křesťanství a „civilizující“ raně novověké státní autority. Praktiky nojdů byly královskými (dánskými a švédskými) soudy označovány jako „magické“ nebo „čarodějné“, tedy hodné trestání a vykořenění.
_od_Knud_Leem){kind=link}
Některé sámské šamanské víry a praktiky se shodovaly s některými v sibiřských kulturách. Dnes již oficiálně žádný šaman neexistuje.
Popis a dějiny
Nojdové, sámští šamani, byli tradičně léčiteli a ochranáři. Nojdové měli roli zprostředkovatele mezi lidmi a duchy. +more K uskutečnění tohoto zprostředkování nojdové komunikovali s duchovním světem a zeptali se, jakou oběť musí člověk učinit, aby se mu mohlo vrátit dobré zdraví, aby byl úspěšný v lovu jídla a dokonce i aby bylo dobré počasí. Nojdi navrhovali oběti pro obnovení rovnováhy mezi smrtelným a nesmrtelným světem. Použitím tradičního bubnu, který je nejdůležitějším symbolem a nástrojem sámského šamana, nojd vyvolával pomoc od dobročinných duchů a uskutečnil cestu mimo tělo prostřednictvím „volné duše“ za pomocí dalších členů sídy (společenství). Sámové rozlišují mezi „svobodnou duší“ a více světskou „duší těla“; „duše těla“ není schopna překonat rozdělení, oddělující duchovní podsvětí od více světského, hmotného, reálného světa.
Nojd se mohl zapojit do jakékoliv záležitosti, která vyžadovala moudrost; říká se, že přijímali za své služby platby. Aktivity zahrnovaly hojení lidí, pomáhání dětem, rozhodování o sobech a jejich ochranu těch, kteří představovali nejdůležitější zdroj potravy a byly také používány jako platidlo.
Zdroje, z nichž se dozvídáme o nojdech, jsou soudní protokoly, příběhy, nástroje z archeologických vykopávek (jako jsou opasky) a misijní zprávy. Že byli nojdové potrestáni a v některých případech odsouzeni k smrti kvůli jejich „čarodějnictví“, by se snad mělo spíše interpretovat jako pokus o vymazání opozice vůči královské koruně. +more Podle zákona neexistovala žádná svoboda náboženství během většiny 19. století a dříve, neboť švédská luteránská církev byla jediným povoleným náboženstvím (s výjimkou pro některé dočasné cizince). Švédští kněží podporovali přesvědčení o tom, že nojdové provozují čarodějnictví.
Zbytky hudební tradice
U Sámů byla mimořádně důležitá šamanistická formy uctívání bubnování a tradičního zpěvu joik. Na šamanských obřadech byly zpívány některé joiky; tato paměť je uchována i ve folklórním textu (šamanský příběh).
Před nedávnem byly joiky zpívány ve dvou různých stylech, z nichž jeden je zpíván pouze mladými lidmi. Druhý joik může být identifikován s „mumláním“ joiků, připomínajícím zpěvy nebo magická kouzla.
Několik překvapivých vlastností písní joik lze vysvětlit porovnáním hudebních vzorů a kontrastu s hudebními vzory jiných kultur. V některých případech joiky napodobují přirozené zvuky. +more To může být v kontrastu s jinými cíli, konkrétně se alikvótním zpěvem a belcantem, kdy oba využívají lidských řečových orgánů k dosažení „nadlidských“ zvuků. V mnoha jiných kulturách jsou také přítomny alikvotní zpěvy a imitace zvuků v šamanismu. Zvukové imitace může sloužit i jiným účelům, jako jsou hry a jiné zábavy, stejně jako pro důležité praktické účely, jako je vábení zvířat během lovu.
Odkazy
Reference
Literatura
Kniha byla přeložena do angličtiny: * Název znamená „Šamani v Euroasii“, kniha vyšla také v němčině, estonštině a finštině. [url=https://web. +morearchive. org/web/20100102125239/http://www. akkrt. hu/main. php. folderID=906&pn=2&cnt=31&catID=&prodID=17202&pdetails=1]Místo vydavatele s krátkým popisem knihy (v maďarštině)[/url] . * * 13; 32 Skladby jsou [url=http://www. ubu. com/ethno/soundings/inuit. html]k dispozici online[/url] z webových stránek o etnopotiky Jerome Rothenberga. * * Název znamená: „Kouzelný buben a jasnovidné ženy. Sámské lidové pohádky“, série znamená: „Příběhy lidí“.