Nominativ

Technology
12 hours ago
8
4
2
Avatar
Author
Albert Flores

Nominativ (zkratka NOM, z lat. nominativus [casus] od nominare = nazývat, česky též názevník, jmenovatel či jmenovník) je mluvnický pád vyjadřující základní, slovníkový tvar (lemma) skloňovaného jména.

V mnoha jazycích včetně češtiny se nominativ označuje jako 1. pád.

Nominativ v češtině

Nominativu přísluší pádová otázka kdo, co?.

V češtině se nominativem (1. pádem) vyjadřuje: * podmět (muži jdou) a také větný člen, který se s podmětem shoduje, tj. +more: * jmenný přísudek (otec je horník), * doplněk (chodí bos), * přívlastek (obec Písek), * přístavek (Petr Bezruč, básník) a * příslovečné určení (jeho známá se jmenuje Jolana).

Kromě toho se nominativ používá tam, kde vyjadřuje název něčeho přívlastkem, který se neshoduje v ostatních pádech s určovaným jménem (v kraji Vysočina, o knize Babička, v deníku Právo). Takto užitému 1. +more pádu říkáme nominativ jmenovací. V některých případech si může shodný sklonný přívlastek s nesklonným nominativem jmenovacím konkurovat (v ulici Rambuskově nebo v ulici Rambouskova, ve městě Roudnici nebo ve městě Roudnice), deflektivizační tendence v češtině sílí pod vlivem angličtiny i pod vlivem formalizace a komputerizace vlastních jmen. V některých případech je však možná jen jedna možnost(ve čtvrti Jižní Město, nikoliv ve čtvrti Jižním Městě; vidím paní Novákovou, nikoliv vidím paní Nováková).

Nominativ se vyskytuje také v jednočlenných větách jmenných (Letadlo!), zejména pak v nápisech (Radnice, Východ), nadpisech (Nominativ) a titulech (Psohlavci).

Konkurence nominativu a instrumentálu

Ve vazbách přísudku jmenného se sponou si nominativ a instrumentál konkurují. Platí následující pravidla: * Pokud je sponou samostatné přídavné jméno, po slovese být se vždy používá nominativ: Matka je nemocná. +more Po slovese stát se se obvykle používá instrumentál: Karlův most se stal světoznámým. Nominativ je v tomto případě přípustný, ale užívá se výjimečně. * Pokud je sponou podstatné jméno, užívá se po slovese stát se vždy instrumentál. * Pokud je sponou podstatné jméno, užívá se po slovese být instrumentál tehdy, pokud je daný příznak platný pouze dočasně, aktuálně - zejména pokud jde o povolání, vykonávanou činnost: Otec je učitelem. Instrumentál se také často používá v odborném stylu pro zdůraznění rozdílu mezi podmětem věty a sponou: Vzorce jsou jen formálně jiným zápisem. Nominativ se používá, pokud je daný příznak považován za trvalý: Je to lhář. Pes je přítel člověka. Otec je dobrý učitel. Protože pravdivost lze považovat za trvalou hodnotu, je možné často užívanou vazbu: Je pravdou, že. považovat za chybnou. * Pokud je sloveso být spojeno se slovesem fázovým nebo modálním, obvykle se u podstaných jmen užívá instrumentál: Přestal být dobrým učitelem. Chtěl bych být medvídkem.

Nominativ v němčině

V němčině má nominativ následující funkce: * podmět - Subjekt (Das Wasser steigt immer noch. ) * jmenný přísudek - prädikativer Nominativ (Hanna ist Journalistin. +more) a * oslovení - Anredenominativ (Denise, du hast schon wieder gewonnen. ).

Odkazy

Externí odkazy

Reference

Literatura

Havránek, Bohuslav - Jedlička, Alois. Stručná mluvnice česká. +more 2. vyd. Praha: Nakladatelství Fortuna, 2002, s. 56. . * Gallmann, Peter. Duden - Die Grammatik. 7. Aufl. Mannheim, Leipzig, Wien, Zürich: Dudenverlag, 2005. s. 817-822. .

Související články

Skloňování * České skloňování * Podstatná jména * Česká podstatná jména

Kategorie:Pády

5 min read
Share this post:
Like it 8

Leave a Comment

Please, enter your name.
Please, provide a valid email address.
Please, enter your comment.
Enjoy this post? Join Cesko.wiki
Don’t forget to share it
Top