Přístavek

Přístavek (apozice) je větný člen, druh shodného přívlastku. Je tvořen podstatným jménem, popřípadě zájmenem nebo slovním spojením ve funkci podstatného jména. V širším pojetí může přístavek obdobným způsobem doplňovat (duplikovat) i nejmenný větný člen.

Tak jako ostatní druhy přívlastků, i tento může podávat doplňující, upřesňující nebo vysvětlující informaci k rozvíjenému podstatnému jménu. Podle Jazykové příručky ÚJČ se přístavek liší od přívlastku tím, že řídící podstatné jméno nespecifikuje, ale jiným způsobem pojmenovává totéž, mnozí jazykovědci však rozlišují restriktivní (význam zužující) a nerestriktivní přístavky.

Stejně jako všechny shodné přívlastky, i shodný přístavek se s rozvíjeným podstatným jménem shoduje v pádě, čísle i rodu. Jan Gebauer a Václav Ertl považovali nominativ jmenovací za neshodný přístavek, nyní je zvykem ho (případně i jiné, podobné formy citativu) klasifikovat jen jako neshodný přívlastek.

Druhy podle významu

Typologie přístavků není ustálená. Jazyková příručka Internetové jazykové poradny ÚJČ (2008) podle významového vztahu k rozvíjenému výrazu rozlišuje tyto druhy přístavků: * zařazující a hodnotící ** shrnující (může být uvozen slovy zkrátka, prostě, jednoduše apod. +more) - podtyp zařazujícího a hodnotícícho * konkretizující ** výčtový (může být uvozen výrazy například, zejména, mimo jiné, tedy, tj. apod. ) - podtyp konkretizujícího * vysvětlující (může být uvozen výrazy tj. , tzv. , totiž, tedy, a to apod. ).

Druhy podle gramatické formy

V některých případech, zejména u rozvitých přístavků, se gramatickou formou rozlišuje významová role podobně jako je tomu u ostatních rozvitých přívlastků.

Volný přístavek

Přístavek volný (volně připojený) vysvětluje nebo vykládá představu označenou v rozvíjeném členu. Významově a syntaxí se podobá vedlejší větě vztažné nebo vložené větě vysvětlovací. +more Přístavek volný je vysvětlovací obměnou výrazu základního. Ve spojení s přístavkem volným se základním výrazem vyjadřuje pojem užší, přístavkem pojem širší, tj. přístavek pouze vytýká některý ze znaků toho pojmu jako vysvětlení (explikaci), jako pomůcku k zařazení, ale není ho zapotřebí k vymezení nebo k rozlišení.

Volný přístavek stojí za rozvíjeným výrazem a od ostatních větných členů se odděluje čárkou. Může být jednoslovný i víceslovný.

Příklady (přístavek je označen kurzívou): * Jan Hus, kazatel, byl upálen v Kostnici. * Prahou, hlavním městem České republiky, protéká řeka Vltava. +more * Hlavním městem České republiky, Prahou, protéká řeka Vltava.

Volný přístavek může být uvozen vazbami jako totiž, a to. Na spojení slovy to jest lze rovněž pohlížet jako na přístavkové. +more Volným přístavkem je i akademický titul uváděný za jménem.

Těsné přístavky

Přístavek těsný (těsně připojený) obvykle zužuje význam rozvíjeného slova, syntaxí i významem se podobá nominativu jmenovacímu, od nějž se liší zejména tím, že si při skloňování zachovává ohebnost ve shodě s rozvíjeným jménem (s paní kněžnou, o městě Praze). Takový přístavek těsný je nedělitelnou částí celého rozvitého výrazu. +more Ve spojení s přístavkem těsným se základním výrazem vyjadřuje pojem širší a přístavkem pojem užší, tj. přístavek zužuje význam základního jména a je nutný k jeho vymezení nebo rozlišení, tj. distinkci nebo determinaci.

Mnohdy, například u krátkých, nerozvinutých či málo rozvinutých přístavků a v případech, kdy mezi vysvětlujícím a určujícím významem přístavku není zřejmý rozdíl, se však tento rozdíl stírá a používá se těsná forma i pro vysvětlující význam, volná forma je pak příznakem důrazu či citovosti. Za těsný přístavek se považuje i ten, který je s rozvíjeným jménem spojený spojkami aneb, čili, neboli (např. +more chlorid sodný neboli kuchyňská sůl), přestože jde o vysvětlující význam.

Těsný přístavek stojí rovněž zpravidla za rozvíjeným výrazem a od ostatních větných členů se čárkou neodděluje (přístavek je označen kurzívou): * Kazatel Jan Hus byl upálen v Kostnici. (Slovy Jan Hus se upřesňuje slovo kazatel - zároveň tím zužuje jeho význam - věta znamená: „Kazatel, který se jmenuje Jan Hus, byl upálen v Kostnici. +more“) * Hlavním městem České republiky Prahou protéká řeka Vltava. (Základem sdělení je, že hlavním městem České republiky protéká řeka Vltava, a jméno města je doplňující informací - správněji by měl být použit přístavek volný, protože tato informace nezužuje rozsah prvního určení. ).

V některých případech však může být za přístavek z obsahového hlediska považován první z dvojice po sobě následujících členů. Významově však v takovém případě jde o přístavek vysvětlující, nikoliv restriktivní (význam zužující): * Kazatel Jan Hus byl upálen v Kostnici. +more (Slovo kazatel upřesňuje profesi Jana Husa - v tomto významu znamená věta totéž co „Jan Hus, kazatel, byl upálen v Kostnici“. ) * Hlavním městem České republiky Prahou protéká řeka Vltava. (Základem sdělení je, že Prahou protéká řeka Vltava, a mimo to věta sděluje postavení Prahy v republice - tj. věta by znamenala „Prahou, hlavním městem České republiky, protéká řeka Vltava“. ).

Těsným přístavkem je v podstatě i příjmení, je-li uváděno obvyklým způsobem současně s křestním (rodným) jménem (také může být za přístavek považováno křestní jméno vůči příjmení). Podobným způsobem se připojují i různé přezdívky a tituly, například Mistr Jan Hus, František kardinál Tomášek apod. +more Akademické tituly uváděné před jménem jsou těsnými přístavky; akademické tituly za jménem jsou volnými přístavky a pokračuje-li za nimi věta dále, jsou oddělovány z obou stran čárkou: (Prof. RNDr. Josef Vopička', CSc. , Dr. rer. nat. , vedoucí katedry XY. , dobrušský rodák,' obdržel Čestnou plaketu města Ulánbátar. ). Liší se výklady, zda a kdy tituly hodnotit jako přístavky zařazující, hodnotící, vysvětlující či konkretizující.

V některých případech si užití těsného přístavku určujícího konkuruje s užitím nominativu jmenovacího, přičemž záleží na jazykových zvyklostech a vývoji jazyka, která z možností je u kterých spojení preferována: * do města Brna (Brno je těsný přístavek rozvíjející slovo město) × do města Brno (Brno je nominativ jmenovací) * v časopise Mladém světě × v časopise Mladý svět Je-li přívlastkem osobní jméno, ve spisovném jazyce se používá jako přístavek shodný. V nespisovném jazyce však sílí tendence nahrazovat zejména v případě příjmení tvar vokativu tvarem nominativu (pane Novák místo pane Nováku).

Širší pojetí přístavku

V širším pojetí je přístavek chápán jako větný člen, který označuje tutéž skutečnost jako rozvíjený větný člen. Přístavkem pak může být libovolný větný člen: * Podmět: Karel IV. +more, významný český panovník, byl císařem Svaté říše římské. * Přísudek: Chlapec plakal, usedavě plakal. * Předmět: Tatínek čte knihu, válečný román'. * Přívlastek: Unavený, zmožený chlapec se vrátil domů. * Příslovečné určení: Vrátil se domů, do Čech. * Doplněk: Chlapec se cítil unaven, zmožen'.

Přístavek je třeba rozlišovat od několikanásobného větného členu, který označuje různé jevy skutečnosti: * Děda Lebeda, vysloužilý námořník (přístavek), potkal v lese kamaráda. x Děda Lebeda a vysloužilý námořník (několikanásobný větný člen) se potkali v lese.

Bez znalosti kontextu a bez užití spojky tento rozdíl nemusí být vždy zřejmý: * Děda Lebeda, vysloužilý námořník, Jája a Pája šli do lesa. (?)

Reference

Literatura

Související články

Věta (lingvistika)

Externí odkazy

Kategorie:Větné členy