Cesko.wiki Čárka (interpunkce)
Author
Albert FloresČárka je interpunkční znaménko a matematická značka.
Interpunkční znaménko
Jako interpunkční znaménko se používá k oddělování jednotlivých vět v souvětí, částí rozvitých větných členů, vložených a osamostatněných částí vět (vsuvky, oslovení apod. ). +more Její význam spočívá především v zpřehlednění složitějších větných konstrukcí. Často má i zásadní vliv na význam věty.
Pravidla používání čárky se v jednotlivých jazycích různou měrou liší.
Historie
Čárka byla jedním z prvních interpunkčních znamének. Ve +more_století_př. _n. _l. '>3. století př. n. l. Aristofanés Byzantský vymyslel systém značek (distinctiones), které oddělovaly verše a naznačovaly množství dechu potřebného k dokončení každého úseku textu čteného nahlas. Použití se v té době neřídilo mluvnickými pravidly, ale tzv. pauzovým principem, který se používal i v následujících tisíciletích. Různé délky pauzy se označovaly tečkou ve spodní (krátká pauza: . ), střední ( · ) nebo horní (dlouhá pauza: ˙ ) části řádku.
Značka používaná v současnosti se vyvinula z šikmého lomítka (virgula suspensiva: / ), které se používalo od 13. +more do 17. století k vyznačení pauzy. V 16. století se virgula posunula do dolní části řádku a získala dnešní podobu .
Pauzový princip byl opuštěn během 18. +more a 19. století. Místo něj se začala uplatňovat pravidla respektující syntaxi vět.
Čeština
V češtině se používání čárky řídí těmito pravidly:
Souvětí
Čárkou se oddělují: # souřadně spojené věty hlavní i vedlejší, nejsou-li spojeny spojkami a, i, ani, nebo, či s významem slučovacím; #* Ráno jsem vstal, nasnídal jsem se a šel jsem do práce. #* Ptal se, kdo to byl a co chtěl. +more #* ale: Přijedeme v sobotu nebo v neděli. # věty podřazené od vět nadřazených. #* Vím, že to není pravda. #* Řekl, že se ještě ozve, a pak se rozloučil. - spojka a je použita ve významu slučovacím, čárka před ní odděluje předchozí vloženou podřazenou větu.
Čárka se klade i před spojky a, i, ani, nebo, či, mají-li jiný význam než slučovací (odporovací, stupňovací, vylučovací, důsledkový, vysvětlovací apod. ). +more Čárka se proto píše před spojovacími výrazy a proto, a tudíž, a tak, a tedy, a sice, a to apod. :Vedoucí onemocněl, a proto byla dnešní porada zrušena. :Přijdu buď v sobotu, nebo v neděli.
Věta jednoduchá
Čárkou se oddělují složky několikanásobného větného členu, nejsou-li spojeny spojkami a, i, ani, nebo, či s významem prostě slučovacím. Jednotlivé složky takového několikanásobného větného členu mohou být přiřazeny k sobě bez spojek nebo spojeny různými spojovacími výrazy.
Postupně rozvíjející přívlastky se čárkou neoddělují.
Vložené a volně připojené výrazy
Čárkou se také zpravidla oddělují výrazy, které jsou do věty vloženy nebo jsou k ní volně připojeny. Jsou to zejména: * volný přívlastek a přístavek; * osamostatněný větný člen, který je ve větě zastoupen zájmenem; * dodatkově připojený větný člen; * vsuvky (mají-li však oslabenou větnou platnost, oddělovat se nemusejí); * složitější infinitivní a přechodníkové konstrukce (volitelně); * pozdrav; * oslovení (vokativ); * citoslovce.
Typografie
Při typografickém zpracování textu (v tisku, na počítači, na psacím stroji apod. ) se dodržují tyto zásady umístění čárky: * Čárka se klade bezprostředně za předcházející slovo (bez mezery), mezi čárku a následující slovo se klade (jedna) mezera. +more :Správně: :: pes, kočka :Nesprávně: :: pes , kočka :: pes ,kočka :: pes,kočka.
Výjimku tvoří zápis desetinných čísel, kde se mezera neklade: 3,14 (viz #Matematický symbol|Matematický symbol).
* Nikdy se čárka neklade na začátek řádku, vždy musí být na stejném řádku jako předcházející slovo (s nímž tvoří jeden celek). :Správně: :: pes, :: kočka :Nesprávně: :: pes :: , kočka
Matematická značka
V mnoha evropských jazycích (včetně češtiny) se čárka používá jako desetinná čárka, která odděluje celou část čísla od desetinné části. Například 3,14 znamená „tři celé (a) čtrnáct (setin)“. +more V tomto kontextu se jedná o jediné číslo, nikoliv čísla dvě - 3 a 14.
Zejména v anglofonním prostředí se jako desetinná značka místo čárky používá tečka (3.14); ve frankofonním prostředí se používá čárka (3,14).