Národopisná fotografie

Technology

12 hours ago

Author

Albert Flores

Národopisná fotografie (etnografická fotografie) je odvětví fotografické tvorby jejímž cílem je dokumentovat lidové zvyky, kroje, předměty, stavby a podobně. V širším slova smyslu lze do tohoto oboru zahrnout i fotografie z oboru živnostenského portrétu, dokumentární, reportážní, sociologické či cestopisné fotografie. V užším slova smyslu se jedná o fotografie, které mají výslovně sloužit k domumentaci národopisných skutečností. Důležitou součástí národopisné fotografie je její přesný popis a datace.

+more images (2)

Historie

Nejstarší fotografie národopisného charakteru vznikaly ve fotografických portrétních ateliérech. Od osmdesátých let 19. +more století se stalo zhotovení fotografické podobenky finančně dostupným pro městské i venkovské obyvatelstvo. Živnostenské fotoateliéry tedy zhotovují portréty, fotografie postavy nebo skupin osob a tak zachycují zpravidla slavnostní kroje. V této době bylo zvykem nechávat si zhotovit takovouto fotografii při nějaké významné události (konfirmace, narukování na vojnu, svaba, pohřeb. ) nebo na památku pro příbuzné. Rozmístění fotografovaných osob na skupinových fotografiích mělo svá zavedená pravidla, a tak je z fotografie možné vyčíst rodinnou hierarchii i vzájemné vztahy fotografovaných. Tato pravidla byla velmi podobná po celé Evropě i v zámoří. Zajímavými dokumenty bývají nejen rodinné skupinové fotografie, ale i školní, profesní či zájmové skupiny (ochotnické divadelní spolky, řemeslnické a jiné profesní skupiny, stolní společnosti a podobně).

Archivy místních fotografických ateliérů pak často obsahovaly fotografie jedné osoby v různých fázích života či zachycovaly několik generací jedné rodiny. Řada takovýchto archivů byla ale po zrušení soukromých živností zničena.

Vývoj fotografické techniky umožnil fotografům vypravovat se za fotografiemi z městského ateliéru do obcí a autentického prostředí. Lidé jsou pak zobrazováni ve svém přirozeném prostředí. +more Delší expoziční časy zpočátku omezovaly možnosti fotografa pouze na statické snímky, případně na aranžované "výjevy". S dalším zvyšováním citlivosti fotografických desek pak bylo možné zachycovat i přirozené scény ze života. Dalšími obory národopisné fotografie byla dokumentace lidových staveb, předmětů, výrobků, jednotlivých součástí oděvů (krajky, výšivky) atd.

Velkým podnětem pro rozvoj národopisné fotografie byl zájem společnosti o národopis v závěru 19. a na počátku 20. +more století. Takovým impulzem byla na území dnešní České republiky příprava Národopisné výstavy českoslovanské v roce 1895 v Praze. Tehdy vznikly rozsáhlé soubory dokumentárních fotografií (například soubor fotografií Františka Durase ze Slánska).

Fotografové, kteří se věnovali národopisné fotografii

Čeští a moravští fotografové

Josef Braun * Ferdinand Bučina (Horňácko) * František Duras (Slánsko) * Wilhelm Horn (Morava) * Karel Katholický * František Kretz (Slovácko) * Josef Matzura (německojazyčné oblasti na Moravě) * Karel Plicka (Slovensko) * František Pospíšil * Josef Šíma (Horňácko) * Bohumil Vavroušek (lidová architektura Čechy, Morava, Slovensko, Podkarpatská Rus) * Josef Vlček (Horňácko)

Zahraniční fotografové, působící na území českých zemí

Erwin Raupp (Slovácko)

Zahraniční fotografové

Guido Boggiani (Indiáni jižní Ameriky) * Pavel Socháň (Slovensko) * Edward S. +more Curtis (fotografie severoamerických indiánů).

File:Třtice stodola (Duras). jpg|thumb|František Duras: Stodola v obci Třtice, počátek 20. +more století (před rokem 1904) File:Sochan (05). jpg|Pavel Socháň: Před domem, okolí Nitry File:Raupp Cikán Kubík, z hudců ve Velké. jpg|Erwin Raupp: Cikán Kubík, z hudců ve Velké, z cyklu Moravská Hellas (před rokem 1907) File:Bucina-jvorniky-procesi. jpg|Ferdinand Bučina: Procesí na Horňácku (40. léta 20. století) File:Ascension of Virgin Mary in Juszczyna, hostess 2. jpg|Ženský kroj z Žywieckých Beskyd, 2016.