Cesko.wiki Parožnatky
Author
Albert FloresParožnatky (Charophyceae Rabenhorst, 1863) jsou nejsložitější zelené řasy a patrně nejbližší příbuzní vyšších zelených rostlin. Jejich předky nacházíme v sedimentech 350 milionů let starých.
Popis
Parožnatky mají až 1 metr dlouhé pletivné stélky, se zřetelně rozlišitelnými dlouhými článkovanými buňkami a krátkými buňkami uzlin, ze kterých přeslenovitě vyrůstají boční větve. K podkladu jsou přichyceny pomocí rhizoidů. +more Celá rostlina připomíná přesličky. Buněčná stěna parožnatek je často inkrustována uhličitanem vápenatým. V chloroplastech obsahují fotosyntetická barviva a, b a betakaroten. Primárním produktem fotosyntézy je škrob (někdy i oleje). Mitóza je otevřená.
Rozmnožování
Nepohlavní rozmnožování probíhá fragmentací stélky, odnožováním a tvorbou rozmnožovacích tělísek, která jsou mezi rhizoidy. Netvoří se zoospory.
Pohlavní rozmnožování se děje oogamií. Gametangia se vyvíjejí v místech větvení postranních větévek, jednotlivé druhy jsou jednodomé nebo dvoudomé. +more V kulovitých oranžově zbarvených antheridiích, se tvoří asymetrické, dvoubičíkaté spermatozoidy. V oogoniu vzniká oosféra se svým obalem, zvaným sporostegium s temenní korunkou z 5 nebo 10 buněk. Po celém oogoniu jsou šroubovitě uspořádaná sterilní vlákna. Po oplození vzniká z vaječné buňky zygota s pevnou stěnou, na její stavbě se podílejí i šroubovitě uspořádaná jalová vlákna. Zygota srůstem se sporosteigem dává vznik sporokarpu (tmavočervený). Z něj pak po období klidu vyrůstá tzv. prochara, mladá rostlinka podobná prvoklíčku mechorostů. Prochara má dvě vlákna, jedno z nich je pozitivně geotropické a následně se rozrůstá v rhizoidy. Druhé vlákno je vzpřímené, fototropické, a později jeho vrcholová buňka oddělí první přeslen bočních větví.
Výskyt
Parožnatky rostou ve sladkých, čistých, mělkých, stojatých i mírně tekoucích vodách na písčitých nebo bahnitých dnech, na kterých vytvářejí rozsáhlé porosty. V moři zcela chybí, rostou ale v brakických vodách a slaných vnitrozemských vodách. +more Jsou citlivé na zvýšenou koncentraci minerálních hnojiv a díky splachům z polí mizí rychle z přírody. Uchovávají se v sedimentech a jejich zvápenatělé stélky se podílely na vzniku minerálu travertinu.
Systém
Charophyceae sensu stricto jsou blízce příbuzné poměrně jednoduchým kokálním řasám z třídy Klebsormidiophyceae, s nimiž mají shodný průběh mitózy a morfologii spermatozoidů. V některých systémech se proto tyto řasy řadí rovněž mezi parožnatky, a to na úroveň řádů. +more Charophyceae s. s. se tak stává řádem Charales.
Literatura
Dostál P. , Evoluce a systém stélkatých organismů a cévnatých výtrusných rostlin, Praha 2006, * Kalina T. +more, Systém a vývoj sinic a řas, Praha - Karolinum 2001, * Kubát K. , Kalina T. , Kováč J. , Kubátová D. , Prach K. , Urban Z. , Botanika, Praha - Scientia, spol. s. r. o. 1998, * Kincl L. , Kincl M. , Jakrlová J. , Biologie rostlin pro 1. ročník gymnázií, Praha - Fortuna 2003,.
Externí odkazy
[url=http://www.sinicearasy.cz/134/Charophyceae]Sinice a řasy.cz Třída Charophyceae[/url]