Posouvání hlásek

Posouvání hlásek je termín z germanistiky, který označuje hláskové přeměny při vývoji jazyků:

* #První posouvání hlásek|První posouvání hlásek - vznik germánských jazyků * #Druhé posouvání hlásek|Druhé posouvání hlásek - vznik němčiny

První posouvání hlásek

Prvním posouváním hlásek se označují hláskové přeměny, které vedly k vyčlenění germánských jazyků ze skupiny indoevropských jazyků. Je nazýváno také germánské posouvání hlásek. +more Pojem zavedl Jacob Grimm v r. 1822. Proces není možné zcela přesně časově vymezit; odhaduje se, že začal kolem roku 2000 př. n. l. a byl ukončen kolem roku 400 př. n. l.

* neznělé explozívy p, t, k se změnily ve spiranty f, þ, ch *: pater → fadar (otec) * znělé explozívy b, d, g, se změnily na neznělé explozívy p, t, k *: genu → kniu (koleno) * aspirované explozívy bh, dh, gh ze změnily ve znělé spiranty w, ð, g *: ghost → gast (host)

Vyčlenění germánských jazyků bylo doprovázeno i změnami v systému samohlásek.

Druhé posouvání hlásek

Jako druhé posouvání hlásek se označuje proces přeměny v systému souhlásek germánských jazyků, které vedly k vyčlenění (horní) němčiny v 5. +more-9. století. Proto se někdy také nazývá hornoněmecké posouvání hlásek: * neznělé explozívy p, t, k se změnily v afrikáty pf, tz, ch *: holta → holz (dřevo) *: appla → apful (jablko) * znělé explozívy b, d, g, se změnily na neznělé explozívy p, t, k *: dag → tag (den) * aspirované þ ze změnilo v d *: broþar → bruoder (bratr).

Při vzniku horní němčiny došlo i k paralelním změnám v systému samohlásek (např. vzniku dvouhlásek staré horní němčiny).

Kategorie:Germánské jazyky Kategorie:Etymologie Kategorie:Fonetika