Pyroklastický proud

22. ledna 2018. Délka jeho trasy činila 4 km. Pyroklastický proud označovaný také jako žhavé mračno (fr. nuée ardente) je často se vyskytující projev explozivních sopečných erupcí.

Jde o rychle pohyblivou, fluidizovanou směs žhavých sopečných plynů, úlomků magmatu a sopečného popela, jejíž teplota dosahuje od 100 do 1100 °C. V důsledku své větší hustoty než vzduch se pohybuje (podobně jako lavina) po sopečném svahu dolů velkými rychlostmi (100-700 km/h). +more Těmito vlastnostmi je jednou z nejnebezpečnějších a nejvíce devastujících forem vulkanismu. Od roku 1500 mají společně s pyroklastickými přívaly na svědomí okolo 91 tisíc životů (33% z celkového počtu potvrzených obětí sopečné činnosti), což je nejvíc ze všech sopečných jevů. Pyroklastické proudy se vyskytují při explozivních erupcích viskózního magmatu.

U velmi silných či freatomagmatických erupcích, bohatých na plyn, může vznikat pyroklastický příval, který je ještě nebezpečnější než pyroklastický proud.

Etymologie

Slovo „pyroklastický“ je složenina dvou řeckých slov: πῦρ (v překladu „oheň“) a κλαστός (což znamená „rozbitý na kusy“). Pro stejný jev, který během noci září, se také užívá nuée ardente (francouzsky „hořící mrak“). +more Tento název se používal v roce 1902, při známé katastrofální erupci Mont Pelée na karibském ostrově Martinik. V odborné cizojazyčné literatuře (zejména té psané anglicky) se dá často narazit na zkratku PDC (angl. „pyroclastic density current“).

Příčiny vzniku

Colima. +more Příčiny vzniku pyroklastických proudů jsou následující: * Gravitační kolaps nestabilního sopečného dómu či lávové jehly. * Sesuv části sopky a následná laterální erupce. * Gravitační kolaps erupčního sloupce pří erupci pliniovského typu: během takové erupce je sopečný materiál konvenčním prouděním vyvrhován desítky kilometrů do atmosféry v podobě erupčního sloupce. Pokud je proudění narušeno, dochází k jeho kolapsu a materiál následně „steče“ po svazích v podobě pyroklastických proudů. * Gravitační kolaps erupčního sloupce při erupci vulkánského typu: vulkán vyvrhuje velké množství materiálu, jehož hustota je mnohem větší než okolního vzduchu. * „Zpěnění“ lávy během procesu jejího odplynění při erupci.

Nebezpečí pyroklastických proudů

Mexiku, 1982. +more Pyroklastické proudy jsou pro obrovskou teplotu a rychlost nejnebezpečnější projev sopečné činnosti, daleko nebezpečnější než samotná tekoucí láva. Člověk, kterého proud pohltí umírá v průběhu pár vteřin na tepelný šok. Popřípadě ho udusí sopečné plyny a popel. Lidé, které jen zasáhne okraj proudu nebo se nacházejí blízko konce jeho postupu, dokáží přežít, ovšem mnohdy utrpí těžké popáleniny a poškození dýchacího ústrojí.

Pyroklastické proudy před sebou hrnou masu vzduchu. Vzniká tak před nimi rázová vlna, zodpovědná za podstatnou část škod. +more Neexistuje proti nim žádná účinná pasivní ochrana (hráze či kanály). Díky své rychlosti a setrvačnosti dokáží překonat určité reliéfní překážky. Jsou schopné se pohybovat do kopce či opustit údolí své trasy a dostat do vedlejšího. Umí se snadno pohybovat po vodní hladině. Během výbuchu karibské sopky Soufrière Hills v roce 1997 byl nafilmován pyroklastický proud putující do vzdálenosti asi 1 km od pobřeží. Podle studie německé univerzity v Kielu při styku s vodou se potopí těžší částice, voda se začne horkem vypařovat, a odlehčený proud popela a plynů poháněný párou se pohybuje ještě rychleji než předtím na pevnině. Objemné pyroklastické proudy dokáží při vstupu do moře vyvolat vlny tsunami.

Na svém kontě mají dlouhou řadu vědců a vulkanologů, které zaskočily leckdy i v místech, která dotyční považovali za bezpečná. Vulkanolog USGS, +more_Johnston'>David A. Johnston, zemřel při erupci americké sopky Mount St. Helens v roce 1980. Celý svah hory se sesunul a ihned nato vznikl masivní pyroklastický proud. Pozorovací stanoviště, ležící 8 km od sopky, se rozkládalo přímo v dráze proudu. Ten pokračoval ještě dalších 22 km, než se jeho postup zastavil. Dalšími oběťmi z vědecké obce byli například manželé Krafftovi a Harry Glicken, kteří spolu s dalšími 41 lidmi zahynuli při pozorování erupce japonské sopky Unzen.

Pyroklastické proudy známých erupcí

Oběti erupce Vesuvu z roku 79, Herculaneum. +more Zničené město St. Pierre na Martiniku (1902). * Vesuv: erupce v roce 79 způsobila šest pyroklastických proudů, z nichž každý předcházel pyroklastický příval. Římské město Herculaneum postihly všechny. Jeho obyvatelé zemřeli při prvním zásahu. Teplota se zde pohybovala mezi 240 až 370 °C (jiný zdroj uvádí 500-600 °C). Ke vzdálenějším Pompejím se dostal jen šestý proud v závěru erupce, s označením F-6. Nicméně ještě předtím město zasáhly přívaly S-4, S-5, S-6 a S-7. Zemřelo 1 500 až 3 500 lidí, ovšem některé odhady hovoří dokonce o 16 tisících obětech.

* Krakatoa: výbuch ostrovní sopky v roce 1883, ležící uprostřed Sundského průlivu mezi indonéskými ostrovy Jáva a Sumatra, generoval masivní pyroklastické proudy. Při vstupu do moře byly primární příčinou vzniku série vln tsunami, které dosahovaly výšky až 46 m a vyžádaly si 30 tisíc obětí.

* Mont Pelée: tento vulkán na karibském ostrově Martinik způsobil jednu z nejtragičtějších sopečných erupcí. Pyroklastické proudy o velmi vysoké teplotě (1 100 °C - podle částečně roztavených skleněných artefaktů) pohltily město St. +more Pierre. Z 30 tisíc obyvatel přežili jen tři osoby. Co do počtu obětí je to dodnes největší neštěstí, způsobené pyroklastickým proudem. * Agung: nejsilnější vulkanická událost na území Indonésie od roku 1883 produkovala pyroklastické proudy, jenž doputovaly až 15 km od kráteru. Zapříčinily smrt 1100-1500 osob.

* Mount St. +more Helens: když se na jaře 1980 začala po staletém období klidu probouzet americká St. Helens, tak se stoupající magma odklonilo a hromadilo se pod jejím severním svahem. Ten se vyboulil až o 150 m. 18. května 1980 se celé úbočí sesunulo a uložené magma, nasycené sopečnými plyny, okamžitě expandovalo. Vznikl masivní pyroklastický proud o teplotě 360 °C, který nakrátko mohl překonat dokonce rychlost zvuku. Urazil vzdálenost 30 km a během pár minut zničil území o ploše 600 km², což je víc než rozloha Prahy. Zemřelo 57 osob, včetně vulkanologa Davida A. Johnstona, který sopku monitoroval ve vzdálenosti 8 km.

* Unzen: při probuzení této japonské sopky v roce 1991, se objevovaly jen malé proudy. Čtyři desítky novinářů a vědců, mezi nimiž byli manželé Krafftovi či Harry Glicken, se +more_červen'>3. června vydali blíže k vulkánu. Následně se uvolnil nečekaně velký pyroklastický proud a všechny přítomné usmrtil. * Fuego: erupce v roce 2018 způsobila pyroklastické proudy, jenž se staly příčinou smrti oficiálně 190 osob. Podle zdejších obyvatel však mohlo zemřít 2 tisíce a podle místní organizace dokonce 2 900 lidí.

* Semeru: silné deště podemlely lávový dóm na vrcholu. Při jeho kolapsu +more_prosinec'>4. prosince 2021 vzniknul silný pyroklastický proud, který usmrtil 57 osob a další stovku zranil.

Zajímavosti

V roce 1963 astronom NASA, Winifred Cameron, naznačil, že klikatá údolí na povrchu Měsíce (např. Scroterovo údolí) mohla být zformována měsíční obdobou zemských pyroklastických proudů.

Galerie

File:Computer animation showing May 18, 1980 St Helens landslide. png|Znázornění sesuvu a laterální erupce +more_Helens'>St. Helens 18. května 1980, což vedlo k vzniku masivního pyroklastického proudu. File:Mayon pyroclastic flow. jpg|Pyroklastický proud na svahu Mayon. File:Volcan de Fuego pyroclastic flows - october 1974 eruption. jpg|Žhavá mračna při erupci guatemalské Fuego roku 1974. File:Pyroclastic Flow St. Helens. jpg|Depozita proudu sopky St. Helens. File:Pelee 1902 2. jpg|Žhavé mračno při výbuchu Mont Pelée v roce 1902.

Odkazy

Reference

Literatura

Sigurdson, Haraldur: Encyclopedia of volcanoes. Academic Press, str 546-548.

Související články

Vesuv

Externí odkazy

[url=http://pubs. usgs. +moregov/gip/msh//pyroclastic. html]Definice[/url] podle USGS * [url=https://web. archive. org/web/20120323141226/http://www. maniacworld. com/erupting-volcano. htm]Pyroclastic flow videos[/url].

Kategorie:Geologická terminologie Kategorie:Vulkanologie Kategorie:Sopečné erupce