Roháč obecný

Roháč obecný (Lucanus cervus (Linné, 1758)) je nejznámější představitel brouků z čeledi roháčovitých a největší brouk Evropy.

Výskyt

Žije v dutinách starých stromů a v mrtvých pařezech v lesích a hájích. S odstraňováním starých stromů a pařezů mizí i přirozené prostředí a zdroj obživy tohoto brouka. +more Snižuje se tak populace roháče obecného, ale i ostatních druhů brouků žijících ve stejném prostředí a roháč obecný se tak dostává na světový seznam ohrožených druhů.

V České republice byl rozšířen v listnatých lesích po celém území, dnes je však jeho výskyt lokalizován do několika oblastí. Nejhojněji se pak vyskytuje na jižní Moravě.

Biologie

Larva

Larvy, které mají tvar podobný písmeni „C“, jsou slepé a živí se rozkládajícím se dřevem pařezů, starých stromů a keřů, hnijících kůlů plotů v kompostových hromadách a listovkách. Larvy mají měkké, krémově zbarvené průsvitné tělo se šesti oranžově zabarvenýma nohama a oranžovou hlavou, na které se vyjímají ostrá, hnědě zbarvená kusadla.

Na svých nohách mají larvy kartáčky, které používají pro komunikaci (tzv. stridulaci) s ostatními larvami stejného druhu. +more Larva prochází několika fázemi vývoje a po 4 až 6 letech se zakukluje. Entomolog Charlie Morgan koncem 70. let objevil, že kukla roháče žije asi tři měsíce v půdě a v létě se vylíhne dospělý brouk, který se odlétá pářit s jedincem opačného pohlaví.

Dospělci

Nákresy larev a dospělců Dospělí jedinci se objevují od konce května do začátku srpna a jsou nejvíce aktivní ve večerních hodinách. +more Samičky roháče kladou svá vajíčka do rozkládajícího se dřeva. Dospělí brouci žijí pouze několik měsíců a živí se nektarem a šťávou rostlin. Létají za soumraku a jejich pomalý let je doprovázen charakteristickým hluboce bzučivým zvukem. Samci létají mnohem častěji než samice.

U roháče obecného se projevuje pohlavní dimorfismus, který spočívá v tom, že samci mají větší kusadla a jsou i celkově větší než samice. Ačkoliv samčí kusadla vypadají hrozivěji, jsou příliš slabá na to, aby ublížila. +more Naopak menší kusadla samice mohou způsobit bolestivé kousnutí. Samčí kusadla se podobají paroží jelena a brouci je používají stejně jako jeleni k zápasu mezi sebou a tato podoba dala tomuto brouku vědecké i obecné jméno v mnoha jazycích.

Nepřátelé

Přirozenými nepřáteli roháčů jsou straky, sojky, jezevci, lišky, ježci, kočky a hlavně datlové.

Ochrana

Lucanus cervus je zapsán ve druhém dodatku směrnic lokalit Evropské unie z roku 1992, která požaduje, aby členské státy stanovily zvláštní území ochrany přírody pro ohrožené druhy. Druh je též zapsán ve třetím dodatku „Dohody o ochraně evropských živočichů a přírodních nalezišť“ (Bernská dohoda z roku 1982).

Seznam poddruhů

Nejznámějšími poddruhy jsou:

* Lucanus cervus cervus :samci: 35-92 mm, samice: 35-45 mm :Výskyt: Evropa

* Lucanus cervus akbesianus :samci: 50-100 mm, samice: 40-45 mm :Výskyt: Sýrie, Turecko

* Lucanus cervus judaicus :samci: 50-100 mm, samice: 40-50 mm :Výskyt: Sýrie, Turecko

* Lucanus cervus turcicus :samci: 35-75 mm, samice: 35-40 mm :Výskyt: Bulharsko, Řecko, Turecko

Fotogalerie

Lucanus-cervus-maskulinum. jpg|Samec roháče obecného Lucanus-cervus-femininum. +morejpg|Samice roháče obecného má menší kusadla než samec Cerf-volant MHNT male et femelle. jpg|Pohlavní dimorfismus samce a samice Lucanus cervus variation sjh. jpg|Variety roháče obecného (Lucanus cervus) Lucanus Cervus male sideview. jpg|Samec roháče obecného z profilu.

Reference

Literatura

Bernhard Klausnitzer: Die Hirschkäfer (Lucanidae). [Die Neue Brehm-Bücherei Bd. 551]. Westarp & Spektrum, Magdeburg, Heidelberg, Berlin und Oxford 1995,

Externí odkazy

Kategorie:Roháčovití