Cesko.wiki Rovnost (právo)
Author
Albert FloresRovnost v právním smyslu vychází z principu svobody a rovnosti každého člověka v důstojnosti a právech jako nejvýznamnějších hodnot a rovnosti stran před zákonem. Princip rovnosti je ukotven v Listině základních práv a svobod, která je součástí ústavního pořádku České republiky. Důležitým vyjádřením požadavku rovnosti je princip rovnosti stran v řízení před orgány veřejné moci.
Stručný přehled vývoje pojetí rovnosti
Princip rovnosti práv neboli rovnost před zákonem se jako právní pojem vyskytuje v mnoha formách. V tomto případě se rovností rozumí aplikace stejných možností, práv a povinností na všechny a rovnost člověka a státu před zákonem takovým způsobem, aby bylo uplatňováno právo bez jakéhokoliv popírání práv a diskriminace a nebylo rozlišováno mezi lidmi skrze jejich ekonomický či společenský status, věk, pohlaví, etnickou příslušnost a další diskriminační měřítka.
Filosofické kořeny ideje lidských práv vycházející z úvah o lidské rovnosti lze hledat a nalézt nejen v evropské kultuře.
Právní počátky koncepce lidských práv lze najít v jednom z nejstarších zachovalých právních textů v tzv. Chamurapiho zákoníku, v němž byly přibližně 1700 let př. +more n. l. stanoveny i pevné trestní sazby.
Komplexnější a dnešnímu chápání lidských práv blízké pojetí přináší tzv. Kýrův válec, v němž +more'>Kýros II. Velký v 6. století př. n. l. deklaruje zejména ochranu před utlačováním, přivlastňováním si cizího majetku, neplacenou a nucenou prací, svobodu volby náboženství aj.
Vybudování přirozeného práva a jeho nadřazení právu pozitivnímu lze přisuzovat stoicismu (3. a 2. +more století př. n. l. ), který ztotožnil přírodu a rozum. Teorie práva tak úzce souvisí s filosofií práva.
K vymezení dnešního pojetí lidských práv také směřoval dokument Magna charta libertatum (Velká listina svobod) z roku 1215 anglického krále Jana Bezzemka, kde pod nátlakem stanovil meze své moci ve vztahu k svobodným pánům a církvi, konkrétně anglikánské.
Spor o lidská práva je ve svém základu vzniku spojován s jednáním zvláštní poroty junty svolané císařem Karlem V. +more v roce 1550 ve věci sporu o existenci duše u domorodých obyvatelů Ameriky. Novověké pojetí lidských práv je pak spojováno s osvícenstvím v 17. a 18. století.
Podle francouzského filosofa Jean-Jacques Rousseau, označovaného za inspirátora francouzského revolučního hnutí, přirozené právo vychází z předpokládané lidské přirozenosti. V novověké politické teorii tak možná právě Rousseau vytvořil teorii občanské rovnosti v demokratické společnosti, kde se vytváří veřejný prostor pro uznání vlastnictví každého a soudní pravomoc společnosti nad každým jedincem. +more Rousseau tak ve své Rozpravě o původu nerovnosti z r. 1754 pojímá vlastnictví jako výraz vůle jedince s důrazem na přechod od „poskytování předností“ k právu a od pouhé držby k vlastnickému právu a k vzájemné rovnosti „mravní a legitimní“ občanů jako členů občanské společnosti schopné usměrnit svou vůli vzhledem k druhým. Rovnost ve společnosti tak neznamená rovnost majetku, ekonomickou či příjmovou, sociální, politickou aj. Po vydání Rousseauovy knihy O společenské smlouvě (1622) se tak pojem „přirozená práva“ postupně nahrazoval pojmy „práva člověka“ či „lidská práva“.
Prvním státním dokumentem vycházejícím z osvícenských úvah ideje lidských práv byla Deklarace nezávislosti USA (1776) formující představu lidských práv pro všechny lidi jako sekulární koncept. Autorem Deklarace byl Thomas Jefferson, pozdější třetí prezident Spojených států. +more Francouzská Deklarace práv člověka a občana inspirovala listinu práv zakotvenou do belgické ústavy v roce 1831 jako jeden z podnětů pro revoluce roku 1848, v němž ústavní výbor frankfurtského parlamentu vypracoval návrh základní listiny práv, která rovněž podnítila přípravu podobného dokumentu rakouského říšského sněmu na jednáních ve Vídni a v Kroměříži (1848-1849), kde byl vytvořen soubor paragrafů základních práv rakouských občanů pro chystaný návrh ústavy, přičemž hlavní autorský podíl náležel českému politikovi a právníkovi Františku Ladislavu Riegerovi.
20. století pak přineslo vstup problematiky záruky lidských práv do mezinárodní politiky ve spojitosti s první světovou válkou a dále s přijetím Úmluva o otroctví (1926) ) Společností národů. +more Jádrem mezinárodního režimu je Všeobecná deklarace lidských práv přijatá 10. prosince 1948 Valným shromážděním OSN. Schválení této Všeobecné deklarace předcházelo přijetí čtyř významných dokumentů týkajících se lidských práv, a to Deklarace spojených národů (1942), Americká deklarace práv a povinností člověka (duben 1945) jakožto první mezinárodní dokument tohoto typu (1945), podle které „se všichni lidé rodí svobodní a rovní v důstojnosti i v právech“, Charta Spojených národů (červen 1945) a Úmluva o zabránění a trestání zločinu genocidia (prosinec 1948).
Pilíři Všeobecná deklarace tak jsou důstojnost, svoboda, rovnost a bratrství. Dle čl. +more 20-26 pak rovnost ve smyslu práv spojených s veřejnou a politickou činností, práv týkajících se politické, sociální a ekonomické rovnosti.
Současné pojetí a chápání lidských práv jako nezcizitelných, konkrétních a univerzálních je tak záležitostí posledních čtyř století. Vyústěním těchto snah v Evropě je aktuální dokument Listina základních práv Evropské unie zahrnující rovnost jako jeden z okruhů základních lidských práv.
Evropskou Úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod (zkráceně Evropská úmluva o lidských právech) ratifikovalo tehdejší Československo v březnu 1992.
Zakotvení rovnosti v Listině základních práv a svobod
článek 1 - vymezení obecného principu rovnosti v právech a důstojnosti: „Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech. Základní lidská práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné. +more“; * článek 3 - zaručující základní lidská práva a svobody všem bez rozdílu, tj. bez jakékoli diskriminace ve smyslu spravedlnosti, rovného zacházení a zákazu diskriminace; * článek 21 - volební právo garantující rovné podmínky přístupu k voleným a veřejným funkcím, tj. že „volební právo je všeobecné a rovné“ a „Občané mají za rovných podmínek přístup k voleným a jiným veřejným. “; * článek 24 - základní antidiskriminační ustanovení českého ústavního pořádku týkající se práv národnostních a etnických menšin; * článek 32 - rovné postavení a stejná práva manželských i mimomanželských dětí; * článek 37 - princip rovnosti účastníků řízení ve smyslu rovných příležitostí: „Všichni účastníci jsou si v řízení rovni. “[https://www. zakonyprolidi. cz/cs/1993-2].
Další související pojmy, legislativa a jiné texty
Rovnost jako právní kategorie. [https://www. +moreochrance. cz/fileadmin/user_upload/DISKRIMINACE/Knihovna/Rovnost_a_zakaz_diskriminace_-_eBook. pdf] * Rovnost stran * Rovnost účastníků ve smyslu rovnoprávného postavení je jednou z charakteristik právních vztahů v soukromém právu, do jehož oblastí se řadí zejména právo občanské, obchodní a rodinné. * ZÁKON č. 198/2009 Sb. o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů (antidiskriminační zákon)[https://www. zakonyprolidi. cz/cs/2009-198] * Rada vlády pro rovnost žen a [url=https://www. vlada. cz/cz/ppov/rovne-prilezitosti-zen-a-muzu/uvodni-stranka-rady-vlady-pro-rovne-prilezitosti-zen-a-muzu-121632/]mužů[/url] * Ministr pro lidská práva, rovné příležitosti a legislativu ČR. * Evropský komisař pro lidská práva.