Samizdat

fotonegativy zakázané literatury Samizdat (samo-vydáváno, rusky самиздат - samoizdělatelstvo) je způsob, jakým občanští aktivisté obcházejí cenzuru v represivních režimech. Jde o vydávání knih, časopisů a novin vlastním nákladem v ilegalitě. Samizdaty jsou rozšiřovány v malých nákladech, opisovány, původně v ruce, později na psacím stroji a na počítači a množeny dle techniky dané doby (průklepy, cyklostyl, kopírky). Případně může samizdat obecně označovat jakékoliv dílo, které bylo vydáno bez profesionální podpory na vlastní náklady (DIY).

Disidentský samizdat byl přítomen zejména v zemích východního bloku v době studené války, kde byl potlačován ze strany státní moci. Hojně využíván však byl či dosud je i v jiných částech světa.

Vznik a myšlenka samizdatu

Myšlenkou samizdatu bylo vydávat alespoň malé množství výtisků, obvykle psaných přes průklepový papír na psacím stroji, případně použitím jakýchkoli rozmnožovacích prostředků, které byly k dispozici. Každý čtenář byl povzbuzován, aby tiskovinu opsal, nebo jakýmkoli způsobem rozmnožil a poskytl dále.

Jedním z projevů cenzury totiž bylo odepření přístupu k rozmnožovací technice. Například v Československu (do poloviny šedesátých let) nebo v Rumunsku (až do pádu komunistického režimu) podléhalo povolení i pouhé vlastnictví psacího stroje. +more Ve všech komunistických zemích byl přísně kontrolován přístup k cyklostylům, kopírkám i další podobné technice. V pozdních letech začaly být k tisku používány i kopírovací stroje. Přesto i na sklonku existence ČSSR bylo nutné se při kopírování libovolného tisku na tzv. xeroxech legitimovat občanským průkazem a sdělovat (zapisovalo se), co bude kopírováno.

Od 70. let samizdatová komunita občas využívala šíření magnetofonových pásek a kazet (méně častý ruský výraz „magnit-izdat“ „магнитиздат“), protože magnetofony už v té době představovaly reprodukční zařízení se schopností kopírování, jehož vlastnění bylo režimem tolerováno. +more Tuto metodu v jiném kontextu hojně využíval ajatolláh Chomejní při přípravě islámské revoluce v Íránu, kde přínosem byla možnost oslovit i negramotné obyvatelstvo.

Vladimir Bukovskij myšlenku samizdatu shrnul takto:

Český samizdat

První samizdatová vydání byla vydávána již za první či za druhé světové války (V boj, Rudé právo).

Česká samizdatová produkce z období normalizace čerpala především z disidentů a okruhu jejich sympatizantů. Její vznik a prudký rozvoj byl podmíněn vědomím autorů, že období perzekuce nebude krátké, a je tedy třeba snažit se o zachování literární kontinuity. +more Kvůli úsilí normalizátorů se po roce 1970 dostala prakticky veškerá kvalitní literatura za hranice oficiality a většina autorů odešla do tzv. vnitřní emigrace (Ludvík Vaculík, Ivan Klíma, Egon Bondy, Jiří Gruša a další). Mnohým byla zapovězena publikační činnost po celých dvacet let, někteří byli později „připuštěni“ - například Bohumil Hrabal po rozhovoru v Tvorbě, uveřejněném v roce 1975. Přesto byla jeho díla dále cenzurována a některá z nich vycházela i v samizdatu. Kromě tvorby československých autorů v samizdatu vycházely i překlady např. díla Alexandra Solženicyna, George Orwella a jiné.

První edice začaly vznikat už na samém počátku 70. let 20. +more století. Mezi nejvýznamnější patřila Petlice Ludvíka Vaculíka, vynikající edičním programem i vzornou redakční úpravou. Svá díla zde zveřejňovali víceméně všichni členové disentu, vycházela poezie, práce prozaické, dramatické i filozofické. Důležitá byla i edice Expedice manželů Havlových, Česká expedice nebo Pražská imaginace. Celkový počet edicí lze odhadovat na desítky. Od osmdesátých let se k samizdatové literatuře přidaly literární časopisy, věnující prostor spřízněným autorům i odborné kritice. Mezi nejdůležitější patřil Kritický sborník, Obsah, Host, Akord, Vokno a ke konci osmdesátých let Revolver Revue.

Kromě literární tvorby se metodou samizdatu vydávaly i odborné publikace z oborů, které byly režimu nepřijatelné, a to zejména náboženství (např. teologické texty), v menší míře např. +more ekologie a ekonomie.

Vydavatelé samizdatu často spolupracovali s exilovými vydavateli tak, že po prvním samizdatovém vydání bylo dílo vydáno a vytisknuto profesionálně v zahraničí a za železnou oponu pašováno. Pro tuto formu se používal méně častý výraz „tam-izdat“ (тамиздат).

Odkazy

Reference

Literatura

Externí odkazy

[url=http://www. scriptum. +morecz/]scriptum. cz[/url] - sbírka plných textů českých exilových a samizdatových periodik * * [url=http://www. vons. cz/biuletyn]Biuletyn Informacyjny Solidarności Polsko-Czechosłowackiej (1987-1990)[/url] * [url=http://www. vons. cz/bulletin-nms-ids]Bulletin NMS-IDS (1988-1990)[/url] * [url=http://pnbo. blog. cz/0711/kazetova-distribuce-80-let]Hudební samizdat na kazetách[/url] * [url=http://scriptum. cz/cs/periodika/informace-o-cirkvi]Informace o církvi (1980-1990)[/url] * [url=http://www. vons. cz/informace-o-charte-77]Informace o Chartě 77 (1978-1992)[/url] * [url=http://www. vons. cz/buletin]Informační buletin Československo-polské solidarity (1988)[/url] * [url=http://www. vons. cz/koruna]Koruna (1989)[/url] * [url=http://www. lidovky. cz/historie-obrazem. asp]Lidové noviny (1987-1989)[/url] * [url=http://www. hanspaulcity. cz/logr. htm]Lógr (1979-1983)[/url] * [url=http://www. vons. cz/paraf]Paraf (1985-1989)[/url] * [url=http://scriptum. cz/cs/periodika/teologicke-texty]Teologické texty[/url] * [url=http://www. vons. cz/vokno]Vokno (1979-1989)[/url] * [url=http://www. vons. cz/voknoviny]Voknoviny (1987-1989)[/url] * [url=http://www. cibulka. com/samiz/CIB-RUZ. htm]Vydávání samizdatových hudebních nahrávek[/url] * [url=http://www. vons. cz/via-praha]Zprávy VIA (1988-1989)[/url].

Kategorie:Zakázané knihy Kategorie:Nakladatelství Kategorie:Ruská slova a fráze Kategorie:Žurnalistika Kategorie:Cenzura v Česku Kategorie:Cenzura v Sovětském svazu