Cesko.wiki Sardinské království
Author
Albert FloresSardinské království, též království Sardinie (italsky Regno di Sardegna), do roku 1479 známé jako Sardinsko-korsické království (latinsky Regnum Sardiniae et Corsicae); od roku 1848 pak jako sardinsko-piemontské, bylo v letech 1324-1861 království v severní Itálii, ze kterého později vzniklo Italské království a tím i dnešní italský stát.
Historie
Sardinie za vlády aragonských králů
+more8|Znak_a_vlajka_v_době_unie_s_Aragonské_království'>Aragonií V roce 1297 papež Bonifác VIII. vyhlásil „Sardinsko-korsické království“ (Regnum Sardiniae et Corsicae), které udělil aragonskému králi Janovi II. Spravedlivému jako náhradu za ztrátu pevninské části Sicílie v konfliktu mezi Anjouovci a Aragonskem (viz Sicilské nešpory). Území Sardinsko-korsického království však fakticky zůstalo pod vlivem Pisy a Janova. Do roku 1336 se Aragonsku podařilo eliminovat vliv Pisy a do začátku 15. století i Janova na Sardinii, Korsiku však nezískalo a nároků na ni se vzdalo v roce 1479, kdy byla i z názvu království vyškrtnutá část „korsické“. V 16. století se tedy Sardinské království spolu s Aragonskem, které ho ovládalo, stalo součástí vznikajícího Španělska.
Španělsko ale v roce 1714 o Sardinské království definitivně přišlo během války o dědictví španělské.
Sardinské království za vlády Savojských
V roce 1714 Španělsko ztratilo Sardinské království ve prospěch rakouské monarchie, která zas území roku 1720 vyměnila se savojským vévodou za Sicilské království, které získal. Území dostalo (znovu) název Sardinské království, i když mu vládla savojská dynastie a jeho centrem byl Piemont a hlavní město Turín. +more Hlavní území království tedy tvořily Savojsko, Piemont, Sardinie a Montferrat.
V roce 1792 království ztratilo Savojsko ve prospěch Francie a v roce 1802 Piemont. V roce 1815 bylo obnoveno původní území a připadla mu i bývalá Janovská republika. +more V polovině 19. století se království pokoušelo sjednotit celou Itálii pod svou vládu, ale v letech 1848-1849 ho porazila rakouská armáda.
První válka za nezávislost
Roku 1848 začala propukat různá povstání v krajích poddaných rakouskému císaři, zejména v Benátkách a především v Miláně, kde proběhla vzpoura zvaná Pět dní Milána, jež skončila 22. +more března vítězstvím rebelujících obyvatel a odchodem jednotek rakouského polního maršála Josefa Václava Radeckého z Radče z města.
Když se král Karel Albert Savojský dozvěděl o vítězství obou měst, rozhodl se jednat a 23. +more března dal impuls k válce za nezávislost Itálie, první v pořadí. Kromě Sardinie se války účastnily také další italské státy, jako například Papežský stát, Velkovévodství toskánské a Království obojí Sicílie, jež vyslaly své vojáky. Počátek bojů byl příznivý pro Italy, zaznamenali několik vítězství, například v bitvě u Pastrenga, poté Peschiera a Goito. Rakušané zvítězili pouze v bitvě u Santa Lucie u Verony. Nicméně papež stáhl své jednotky z bojů, neboť se obával rakouské náboženské reakce, jež by mohla vést až ke schizmatu. V tomto počinu papeže následoval rovněž panovník Království obojí Sicílie Ferdinand II. Neapolsko-Sicilský. Tak zůstali v boji osamělí dobrovolníci a Rakušané měli možnost upevnit své pozice a mocnou protiofenzívou získali zpět velkou část měst ztraceních a 4. srpna podepsal Karel Albert příměří.
Po nedlouhé přestávce v březnu 1849 byl rychle poražen. Byl nucen odstoupit ve prospěch svého syna +more'>Viktora Emanuela II. První válka za italskou nezávislost skončila vítězstvím Rakouska a Savojským se nepodařilo rozšířit vlastní panství se záměrem zvovusjednotit italský národ.
Druhá válka za nezávislost
Roku 1852 se prvním ministrem Sardinského království stal Camillo Benso Conte di Cavour, jenž položil základ k množství významných hospodářských reforem s cílem modernizace Sardinie. Rozšířil železniční síť, také janovský přístav a zavedl do té doby v zemi prakticky neexistující průmysl.
V roce 1855 se Sardinské království, na pokyn Cavoura, zúčastnilo krymské války, když vyslalo 15 000 mužů. Tato vojenská účast o rok později umožnila sardinskému království účastnit se pařížského kongresu, kde mohl premiér Cavour osobně kritizovat chování Rakušanů a vytvořit si tak pozitivní vztahy s Brity, Francouzi a Prusy.
V roce 1859 království Sardinsko-piemontské spolu s Francií porazilo Rakousko a do roku 1860 se jeho území rozšířilo o Lombardii (1859) a Toskánsko, Parmu, Modenu a Romagnu (březen 1860), jako i o severní část papežského státu spolu s Královstvím obojí Sicílie (listopad 1860). Savojsko a Nice naopak odstoupilo roku 1860 Francii. +more Tím pádem Sardinské království pokrývalo celou dnešní Itálii kromě Benátska a okolí Říma. V roce 1861 bylo transformováno na Italské království, ve kterém vládl dosavadní sardinský král Viktor Emanuel II. .
Státní symbolika
Soubor:Attributed Coat of Arms of Enzo, King of Torres and Gallura (according to Matthew Paris). svg|Enzio Sardinský Soubor:Arms of Sardinia. +moresvg|unie s Aragonií Soubor:Coat of arms of the Kingdom of Sardinia (1720-1815). svg|1720-1815 Soubor:Coat of arms of the Kingdom of Sardinia (1815-1831). svg|1815-1831 Soubor:Coat of arms of the Kingdom of Sardinia (1831-1848). svg|1831-1848.
Soubor:Greater coat of arms of the Kingdom of Sardinia (1720-1815). svg|1720-1815 Soubor:Greater coat of arms of the Kingdom of Sardinia (1815-1831). +moresvg|1815-1831 Soubor:Greater coat of arms of the Kingdom of Sardinia (1833-1848). svg|1833-1848 Soubor:Coat of arms of the Kingdom of Sardinia variant (1848). svg|1848 Soubor:Coat of arms of the Kingdom of Italy variant (1848-1870). svg|1848-1861.
Soubor:Flag of the Kingdom of Sardinia (1324-1720). svg|od 1324 Soubor:State Flag of the Savoyard States (late 16th - late 18th century). +moresvg|1720-1848 (vlajka savojských států) Soubor:Kingdom of Savoy. svg|18. století Soubor:State Flag and War Ensign of the Kingdom of Sardinia (1816-1848). svg|1816-1848 Soubor:Flag of the Kingdom of Sardinia (1848-1851). svg|1848-1851 Soubor:Flag of Italy (1861-1946) crowned. svg|1851-1861.
Související články
Italské království * Sjednocení Itálie * Dějiny Itálie * Sardinie * Savojští