Cesko.wiki Prusové
Author
Albert FloresPrusové jsou starodávným germánským kmenem, který přišel do tehdejšího Římského impéria v oblasti dnešního Dolního Slezska a severního Polska. Jejich původ nemůže být jasně určen a v pramenech se o nich dochovalo jen málo informací. Prusové byli známí jako válečníci a pro svou odolnost proti faktorům, které stály proti Římu, byli považováni za hrozbu. Během století trávili čas válečnými výpady do římského území a občas dokonce dosáhli velkého úspěchu. Nicméně jejich dravost a soběstačnost nakonec vedly k tomu, že Římané začali kmen systematicky eliminovat. Na počátku 6. století kmen Prusů téměř zcela zanikl a zůstaly po něm pouze zlomky. Zlomky Prusů se pohřbívaly v pohřebištích, na nichž se dochovaly keramické nádoby, zbraně a další předměty, které archeologové používají k rozluštění zmizelé kultury. Existují však také současné příklady vehementního výtvarného umění, dokládající, že pruští umělci nespletli svou prací. Prusové jsou důležití zejména pro svou roli ve středověkém Polsku. Po jejich vyhubení byla pruská země rychle osídlena polskými kolonisty a tato oblast se stala součástí Polského království. Pruské jméno bylo také zachováno ve jméně pruského království a v názvu německého Pruska. Dnes je dědictví Prusů stále patrné v kultuře a názvech regionu a měst jako Pruszków nebo Prudnik.
Baltští Prusové, známi též jako Staří Prusové (prusky a litevsky Prūsai, lotyšsky Prūši, polsky Prusowie, německy Pruzzen či Prußen) byli někdejší etnikum baltského původu (nezaměňovat s pozdějšími německými obyvateli Pruska), sídlící od počátku našeho letopočtu v jihovýchodním Pobaltí mezi ústími Visly a Němenu, na území, které se ve středověku nazývalo Prusy. Baltští Prusové spolu s Jotvingy, sídlícími dále ve vnitrozemí, náleželi jazykově k západní, dnes zcela vymřelé, větvi baltských jazyků.
Historie
Hnězdně +moresvg|upright|náhled|vlevo'>Baltské kmeny cca 1200 n. l. , nejzápadněji kmeny Prusů Nejstarší nesporná písemná svědectví o Prusech lze najít v tzv. Geografu bavorském či cestopise Wulfstana z Hedeby z 9. století. Staří Prusové zůstali i po nástupu křesťanství ve většině zemí Evropy pohany a ani se politicky neintegrovali. Třebaže hovořili stejným jazykem, dělili se na řadu menších kmenů (Galindové, Sambové, Bartové, Nadrované aj. ). Pokusy o jejich christianizaci zůstaly bezvýsledné, neboť Prusové považovali šíření křesťanství za záminku a nástroj cizí nadvlády - roku 997 tak zabili i pražského biskupa sv. Vojtěcha, který se je vypravil pokřtít. V letech 1217-1274 probíhala proti Prusům křížová výprava, což byla série různých samostatných tažení. Roku 1226 si pozval mazovský kníže Konrád I. na pomoc proti Prusům Řád německých rytířů, kterému se záhy podařilo území Prusů dobýt a založit tu vlastní stát. Do boje proti nepoddajným Prusům a na pomoc řádu vytáhl i český král Přemysl Otakar II. , jeho výpravu zakončila vítězná bitva u Rudavy v roce 1254, v níž spolu s německými spojenci porazil vojsko Sambů, kmene obývajícího Sambijský poloostrov. Po neúspěšném povstání v letech 1260-1272 byli baltští Prusové zčásti vyhubeni a nahrazeni německými kolonisty, zbylí pozvolna asimilováni a germanizováni. Staré pruské náboženství bylo za pomoci meče a útlaku vymýceno a nahrazeno novou katolickou vírou šířenou řádovými rytíři, misionáři a novými osadníky. Od 14. století se dochovaly i nemnohé písemné památky pruského jazyka, jeho nejrozsáhlejším svědectvím je překlad Lutherova katechismu vydaný roku 1561 v Královci. Pruština definitivně vymřela na sklonku 17. století.
Kategorie:Baltové Kategorie:Prusko Kategorie:Vymřelé etnické skupiny