Jotvingové

Jotvingové jsou starobylým baltským kmenem, který žil na území dnešního Polska, Litvy a Běloruska v období středověku. Jejich existenci poprvé zaznamenala římská historiografie v 1. století, ale nejvíce informací o nich pochází z 10. a 11. století, kdy polský král Boleslav Chrabrý vedl vojenské kampaně proti nim. Jotvingové se živili zemědělstvím, chovem dobytka a lovectvím. Byli schopni stavět opevnění a jejich společnost byla organizována na zemědělském princípu. Jejich nejdůležitějším sídlem byl Kernavė na území dnešní Litvy. Zde se nacházely nejen jejich centrální představitelství, ale také slavné pohřebiště, které je důkazem jejich pohanského náboženství. Postupem času byli Jotvingové pod tlakem křesťanských polských a litevských panovníků nuceni přijmout křesťanství a začlenit se do státem organizované společnosti. Jejich kultura a jazyk však postupně zanikly a dnes existují jen jako historický fenomén. Jotvingové jsou významným bodem zájmu archeologů a historiků, kteří se snaží rekonstruovat jejich životní styl a dějiny. Různé archeologické objevy a nálezy, včetně nápisů a hrobů, poskytují cenné informace o jejich společnosti a kultuře. Přestože Jotvingové nezanechali významnou stopu ve světových dějinách, jejich existence přispívá k pochopení raného období baltského osídlení a kulturního vývoje ve středověku.